Kanafas český/Czech kanafas

pondělí 29. července 2013




je další fajnový a tradiční český výrobek, který se u nás vyráběl a díky odhodlání několika málo jedinců se vyrábí dál. 
Už víte, že tak trochu ujíždíme na kvalitních českých produktech, někdy objevujeme věci úplně nové, někdy stačí zapátrat v paměti a hledat.
Kdo pamatuje prodejny s názvem "Krásná jizba", které byly takovým zjevením v socialistické šedi, tak si vzpomene i na festovní kanafasy, které se tam prodávaly. Ty proužky a kostičky tenkrát zdobily snad všechny chaty a chalupy.

Czech KANAFAS is another fine and traditional czech product, that has been and, thanks to dedication of a little group of people, still is produced. KANAFAS was woven at homes since 18th century until first half of the 19th century. 
The current KANAFAS is made from cotton in all sorts of colours. It is a fabric made of beforehand coloured yarns, woven into smaller or larger stripes or squares.







Kanafas je látka tradiční, pevná a odolná. Tkal se ručně podomácku od 18. do první poloviny 19. století, protože to byla, ve srovnání s výrobou ostatních, tkanina konstrukčně relativně jednoduchá. Původní kanafasy byly charakteristické svým podélným pruhováním, vyráběly se hlavně v kombinaci barev modrá a bílá nebo růžová a bílá.
Materiálové složení kanafasu se postupně měnilo, jak šel vývoj v pěstování surovin a technická revoluce-tedy z konopí na len, ze lnu na bavlnu-a tak to asi už zůstane.

Současný kanafas se vyrábí v nejrůznějších barvách, také konstrukce kanafasu je z technologického hlediska velmi rozmanitá-nemá omezení gramáže ani vazeb. 
Co zůstává je fakt, že je to tkanina z předem obarvených přízí, tkaná na listových stavech do menších či větších pruhů a kostek.
Trochu odbornější už je informace, že znakem pravého kanafasu je především to, že má v osnově nit ze dvou vláken a útek z  příze jednoduché.








V dnešní době je to u nás s tradiční textilní výrobou těžké, produkce, která sem míří z Asie, převálcovala české textilky, tkalcovny. Většinou zanikly, ty co zůstaly, jsou takovým malým zázrakem nebo spíš výsledkem neústupnosti a odhodlání zachovat kvalitní a tradiční českou výrobu. 

Je to i případ tkalcovny v chodském Postřekově, kde se tradiční kanafas vyráběl od roku 1963. Po privatizaci se tkalcovna během několika let dostala do úpadku. Současní majitelé, rodina Strnadova, firmu koupili v konkurzu.

Pan Strnad vzpomíná, "táta tady působil až do odchodu do důchodu v roce 1993. Tkalcovna pak byla zprivatizována. My jsme ji v zuboženém stavu v roce 2003 vykoupili z konkurzu. Museli jsme opravit budovu a ze šestadvaceti stavů šestnáct vyměnit. Snažíme se výrobu udržet, daří se nám, někdy ale horko-těžko"
Pan Strnad dál vysvětluje, "náš kanafas je látka pevná, s gramáží 177g/m2, díky používaným barvám také na slunci nebledne a dlouho vydrží. Kvalitní kanafas se vyznačuje vysokým počtem nití na jeden centimetr. My tkáme látky v šíři 140 centimetrů a na tuto šíři dáme v osnově vedle sebe 3720 nití, což je opravdu napěchovaná látka, která vydrží i dlouhé praní. 

                                                                                                                                           všechny fotografie jsou od firmy Kanafas 
Postřekovský kanafas je velmi kvalitní, je krásný, svými vzory spíše tradiční. Je však možné využít ho způsobem nečekaným, záleží na vaši fantazii.  Pokud máte chuť na něco méně tradičního, počkejte si na pokračování. 

A víte, nevíte, co znamená úsloví "jít do kanafasu" nebo dokonce  "trhat kanafas"?
Pavlína

Facebook Pinterest Twitter Google +1 pošlete to dál

Lasagne se slečnou cuketkou/Lasagne with miss Zucchini

pátek 26. července 2013


Hned po rajčatech je cuketa ze záhonku mou nejoblíbenější plodinou. Většinou ta červená rajská jablíčka předběhne a můžeme s ní kouzlit v kuchyni o něco dřív. Nejlepší ale je, když ji doženou a spojí svoje síly dohromady.

Zucchini is my second favorite vegetables after Tomatoes. But the best is, when you put them together. 

Suroviny: 

lasagne /nejlépe zapékací, bez potřeby předvaření/
1 střední cuketa
mozzarella

Zeleninová náplň: 
1 menší cuketa
1 střední cibule
2 stroužky česneku
konzerva loupaných rajčat/ nebo asi 4 velká čerstvá oloupaná rajčata
nejlépe čerstvé bylinky /oregano, bazalka, tymián....dle oblíbenosti/
šunka /nemasojedlíkům scházet nebude/

Bešamel:
40 g másla
40 g hladké mouky
500 ml mléka
sůl, špetka muškátového oříšku

Nakrájíme cibuli na jemno, česnek na plátky a jednu z cuketek na drobné kostky. Druhou cuketu pak rozkrájíme na tenké /2 - 3 mm/ pláty. V hrnci rozehřejeme olivový olej, osmahneme na něm cibulku a česnek, poté šunku, pak přidáme kostky cukety. Orestujeme a vše zalijeme loupanými rajčaty, posolíme a vmícháme hrst bylinek. Dusíme bez pokličky dokud se nevypaří přebytečná voda - docílíme tak silnější chuti.

Uvaříme bešamel - do rozpuštěného másla vmícháme hladkou mouku, jakmile začne pěnit postupně zalijeme dle potřeby odstátým mlíkem. Za stálého míchání vaříme na mírném stupni do zhoustnutí. Osolíme a nakonec vmícháme malou špetku muškátového oříšku.

Zapékací misku pořádně vymažeme olivovým olejem, dno pokryjeme tenkou vrstvou bešamelu. Položíme plátky lasagní, které polijeme zeleninovou směsí. Na tuto vrstvu pak poklademe osušené a posolené plátky cukety, které zalijeme bešamelem. V tomto tempu pokračujeme až k okraji misky, přičemž nahoře by měl lasagne pokrývat bílý bešamel. Aby mu tam nebylo smutno a trochu to nahoře křupalo položíme do něj sýr - já doporučuji jemnou chuť mozzarelly.
Dáme do předehřáté trouby a pečeme dle pokynů na lasagních.

A to je vše přátelé! Dobrou chuť!

Renata
Facebook Pinterest Twitter Google +1 pošlete to dál

In flamingo feathers

středa 24. července 2013



Facebook Pinterest Twitter Google +1 pošlete to dál

Red Dot Design Museum v Essenu

pondělí 22. července 2013

Jak jsem v pátek slíbila, vezmu  vás dnes na prohlídku Red Dot Design Muzea v německém Essenu, které je v jedné z budov komplexu bývalých uhelných dolů Zollverein.

Zeche Zollverein se v dobách své největší slávy rozkládal na území více než 1300 hektarů. První důl byl odkrytý už v roce 1847, po dokončení komplexu v roce 1932 byl pokládán za nejkrásnější a nejmodernější na světě, a zahrnoval nejen dvanáct těžebních věží, koksovnu a mnoho administrativních budov, ale také na tehdejší dobu vynikající zázemí pro těžce pracující horníky a jejich rodiny. Více se o této unikátní památce, která byla v roce 2001 zapsána na seznam kulturních památek UNESCO, můžete dočíst na stránce Stavební fórum.

Let's go visit the Red Dot Design Museum which is situated on the grounds of the Zollverein World Heritage Site in Essen. You can read more about Zollverein here (the site is under construction now, but there is a lot of interesting information in downloadable pdf flyer.

The Red Dot Design Museum itself is located in the former boiler house and has the world's largest exhibition of contemporary design.

My ale teď projdeme kolem Muzea Porúří, podíváme se na stylový plánek a zamíříme do čísla 7, bývalé kotelny, kde sídlí Red Dot Design Muzeum.




A jsme tu. 

Stálá expozice, která se rozprostírá na zhruba 4000 m2 a čítá víc než 2000 představitelů současného designu, je největší svého druhu na světě. 

Já muzeum navštívila v době speciální expozice věnované letošním vítězům Red Dot Design Award. Ta pod názvem Design on Stage probíhá od 2. do 28. července 2013. A přestože exponáty jsou neodolatelné, a úspěch slavily i české produkty, to, co vám dnes chci představit, je především prostor samotný. Tak dost řečí, teď se budeme hlavně dívat.

(nechci vás ochudit o žádnou z následujících fotek, proto výjimečně je pokračování po kliknutí)

Facebook Pinterest Twitter Google +1 pošlete to dál

Red Dot pro Teo a Minimal/Maximal

pátek 19. července 2013



"Red Dot Design Award" nebo po našem lidově "červený puntík" je cena často přezdívaná designérský Oscar. A právem, protože Red Dot Design ocenění nedostane jen tak nějaký produkt. A letos se ho podařilo získat hned několika českým výrobkům. 

The Red Dot Design Award so-called Oscar for designers is an international design prize awarded by the Design Zentrum Nordrhein Westfalen in Essen, Germany since 1955. Every year an international expert jury selects innovative products of highest quality which are awarded with The Red Dot and winning products are also presented in the Red Dot Design Museum on the premises of the historical Zollverein Coal Mine Industrial Complex in Essen. 

This year 3 Czech products were awarded: tea maker Teo with infusers by TESCOMA, door handles Minimal/Maximal by M&T and Škoda Rapid by Škoda Auto. First two I am going to introduce to you today (since they are home related). And on Monday I am going to invite you to the incredible interior of The Red Dot Design Museum through my own lens. So, don't miss it.

Jen tak pro vysvětlení, co to vlastně ten červený puntík je? Je to velmi prestižní ocenění (říká se, že nejprestižnější na světě), které každý rok (od roku 1955) uděluje Design centrum Severního Porýní - Vestfálska sídlící v německém Essenu. V kategorii Produkt pak porota složená z mezinárodních odborníků hodnotí přihlášené výrobky z mnoha úhlů pohledu - po stránce kvality zpracování, míry inovace, ale i třeba dopadu výroby na životní prostředí. Počet udělených ocenění není přesně stanovený, můžou ho získat třeba všechny výrobky nebo taky žádný. 

Designéři oceněných produktů pak přeberou ocenění na Gala večeru, výrobci získají tolik potřebnou publicitu nejrůznějšího charakteru a výrobky mají čest být vystavené v Red Dot Design Muzeu, které je v neuvěřitelně zajímavém prostoru bývalého uhelného dolu Zollverein v Essenu.

A kterým českým výrobkům se letos dostalo této pocty? Čajové konvici Teo od Tescoma, dveřním klikám Minimal/Maximal od M&T a Škodě Rapid.

A protože my jsme tu zaměřené na bydlení, podíváme se teď z blízka na první dva výrobky. A na pondělí mám pro vás jedno, snad příjemné, foto překvapení (ale víc se dozvíte na konci dnešního článku).


Konvice Teo, jejímž autorem je šéfdesignér značky TESCOMA Ladislav Škoda.



Porotu zaujala především díky unikátnímu systému dvou sítek, který umožňuje přípravu nejrůznějších druhů čajů - větší sítko s většími otvory je ideální na čaje připravované z větších kousků ovoce nebo bylin, pro sypané čaje se pak do většího vloží sítko menší. Jak jednoduché a přitom geniální:)





Konvice je z borosilikátového (varného) skla, jehož výroba má v Česku tradici. Úplně živě si pamatuju, jak si v podobné skleněné konvici připravovala čaj a kávu moje babička. Novodobá konvice Teo ale nemá žádné kovové součásti, takže je vhodná i do mikrovlnky. Sklo ale samozřejmě nemá problém ani se studenými nápoji a konvici to bude slušet i v lednici.

A tady je pyšná výherkyně na stránkách Red Dot, kde si můžete přečíst, proč porotu tolik zaujala (v aj nebo v nj).

Psst: můj soukromý tip pro horké letní dny je stejnojmenný džbán Teo, který má kromě vyluhovacího sítka (třeba na nejrůznější ovoce nebo mátu) i chladící vložku, kterou naplníte vodou, dáte do mrazáku a nakonec zasunete do džbánu.



Minimal/Maximal od M&T designéra Romana Ulicha je řada kování a doplňků, které jsou nesmírně elegantní, v 7 barvách a povrchových úpravách, řada Maximal navíc nabízí výplně ze dřeva, kovu, skla i kůže.



Zajímavostí, která přesvědčila porotu, je unikátní  otevírací systém, který umožňuje namontovat kliku třemi různými způsoby - jako klasickou vodorovně, směřující nahoru nebo dolů - třeba pro posuvné dveře. Může být s rozetou i zcela minimalisticky bez rozety. A co já vždycky oceňuju hodně je, že v řadě jsou i nejrůznější doplňky, a pak všechno jednoduše ladí se vším - třeba dveřní madla nebo dokonce zarážka.




No však si chvalozpěv poroty přečtěte sami (aj nebo v nj).

Pozn: článek v žádném ohledu není sponzorovaný ani nijak honorovaný, byl sepsaný z čiré radosti, že čeští designéři umí, výrobci jsou osvícení a tyto designéry zaměstnávají, a že svět to umí ocenit:)


A teď - jste zvědaví na pondělní překvapení? U příležitosti speciální expozice věnované letošním výhercům jsem se totiž vydala do výše zmíněného Red Dot Design Muzea v Essenu a se svolením tiskového centra Red Dot pro vás nafotila neuvěřitelný industriální prostor, v kterém muzeum sídlí. Tak se těšte na pondělí, máte na co. A tady je malý závdavek :)





Na počtenou v pondělí se těší
Klára

Zdroje: Red Dot, Tescoma, M&T

Facebook Pinterest Twitter Google +1 pošlete to dál

Očistná zelená polévka / The green healing soup

středa 17. července 2013

V tyhle letní dny řada z nás myslí na dietu, očistu nebo na detox.  A protože je příští pondělí úplněk, dnes pro vás máme připravenou zelenou polévku, očistnou, vhodnou k celodennímu popíjení či, dovolí - li to okolí, k uskrávání.

Today we'll provide you with a recipe for a green healing soup, originally developed by Henry Beiler. This soup is used for a fast and general detox.  Let's take next Monday Full Moon opportunity and get ready for it. 

You will need: 3 stalks of celery,  3 whole zucchini,  2 cups of string beans, 1 cup of parsley, tsp. of raw unsalted butter (alternative: you can add garlic or ginger, as well as olive oil)









Na polévku potřebujeme :

3 stonky řapíkatého celeru
3 celé, nejlépe menší cukety
2 šálky zelených fazolí (těch v luscích)
1 šálek zelené petrželky
čajová lžička másla, nejlépe od farmáře, nesoleného

Jako alternativu můžete použít ještě olivový olej. V zimě nebo na  podzim, pro lepší prohřátí,  můžeme přidat ještě stroužek česneku a nebo zázvor. 





Postup / How to:

Uvařte fazolky pět minut v páře, pak přidejte nakrájené cukety a řapíkatý celer a vařte dalších 5 - 7 minut.  Při vaření si ověřujte, zda je zelenina stále křupavá.  Nepřevařte.

Put one cop of water into a stockpot.  Add the string beans as a first and steam them for 5 minutes. Then add zucchini & celery and steam another 5 - 7 mins.  Be sure all is still crisp.  Do not overcook. 

Pak vše dejte do mixéru a přidejte petrželku. Všechno společně s vodou, která posloužila k tvorbě páry, v hrnci dobře rozmixujte.

Then put the vegetable water and cooked vegetables together into the mixer.  Blend until liquefied.  Add a tsp of butter and large handful of parsley. Blend again till parsley is liquefied. 

Hotovo. Done

Doporučuje se popíjet dva šálky denně.  Já osobně mohu potvrdit, že jsem už dvakrát absolvovala celodenní stravovací režim pouze s touto polévkou a bylo mi velmi dobře.  Fazolky a cukety jsou bohaté na draslík a vápník a pomáhají játrům se zbavit nečistot.  Což se může hodit právě teď v létě, v době různých Mojito party,  letních festivalů, pikniků...

Dosage: 2 cups / day.  I've used whole amount for whole day two times already and survive. Vegetables are rich sources of organic potassium and sodium.  And you liver, especially now in Mojito party, festival or picnic season will appreciate such a healthy break.

Na zdraví!  / Enjoy !
Facebook Pinterest Twitter Google +1 pošlete to dál

white summer

pátek 12. července 2013











1.happy grey,  2.pinterest,  3.5. rabens salloner, 4. andyheart, 5. una portland

Facebook Pinterest Twitter Google +1 pošlete to dál

Zadar

středa 10. července 2013

Myslím, že chorvatský Zadar není třeba mnohým Čechům nijak dopodrobna představovat. Proto si dovolím jen několik málo tipů a zasypu vás spíš fotomomenty, abych nalákala ty, kdo se tam teprve chystají nebo rádi cestují prstem po mapě.

The Walking city of Croatian Zadar. Moments and tips. Zadar is beautiful historical city and center of Dalmacia.

Do starého města, které se rozkládá na poloostrově, se vstupuje nejlépe přes most - v jeho blízkosti najdete nově vybudovaný moderní komplex bytů a také kryté patrové garáže - pokud se Vám tedy nepodaří zaparkovat hned na nábřeží /za 4 kn na hodinu/ je nejlepší uklidit své auto do stínu oněch garáží /za 10 kn na hodinu/. 

Barva starého města je travertinová.
Samotné staré město je velmi přehledné /na rozdíl od okrajových částí/ - pro orientaci vám bude stačit mapa, kterou si můžete zdarma vzít v turistické informační kanceláři na rohu Národního náměstí /Narodni trg - tj. za mostem stále a stále rovně s davem/. Podle této mapky se vyzná každý. 

Podle mapy se vyznají i děcka /pokud nejsou spíš na kov/.
Znalci a obdivovatelé starověké architektury mi prominou, naše turistická skupina skládajíce se z dvou dětí předškolního věku ocenila nejvíce /jak jinak/ mořské varhany a po procházce po travertinové dlažbě - na opačném konci města - zelený park královny Jelenice Madijevky /odpolední kávu či koktejl si dejte právě  zde - ve stínu stromů/. To byla osvěžující tečka a můžu tento sled prohlídky doporučit každému. 
Víc nebudu prozrazovat. Není totiž nad to být objevitelem.

Můj objektiv stále přitahovaly šňůry s prádlem a pastelová zákoutí.
Mořské varhany.
Pokud máte doma Tonyho z Horečky sobotní noci, navštivte Zadar spíš po setmění. Pozdrav slunci - světelná instalace doplňující mořské varhany.
Park královny Jelenice.
Pozn.: Víte, že cestovatelská reportáž z Benátek od Pavlíny a tato o Zadaru mají něco společného? Ano, je to historie obou měst. Benátčané totiž začátkem 13. století Zadar obsadili a na dlouhá staletí ovládli - více se dočtete zde.

Renata
Facebook Pinterest Twitter Google +1 pošlete to dál

Modré pondělí / Indigo Monday

pondělí 8. července 2013

Pamatujete si taky na to, jak se kdysi vášnivě batikovalo?  V posledních letech byla tahle technika spojována s nezávislou alternativou, nejčastěji nějak ekologicky či mateřsky zaměřenou. Případně alternativně medicínsky, nebo ještě lépe, od všeho kousek a všechno sakumprásk dohromady. Tohle léto myslím není první, které přineslo batice nový šmrnc a švih.  Jestli se nepletu, tak už je druhé, nebo dokonce třetí v řadě.  A tak vám dnes ukážu jednoduchý návod aneb ... projdeme se pamětí. 

There was a lot in the history related to tie dye.  Hippie era, alternative, last two decades sometimes not nicely perceived as "too much" alternative.  As of today, tie dye is second or third year back on stage, fully respected as a "trend".  All you need is tie dye color for textiles, piece of clothes or home linen, hot water in casserole or any other "non valued" metal container, vinegar and patience with cleaning later on.  Let me show you something about indigo.  PS: Surgical gloves recommended.  



Na batikování, nebo jako v dnešním případě na pouhé namáčení a barvení vzlínáním, potřebujeme:  Kus oděvu, ubrus, podložku, povlak na polštář, nebo, jak by řekli slovenští čtěnáři prostě něco z "domácej bielizne".  Látka by měla být čistě bavlněná, případně lněná.  Dále potřebujeme barvy na batikování (v tomto případě je použita obyčejná Duha), nádobu, ve které budeme ohřívat vodu s barvou, měchačku nebo jiné, dnes by se zrovna hodilo říct alternativní, míchadlo.  No a navrch k tomu ještě trochu trpělivosti při úklidu.  Gumové rukavice jsou velmi vítaným společníkem. 





Já jsem k tomu ještě navíc potřebovala provázek a ramínko, protože jsem chtěla mít jistotu, že batikované šaty se nesesunou do kbelíku a efekt celého barvení tak přijde vniveč.

Tenhle kbelík má rovné dno,  takže se dal velmi dobře postavit na plotýnku.  Je celý hliníkový, je z blešáku a předemnou ho údajně používala švýcarská armáda.  Až si budete někdy pročítat rubriku o nás,  a až tam bude zveřejněna otázka, co nemáme rády, tak u mě určitě najdete plasty.  Mám z nich doma jenom to nejnutnější.  A proto mám taky kbelík, který se kromě vytírání podlahy hodí i na podobné "projekty" jako je tento.





V kbelíku jsem ohřála vodu a rozpustila barvu podle návodu.  Šaty, které jsou ušité ze starého prostěradla, takže jsou celé krásně bavlněné (echt švýcarská bavlna, opět z blešáku) jsem jen tak halabala zavěsila na ramínko.  Ale ne klasicky, to by visely moc pravidělně.  Prostě jsem "pažními otvory" provlékla ten hák od ramínka.  An jsem pak zavěsila za otevřená dvířka skříňky nad sporákem. 



A tady je už vidět, jak barva vzlíná.  Použila jsem námořnickou modrou, jeden sáček a jeden sáček černé. Zamíchala jsem to jen tak ledabyle, chtěla jsem tomu všemu  nechat uplně volný průběh a na závěr se nechat překvapit, jak to celé dopadne.




A tady vidíte výsledek. Trochu to vypadá jako indigový masakr, ale pokud máte smaltovanou vanu jako já, tak je pak potřeba jen trochu písku a kartáč, pustilo to dobře.  V případě, že máte vanu plastovou, doporučuji pracovat výhradně nad umyvadlem nebo toaletní mísou. Z keramiky se barva odstraní také dobře, s plastem mám z minulosti negativní zkušenosti.  Možná i proto plast nemám ráda.

Ale zpět k barvám.  Na fotce je vidět, jak černá zůstala spíše u dna a modrá se vzelnula výše. Světlejší barva navrchu, následovaná zatím neposkrvrněnou bělostí původního prostěradla.  Na tomhle pohledu je také vidět, že nit, se kterou jsem šaty loni v létě šila, pravěpodobně nebyla bavlněná a proto se neobarvila.  Ale to mi nevadí, u kreativní činnosti se s takovými odchylkami od plánu musí počítat.  Moje babička říká: "Tak řekni, že to tak mělo být."  Tak to říkám tedy.





A zde už je srovnání "before / after".  Než se šaty obarvily a rychlostí blesku usušily na sluníčku, stihla jsem si připravit kartony do sběru.  Proto se omlouvám za rušivý moment v pozadí sektoru "after".

Ještě by se slušelo dodat něco o tom, jak se barva fixuje:  namočila jsem je do lázně s obyčejným octem, vymáchala, namočila, vymáchala. Celkem asi čtyřikrát.  Teď by už neměly pouštět, ale přesto doporučuji jakýkoli barvený výrobek prát samostatně v pračce a nebo v ruce.  Tyto šaty peru v ruce, protože nechci, aby se barvy vrhly na bělostnou čistotu horní partie, která by se, přece jen, mohla stát šedou.  Nevím to určitě, protože jsem to neriskovala.  Ty šaty se mi totiž líbí tak jak jsou a žádné tvůrčí a kreativní změny už s nimi neplánuji.  Ani barvově.

Jak to máte s batikou vy?  Ještě pořád máte v hlavě tu vazbu na alternatviní mládež (a jiné alternativy) ?  Taky máte batiku spojenou s létem?  A jaké máte letní tvůrčí plány ?


PS.  Kdybyste si netroufali vyjít ven v šatech, můžete zkusit třeba letní ubrus, třeba takový, který je vidět na první fotce. Použila jsem stejnou lázeň "po šatech" a okraje lněného ubrusu namočila do kbelíku.
Facebook Pinterest Twitter Google +1 pošlete to dál

DIY: Okřídlené kolíčky

pátek 5. července 2013

Kolíčky. Jednoduché, obyčejné, dřevěné kolíčky. Věrní pomocníci při věšení prádla či při skladování potravin. Proč by takový kolíček nemohl být vlaštovkou sedící na šňůře nebo temným netopýrem bojovně odhánějícím moly? 
Jejich reinkarnace je jednoduchá - zvládnou ji nejenom dospěláci, ale zabaví i šikovné děti. 

The clothes pegs. Easy, plain, wooden pegs. They are helping by hanging clothes or by food storage. And why couldn´t a simple peg change to a swallow or a dark bat? Their reincarnation is easy for adults, but it's also fun for all skilled kids.

Vlaštovky či netopýři budou slušet i jako sponka na dárku zabaleném nejlépe v surovém sáčku.

Budete potřebovat/you will need:

dřevěné kolíčky // wooden clothes pegs
nůžky // scissors
lepidlo /my jsme použili vteřinové, může však být jakékoliv jiné vhodné na papír a dřevo// glue
předlohu // template - zde ke stažení/here download
černobílou tiskárnu // printer
podkladový karton pro kroužkovou vazbu /má tu výhodu, že je z jedné strany temně černý a z druhé bílý/ či postačí tvrdý papír nebo kousek kartonu na podlepení předlohy/ // cardboard for spiral binding /is from one side black and from the other white/ or normal cardboard for stick of template

Vytiskněte předlohu buď na bílou stranu podkladového kartonu pro kroužkovou vazbu nebo na obyčejný kancelářský papír. Vystřihněte motiv. Pokud tisknete na obyčejný papír bude potřeba motiv podlepit tvrdým papírem nebo kartonem. V případě netopýřích křídel je ještě potřeba zahnout přilehlý obdelník směrem k sobě. S pomocí lepidla připevněte na kolíček vlaštovku nebo z každé strany jedno netopýří křídlo. A pomocníci jsou na světě!

Kartony, kolíčky, lepidlo a předloha vytištěná na podkladovém kartonu.

 Vlaštovka kontroluje oblohu.
Nic nedokáže nahradit vůni prádla usušeného venku. Při jeho věšení raději dávejte pozor na hejna vlaštovek a spící netopýry!

Další vlaštovčí a kolíčkovou inspiraci najdete na našem Pinterestu.

Příjemné svátky přeje

Renata
Facebook Pinterest Twitter Google +1 pošlete to dál

Caprese na tyčce s balsamico redukcí

středa 3. července 2013

V pondělí vás Pavlína vzala do italských Benátek a v Itálii ještě zůstaneme.

Caprese, to je známý italský salát z rajčat, mozzarelly a bazalky, často doplněný olivami. Kdo by ho neznal a někdy neochutnal! Pojďme si ho připravit ale trochu jinak - ve formě špízu. Díky kompaktnímu tvaru je vhodný s sebou - v krabičce do práce i na piknik. Já ho ráda servíruju hostům - každý si nabere množství dle libosti a také rajčata nepouští tolik šťávy a tedy můžeme uzobávat v průběhu celého večera.

Caprese skewers
For caprese skewers thread cherry tomatoes, baby mozzarella balls (bocconcini), olives and basil leaves. Drizzle the skewers with extra-virgin oil and season with salt and pepper. 

Simple balsamic reduction
Bring a cup of balsamic vinegar to a boil, then reduce heat to simmer. Stir occasionally and allow to simmer until the vinegar has reduced by half. Allow to cool and pour on top of skewers.


Caprese špízy s jednoduchou balsamico redukcí

malá rajčata (cherry, soudkovitá i na stonku)
baby (mini) mozzarella
čerstvá bazalka
olivy (jakékoli oblíbené - černé, zelené i nakládané v bylinkách)
panenský olivový olej
hrubá mořská sůl
černý pepř (ideálně čerstvě mletý)
balsamico ocet (čím kvalitnější, tím lepší)

Na špejle střídavě napichujeme rajčata, kuličky mozzarelly, olivy a prokládáme bazalkovými listy. S jednotlivými špízy si můžeme "pohrát" - rozkrojit mozzarelu a rajčata na půl a mezi ně vkládat bazalku, kuličky mozzarely zabalit do bazalky nebo vytvořit rajčatová srdce.

TIP
Srdce vytvoříme tak, že soudkovité rajče rozkrojíme na půl na šikmo a jednu polovinu otočíme vzhůru nohama.


Balsamico redukce

Redukce z balsamikového octa se obvykle vyrábí svařením balsamicového octa s cukrem a červeným vínem. Já ale preferuji jednodušší verzi - pouhé svaření samotného octa. Protože redukcí se zintenzivní chuť, je třeba vybírat ocet kvalitní a takový, který nám chuťově nejvíce sedí.

V malém hrnci zahřejeme ocet až začne vřít. Potom zmírníme teplotu a necháme ocet jen lehce probublávat dokud se jeho množství nezredukuje na zhruba polovinu. Je třeba pamatovat na to, že při zchladnutí redukce ještě zhoustne!

(Redukci můžeme dlouhodbě skladovat v lednici v uzavřené nádobě).

Špízy naaranžujeme na talíř, posolíme, popepříme a zakápneme panenským olivovým olejem a balsamico redukcí.

Můžeme podávat jako předkrm, přílohu ke grilovanému masu nebo lehkou večeři s pečivem.



Dobrou chuť přeje
Klára
Facebook Pinterest Twitter Google +1 pošlete to dál