Během minulého víkendu, na pouhé dva dny, se otevřel obchodní dům s vintage módou z 20.-80. let minulého století.
Unikátní akci vymyslela a organizovala Tereza Schmoranz. Pro svůj první dočasný vitage obchodní dům si vybrala prostory Novoměstské radnice.
Kromě různých doprovodných akcí zde mělo předvádět a prodávat své cenné zboží deset pražských vintage butiků.
A protože všechny upoutávky mluvily o výjimečné a pozoruhodné akci, o revoluci ve světě vintage, nechala jsem se zlákat.
Mám ráda módu, starou módu, precizní starou krejčovinu, staré materiály...a hlavně to u mě začalo už před hodně ceti lety, kdy se tomu tady ještě neříkalo vintage, kdy jsem ušila sukni z vyšívané spodničky mé prababičky (a chodím v ní pořád), kdy jsem nosila ty nejlepší kousky od mé pratety i s kostelní kabelkou...je vám jasné, že se "vyznám" a že já jsem tam chybět nemohla:-)
Bohužel žádný úžas se nekonal. Zájem byl opravdu veliký, až tak, že chvílemi to byla strkanice jak v tramvaji při ranní špičce.
Několik málo prodejců se tísnilo v části velkého sálu. Stojany s ramínky byly na sebe natěsnány tak, že těžko bylo projít, natož prohlížet a už vůbec ne fotit (tímto se omluvám za hrůznou kvalitu fotek).
Chtěla jsem si nějaký fajnový originál koupit (třeba blůzku, třeba psaníčko), ale nic hezkého jsem nenašla a upřímně, nakupovat v tom mumraji bylo skoro nemožné.
Do oka mi sice padly starodávné hedvábné šaty (na poslední fotce vedle námořnických šatiček). Vracela jsem se k nim dvakrát:-)...byly ale dost potrhané a spravovat jemňoučké hedvábí není akce s jistým úspěchem, no a navíc byly neúměrně drahé, takže jsem je tam nakonec nechala.
Můj dojem z vintage veletrhu není jenom pozitivní, přesto si myslím, že propagovat vintage módu je dobrá věc...minimálně proto, že to může někomu zastavit ruku až bude vyhazovat šatník po pratetě, že si na sebe klidně hodíte sáčko po babičce a nepůjdete koupit nové, ušité v Asii horkou jehlou...
Věřím, že příští rok už ty šmodrchance budou vychytaný a že to bude báječná akce.