Malmö II.

V minulém příspěvku o Malmö jsem se věnovala hlavně městu jako takovému a slíbila jsem více výstav, severského designu a trochu ilustrací. Tak tedy po středečním příspěvku, kde se Renata zastavila na chvilku u Dánské autorky Kristiny Kroh, pojďme zase na chvilku do Švédska.

As promised, Malmö again. This time more about design, illustrations and, being in certain points a typical girl, about stationery as well. There was not time to visit a key galleries in Malmö as I have been there for a congress. However, some quick stops I have still in my memory (camera's SD card ...)

Už minule jsem psala, že jsem v Malmö byla na kongrese a tak na prohlídku města ani jednotlivých galerií, kulturních center a obchodů nebylo moc času. Ale vím určitě, že se tam jednou vrátím a čas si udělám, protože jsem v těch hlavních, kam se při návštěvě města "musíte" podívat nebyla. Form / Design Center ale bylo přímo na náměstí, kam jsme chodili na oběd, takže se naskytla chvilka. Místo poobědové kávy a dezertu.

Hned na nádvoří bylo zřetelně vidět, že jako ostatní i tohle centrum nabízí přívětivou trojkombinaci: výstavní prostor + kavárna + obchod.  Aktuální výstava byla o severských ilustrátorech. 

Vystavených exponátů nebylo příliš mnoho a mně se je ani vlastně nechtělo fotit. V tom čase, který jsem měla jsem dala přednost zážitkům "teď a tady" místo sběru instatních fotografiií.  Ale jeden malý příklad vám tu ukážu, protože mi ta ilustrace přijde typická, z čeledi těch Severských.

Je od Norského ilustrátora Øyvind Torsetera a je z knížky, která mu letos vyšla. Cestou do kavárny jsme se zastavili v obchodě, kde měli řadu moc pěkných knížek, nejenom pro děti. Třeba tu s ilustracemi Camilly Engman, kterou znám díky Andree Tachezy. 

Nebo tuto, která byla vlastně skládankou, takovým netypickým leporelem a tak byla, pro lepší úchop zákazníkův a větší šetrnost vůči knize, přepásána papírovou informační páskou. 

Abych doplnila obrazovou reportáž ze všech třech "položek trojkombinace" tak ještě ta galerijní - centrumová kavárna. Velmi příjemné místo. Na severských státech se mi hodně líbí, že design je součástí bežného života, není ničím výjimečným a seveřani se s ním setkávají už od interiéru ve školkách. Tady třeba termoska, zákazníkovi k službám!

Malmö je poměrně malé město, alespoň jeho centrum se tak jeví. Přesto tam obchodů s pěknými věcmi, designem jak užitkovým tak okrasným bylo hodně. A co se mi na tom líbilo, že ne na úkor běžných prodejen jako jsou potraviny nebo drogerie. Sympatické. Asi se tedy nebudete divit, když výloha Marimekka střídala iittala. A hned vedle značka, kterou jsem poprvé viděla na živo. Je docela populární a tyhle tenisky jsem viděla několikrát na Pinterestu spřátelených blogerek, třeba u Kláry. Na Anunku přímo pro vás z prodejny Godrunsjoeden.

Těsně před odletem jsem ještě stihla zaběhnout do dvou obchodů v přilehlé ulici. Instalace v tom prvním byly pěkné, oku lahodící, ale zase ne tak mimořádně výjimečné, abych vás jimi nechala rolovat a prodlužovala můj dnešní příspěvek.  Pán "velká fotka" mě ale zaujal.

A taky se mi líbilo, jakým způsobem povzbuzují zákazníky aby si vybrali potah na sedačku. Že se mají osmělit a prověřit nabízené vzorky. 

I tenhle nápis se mi hodně líbil a tak než se přesuneme do posledního zastavení, ještě přidávám jednu, z mého pohledu sympaticky pojatou, komerci.

Domácí potřeby tak torchu jinak, spolu s papírnictvím, jsem si nechala nakonec. Jak to tak, s tím nejlepším, bývá. Na vysvětlenou jen, že jako malá holka jsem si moc nepotrpěla na růžovou a o prázdninách u babičky nejraději lezla po skalách a jezdila na řece v nafouklé duši z kola od traktoru. Ale co se týče papírnictví, v tom jsem, bez nadsázky, byla (ehm... a stále jsem) holka typická. No řekněte, není to prima pokoukání?

Taky byste to všechno potřebovaly? Ano, tady se podmět shoduje s přísudkem tak, že mi jistě čtenáři - muži odpustí, že tenhle předposlední popisek je tak trochu genderově nevyvážený.

A propo, tašky, ty tam měli unisexové. Takže se mi dnešní příspěvek podaří zakončit spravedlivě. Děkuji za milé reakce na minulé zastavené v Malmö  hlavně za tu specifikaci, že "ta věc" je vlastně portálový jeřáb! Za měsíc budu na pár dní v Holandském Maastrichtu a už teď mám několik typů o čem pak budu psát. Znáte seznam dvaceti nejkrásnějších knihkupectví na světě?

Malmö

V minulých dnech jsem pracovně navštívila Švédské Malmö.  Původně jsem si myslela, že napíšu jenom jeden příspěvek, ale nakonec budou dva.  Ten dnešní o městě jako takovém a příště se na Malmö podíváme tak trochu Anunkovou optikou a projdeme nějaké výstavy a obchody s pověstným skandinávským designem.

Today about Swedish city Malmö, chapter one. Dedicated to the city life, changes happened within last 30 years, biking, environmental approach as well as some architectonic stops.  You all should know the popular bridge Oresundbron connecting Copenhagen and Malmö. I have been privileged to visit Turning Torso, the  Malmö's dominant, as well. Next time about design, creativity and art. 

Úvodní fotka je z přístavu (kdo by to byl, s tím majákem, řekl, že?).  Ten večer nebyl zrovna povětrnostně přívětivý a aby na vás hned z kraje neofouklo od moře, zastavme se na chvilku indoorově. Stejně jako v květnu v Istanbulu jsem i v Malmö byla na kongrese.  Úvodní řeč měl Ilmar Reepak, pan primátor.  A jeho přednáška byla tak zajímavá, že se s vámi musím alespoň o část podělit. Pan Reepak vyprávěl o historii lodní dopravy, loděnic a samotného přístavu.

Tak například že tohle (a jestli nějaký laskavý čtenář bude vědět jak se to správně česky jmenuje, ať mi dá vědět) bylo léta hlavní dominantou města, jež je bez kopců a proto dominanta byla vidět široko daleko. Jenže lodní doprava postupně ztratila na svém významu a přístav a loděnice postupně chátraly, až se celá obrovská plocha proměnila v jeden velký brownfield.

Když dominantu odvezli do Koreje a když ji bývalí lodní dělníci a řada obyvatel oplakala, byla nezaměstnanost ve městě skoro třicetiprocentní a browfield čekal na svoji příležitost.

A novou dominantu.  Kterou se stala budova Turning Torso jejímž autorem je Santiago Calatrava, který je autorem všech těch budov, díky kterým je dnes známá Valencie a nebo taky Curyšského nádraží Stadelhofen.  Pan primátor nám pyšně vyprávěl, jak Calatravu přemluvili, teda že vlastně ani moc nemuseli, protože jeho manželka je Švédska.

Turning Torso je obytná budova, která má, jak to tak u takových vysokých staveb bývá, na svém vrcholu vyhlídkovou restauraci. A tak vám můžu ukázat několik záběrů z vrchu. Třeba kousek nové čtvrti, která leží právě na místě původních browfileds.  Všimněte si domů u středu pravého okraje fotky. 

Tady na detailu z primátorské prezentace je vidět, že střechy jsou porostlé trávou, což je nejenom hezké, ale i v několika ohledech užitečné. A protože už tak je tenhle příspěvek třikrát delší než Anunkovská norma, zmíním se jen o tom, že tráva zpomaluje stékání vody při přívalových deštích, která se jinde ztratí v kanálech. 

Zde je důmyslným systémem sbírána a stéká do nádrží mezi domy. Děti na takovém sídlišti pak vědí, co jsou vážky, motýli a jiní další přirození obyvatelé tohoto mikoklimatického zázraku. Pěkné, že?

Ale zpět k oknu vyhlídkové restaurace. Taky je pěkně vidět most Oresundbron, který spojuje Dánskou Kodaň a Švédské Malmö. 

A ještě jeden záběr z vnitřku. Padesáté čtvrté patro, současný severský design se Španělským rukopisem. Nicméně, taky vám to trochu připomíná televizní věž na Ještědu? 

Už jsem se zmínila, že Malmö je rovinaté město a tak je nasnadě, že tady všichni jezdí na kole. Před naším hotelem bylo takovéhle pěkné počítadlo. Ten ukazatel je z doby kolem oběda a ty dvatisíce a kousek, to je počet cyklistů, kteří projeli ten den kolem. Od začátku roku tam bylo něco přes milion.

A na závěr něco trochu kreativního. Tenhle bicykl stál před obchodem s pletenými svetry. Na první pohled se mi zdálo, že se na tom docela dá jezdit. A dalo. Druhý den po pořízení tohoto snímku jsme viděli dámu, asi majitelku obchodu, kterak na kole jede přes náměstí. Bohužel jsem nebyla dostatečně hbitá fotografka tak vám vizuál nechám jen v představách.

Do příštího příspěvku z Malmö si můžete představovat i muzeum a výstavu ilustrací, obchod s jednoduchými a industrálními domácími potřebami, barevně textilní ráj Gudrun Sjoden. A mezitím virtuálně nasednout na centrálním nádraží do vlaku, který je za 30 minut na letišti v Kodani.

Při čekání na vlak je na pěknou vnitřní betonovou fasádu promítán film ze severské krajiny, rozdělený do jakože vlakových oken.  Fajn pokoukání na rozloučenou, viďte?  A jak se severské země líbí vám?