Losování giveaway/papelote

Přesně v poledne jsme za vydatné pomoci random. org vylosovaly vítězku naší PAPÍROVÉ GIVEAWAY o dopisní soupravu s červenou obálkou od PAPELOTE. 

Milý generátor čísel vyplivnul pětku...a to znamená, že obálka s obálkou poputuje za fotografkou Bárou G. z blogu Photography as my hobby. 

Báře gratulujeme a přejeme rychlé uzdravení. Bára je teď nemocná, tak doufáme, že ji uděláme alespoň malou radost.

Všem děkujeme za komentáře a těšte se na další soutěžení:-)

Co s nimi aneb povelikonoční vaječná inspirace

Dnes jsme si pro vás připravily inspiraci na jídla, ve kterých můžete zužitkovat velikonoční vaječnou nadílku.

1. Vařená vejce marinovaná ve šťávě z červené řepy - Jules Food
2. Vejce na tvrdo s chřestem - Health.com
3. Wrap plněný salátem z vajec a avokáda - Never Home Maker
4. Vejce v sójové omáčce s anýzem - Savory bites
5. Řeřichový salát s řepou a vejci - Williams-sonoma.com
6. Celozrnná pizza s bohatou zeleninovou oblohou a vejci - bhg.com
7. Plněné vaječné jednohubky - bhg.com.

Hezké povelikonoční hodování přejeme!

papír tělem i duší /giveaway

Všechna papírnictví mají své kouzlo. "Nové české papírnictví" Papelote jich má pro nás hned několik najednou...
třeba i vás okouzlí některý z workshopů, nebo nedělní dílny pro děti, nebo krásný a zajímavý interiér prodejny a dílny, nebo příjemní, papíru "tělem i duší" oddaní lidé...co vás ale určitě dostane a  totálně okouzlí, je celý sortiment originálního papírnictví...

ze sortimentu Papelote

Pro obyčejný papír do tiskárny sem nechoďte, to spíš pro krásný dárek, pro originální diář, blok, balicí papír, pro hravé sešity nebo pro něco neobyčejného z autorských limitovaných sérií.

Papelote je prostě úplně jiné papírnictví. Svůj sortiment výrobků si vytváří sami lidé papelote nebo spolupracující familia papelote...a rádi své věci i vystavují.

interiér obchodu Papelote

My jsme je několikrát viděly na Designbloku a teď aktuálně v GALERIE/CZD ve Vojtěšské ulici v Praze (pár kroků od prodejny Papelote), kde představují novou kolekci "papelote: carta".

Pokud se vám při tom našem zrychleném sms a e-mail dopisování zasteskne po klasické korespondenci, po krásných voňavých dopisních papírech, po zajímavých obálkách a různých kartách na vzkazy a pozdravy, běžte se určitě podívat.

zahájení výstavy Papelote: Carta

A jestli je pro vás přece jenom pražská Vojtěšská ulice z ruky, nakoukněte k Papelote alespoň TADY.

No a ještě tu pro vás mám malé překvápko, aneb to nejlepší nakonec...
Na zahájení výstavy jsem od Papelote dostala dárek a protože si ho nechceme nechat pro sebe, protože chceme udělat někomu radost, proto jsme se rozhodly někoho z vás podarovat.

Tady je naše velikonoční GIVEAWAY o krásnou, originální, neobyčejnou dopisní sadu Papelote.

A co musíte udělat proto, abyste se dostali do losování?

1. sledujte nás

- na facebooku (dejte "Líbí se mi" naší stránce) nebo

- na Google+ (přidání do kruhu) nebo

- na bloglovin

(pokud nás už někde sledujte, máte splněno)

2. sdílejte informaci o naší velikonoční giveaway

- na svém facebookovém profilu nebo stránce nebo

- na Google+ profilu nebo stránce nebo

- na svém blogu v příspěvku nebo pomocí odkazu na tenhle příspěvek

3. pod příspěvek do komentáře nám napište, kde jste sdíleli a pod jakým jménem (to aby se nám to dobře hledalo) a  kde / jak vás můžeme v případě výhry kontaktovat,

4. držte si palce, ať random.org vylosuje právě vás.

Přihlašování je otevřené do pondělí 28.dubna 2014 do půlnoci.

Jak vidíte, vajíčka nebarvíme, beránky a mazance nepečeme, pomlázky nepleteme. Přesto na Velikonoce myslíme a přejeme vám všem krásné velikonoční svátky:-)

Foto: Papelote, Anunkblog

Luminale 2014

Dříve než se pustím do popisování iluminačních zážitků z města, kterému s kamarády důvěrně přezdíváme "párek s hořticí" musím se zmínit o jednom velkém a pozitivním rozčarování. Tedy - jestli vůbec rozčarování může být pozitivní. 

Strávila jsem totiž ve Frankfurtu nad Mohanem celý týden (na dovolené) učením se němčiny (ve škole) a protože jsme přes poledne měli docela dlouhou pauzu a škola byla strategicky dobře umístěna, měla jsem možnost tohle město poznat trochu blíže. Přiznám se, že zřejmě pod dojmem největšího letiště a faktu, že tam sídlí Evropská centrální banka a v centru jsou mrakodrapy ... jsem si myslela, že je to město obrovské, velmi industriální a vlastně téměř o ničem. A inu, došlo na to, čemu se, hezky česky, říká mýlka. 

Frankfurt je město tuze pěkné, plné zeleně a hlavně kultury, takže pobyt tady je tak trochu intelektuální žeň. A já měla navíc to štěstí, že když se nad městem smráklo a přišla tma, mohla se rozsvítit jedna velká show.

Od 13. do 18. března tam totiž byla výstava - show - soubor pouličních a indoorových instalací s názvem Luminale. Různé objekty umístěné po městě po setmění nasvětlovaly, na známé frankfurtské mrakodrapy se promítaly projekce, některé byly třeba i mezi mostem a řekou. Všechno se to stihnout nedalo a navíc moje přítelkyně u které jsem bydlela byla po celodenním náročném dni v práci a já po osmi hodinách něměckého jazyka...S vidinou, že druhý den nás čeká to samé, jsme si vybraly "limitovanou sérii" objektů v Palmengarten.

Jako první jsme si prohlédly soubor několik oděvních přehlídek, pravda, statických, ale všechny modely stály za to. V jednom pavilonu Palmengarten vystavovalo několik studentů vysoké školy moderního designu. Je pravda, že jsem si právě tady vzpoměla na definici instalace: omotáš třeba židli nějakým špinavým hadrem a kusem igelitu a postavíš to na louku (a máš instalaci). Nicméně tady mi nasvícená potravinová folie přišla patřičná a moc se mi to celé líbilo. Asi hlavně proto, že to byl vcelku hodně jednoduchý nápad.

"Na dvorku" jsme pak objevily tyhle displeje. Na některých se občas změnilo číslo, vždy tak o jedno, dvě, směrem nahoru. Nevěděly jsme co je za tím, ale nechtěly jsme si hned číst informační panel. Nakonec jsme na to přišly (a na panelu se potvrdilo) že totiž když displej fotíte a míříte bleskem míříte přímo na objekt, tak se ta blesková výbojná energie zaznamená - přemění na číslo. Takže je vám asi jasné, že tam všichni fotili jako diví a občas se ozývalo "no jo, funguje to, kukmal ..."

V dalším pavilonu nebylo nic speciálně nasvíceného, ani se nic nesčítalo, ani nešlo o plovoucí objekty (aha, ještě musím popsat první fotku) .... Ale ještě se na chvilku vrátím výstavě ve směru prohlídky. Tož v dalším pavilonu byla zavěšena spousta žárovek. S uraženým závitem, naplněná vodou, zavěšená a celé to v lehce psychedelickém oparu růžovofialového světla. Celé se mi to velmi líbilo. Na další věci salvádorského mladíka jménem Vinicius se můžete podívat na jeho stránkách.

A nakonec jsem si pro vás nechala to nejlepší, jak to tak bývá. Na podiu Musikpavillonu bylo něco, co se mi hodně líbilo už z dálky. Než jsme přišly blíž, stihla mi má "lokální" průvodkyně říct, že v létě jsou tu vždycky krásné jazzové koncerty.

Když jsme blíže přišly, tak se mé srdce textilního (nebojme se to říct) téměř maniaka úplně rozplesalo. Jmenovalo se to Tramas a autorem byl taky brazilec, Jose Antonio de Lima. Každý den se "sochaů měnila podle toho jak foukal vítr (a jak se Josemu chtělo). Já se vážně nemohla vynadívat na texturu, tvary, švy a odcházelo se mi vážně těžko. Ještě teď když o tom píšu se skoro zajíkám, jaký to na mě udělalo dojem.

A kousek vedle byl rybníček, na kterém plavaly lekníny. Kolo se nám uzavírá a proto bystrému čtenáři došlo, že jsem si oslím můstkem přešla zpátky k první fotografii. Tahle vodní kráse se jmenovala Water - Lily - Nation a jednotlivé květinky byly složené jako origami. Tahle partička designérů sídlí v Hamburku a určitě vám budou velmi sympatičtí. 

Loučím se tedy květinou i když šlo místy o velmi technické projekty. Pokud ale někdy budete mít do Frankfurtu cestu, velmi vám doporučuji si ještě doma udělat plán a sestavit priority, kterou z výstav, muzeí nebo právě probíhající akce jako bylo třeba Luminale chcete navštívit. Na to, že je to vlastně malé (na něměcké poměry) město, je toho k vidění opravdu hodně.

A protože už se mi během psaní taky trochu smráklo, jdu si zasvítit a vám přeju krásný večer.

Jak působí světelné objekty na vás?

Lasvit, Jan a Henry

..., to je trojka, která si moc dobře rozumí. Jestli jste nadšenci do designu, tak vám tahle jména nejsou neznámá. Ale pokud nějakým záhadným způsobem přece jen unikla vaší pozornosti, tak malé představení nevynecháme.

Jan a Henry jsou dva čeští designéři, kteří se potkali coby spolužáci na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové, a v roce 2012 spolu založili studio, které nese jejich jména - Jan Plechac&Henry Wielgus. Za svoji relativně krátkou dobu působení ale už stačili získat řadu ocenění na písečku domácím i tom světovém, a spolupracují s mnoha renomovanými výrobci nábytku a doplňků. Zkrátka, jsou to kluci šikovní.

Co nás ale zaujalo nejvíc, jsou výsledky spolupráce se světově známým českým výrobcem skleněných svítidel Lasvit.

V loňském roce společně představili sérii závěsných svítidel Neverending Glory.

Myšlenka, která se skrývá za jejich návrhem je ve své prostotě prostě geniální:) Předlohou se staly zjednodušené a rozrotované siluety honosných lustrů 5-ti známých světových divadel nebo koncertních síní - moskevského Bolšoj těatru, pařížského Palais Garnier, milánské La Scaly, pražského Stavovského divadla a newyorské Metropolitní opery. 

Však si příběh stojící za jejich designem můžete poslechnout sami.

Ze spolupráce Jana, Henryho a Lasvitu vzešla i letošní novinka Moulds - v překladu (sklářská) forma, kterou právě představují na Salone del Mobile v Miláně (o veletrhu od nás ještě brzy uslyšíte, tak se těšte!). A jestli jsme se z nápadu, provedení a světového úspěchu svítidel Neverending Glory tetelily blahem, nadšení ze svítidel Moulds se snad ani slovy popsat nedá. Vždyť se na ně podívejte!

Nejsou krásná, precizní, nápaditá a vtipná? My říkáme ano a těšíme se, že Moulds způsobí nejméně takový rozruch jako Neverending Glory v loňském roce.

Zdroj:
janandhenry a facebook, Lasvit a facebook

rozjařené jaro

Letošní jaro je krásné, sluníčkové. Kdyby náhodou přišly dny deštivé a zamračené, ony určitě přijdou, připravte si barevný doping. Zářivě žlutá a krásné modré odstíny nikdy nezklamou.

My jsme vybrali autorský plakát Slunce od Jany Z lesa, nádherně barevné stolky Hide&Seek z Qde-shopu, plakát Bild z Ikea a recyklovanou tašku od Respiro.

Něco starého - Lučický mlýn

Když sledujete naše inspirace, museli jste si všimnout, že míchání starého s novým je naše parketa. Kde ale sehnat to krásné a staré, které vynikne i v moderním interiéru? Tak samozřejmě, zdroj ve vlastní stodole nebo na půdě je ideální, ale ne každý ho má. Pak je třeba hledat v anticích, bazarech,  bleších trzích nebo starožitnostech - ať už se prodejce nazývá jakkoli.

A protože mám teď jednu čerstvou, moc příjemnou zkušenost, nenechám si ji pro sebe. Objevila jsem totiž starožitnosti Lučický mlýn ve vesničce Lučice u Chlumce nad Cidlinou. Místo, ve kterém se starožitnosti Lučický mlýn nachází, bylo původně - ano, hádáte určitě správně - mlýn. Dnes je budova krásně zrekonstruovaná, a ukrývá opravdové poklady.

Kromě toho jsou majitelé Točíkovi moc příjemní, ochotní a se vším pomůžou - vysvětlí, poradí, předvedou, zabalí, naloží, případně i zašlou.

Ale aby nezůstalo jen u doporučení, jeden z úlovků vám představím - tady je, funkční Větrák český, poddruh Elektro Praga, datum narození v letech padesátých. Dlouho hledaný krasavec, to vám tedy povím. (Ale na ten si zuby nebruste, ten už je zadaný:)

Tak jestli máte cestu kolem nebo plánujete na Chlumecko výlet, určitě se v Lučickém mlýně zastavte, nebudete zklamaní. Pokud se budete nacházet víc na východ, můžete zkusit druhou pobočku v Nových Hradech u Litomyšle. Tu jsem nestihla navštívit, tak nám potom třeba můžete o své zkušenosti napsat.

Nebo nám můžete napsat hned - co vy a staré "krámy"? Hledáte, lovíte, nalézáte? Brousíte, natíráte, opravujete?

Klára

Foto: 2 - 6 Lučický mlýn a facebook, 1 a 7 anunkblog