Adam and Sam

pátek 31. ledna 2014

Když jsme zakládaly Anunk, jedním z cílů bylo psát spíše (asi ne výhradně) příspěvky o lidech, produktech a vůbec vůkol o všem českém. A to byste ani nevěřili, jak je to vlastně těžké. Ne, že by u nás nebylo zajímavých lidí, produktů a vůbec vůkol ... no však vy víte ... dost, ale někdy si říkám: "tak, o kom dneska" a nemůžu na to přijít. Hlavně když v Čechách nežiju a tamní, kdysi domácí, scéna se mi tak nějak, bohužel, vzdaluje.



Jenže jak to tak chodí, o čem mluvíte a čemu se věnujete, se vám nakonec plete do cesty, ani nevíte jak. A tak jsem nedávno na Pinterestu našla tuhle vázu, respektive stolek na vázu. Přidala jsem si ji k sobě na jednu z těch Pinterestových nástěnek a časem ji potkávala stále víc a víc na titulní straně, u lidí které sleduju. Až jednou jsem si všimla v popisku "adamandsam". A hodně zvláštní je, že mi to přišlo české. I když je to velmi mezinárodní.



A tak jsem objevila stránky bratrů Adama a Samuela Cíglerových, studia VJEM. A zjistila, že ten krásný stůl pro vázu je dílo krajanů. Dmu se pýchou a upřímně se kochám. Stolek chce hodně prostoru a nebo kontrastní zeď, aby mu to slušelo nejvíc. Ale i v menším pokoji, kdybych ten stolek jednou měla, bych se kochala dokonalou prací a souhrou materiálů. Hladila bych měkké dubové dřevo, užívala si texturového kontrastu s s drsnou ocelí a transparetním sklem. Mno a květina k tomu!



Za mě i za Anunk - takhle vypadá dokonalost!

A jak to máte s Pinterestem vy, objevujete? Nebo se "jenom" koukáte?

zdroj všech fotografií: adamandsamlove.com

Facebook Pinterest Twitter Google +1 pošlete to dál

Co se v Americe líbilo?

pátek 24. ledna 2014

SITUS, židle Figure

Nerady mluvíme a píšeme o špatných věcech, nepíšeme o špatných a ještě horších výrobcích, co jich v obchodech je.  Lepší a užitečnější je psát o tom dobrém, o tom, co se povedlo a možná inspirovat další.

Teď máme velkou radost, protože dalších pět českých výrobků má slavnou nálepku Good Design
(Ocenění Good Design uděluje Muzeum architektury a designu v Chicagu od roku 1950.)
Našich výrobků s tímhle oceněním není tolik, proto bychom měli vědět, které to jsou. Jen tak pro zajímavost, nebo pro srovnání, nebo pro dobrý pocit, že i u nás se zase dělají fajnové věci.

Rony Plesl
Kavalierglas, kolekce Kon








Ocenění Good Design je ocenění od odborné poroty a je velmi respektované. Není jednoduché ho získat, do soutěže se každý rok hlásí tisícovky výrobků z celého světa. Je velký úspěch, že v tom obrovském množství české výrobky nezapadly a že pět z nich odborná porota ocenila.

Slavnou cenu Good Design dostala firma TON za židle Tram a Mojo, firma SITUS za židli Figure, Rony Plesl za kolekci sklenic a designéři Martin Žampach s Matějem Chaberou za kolekci Kon pro firmu KAVALIERGLAS.

TON, Tram


TON, Mojo


Ocenění pro firmu SITUS nás dostalo asi nejvíc, je to malá firma, která se s výrobky vysloveně mazlí. 
Vznikají tak židle jako umělecká díla. Je to dobré znamení, když velká péče a bazírování na řemesle a detailech dostane tak vysoké ohodnocení.
Opravdu je to velká radost a my všem blahopřejeme. 


Facebook Pinterest Twitter Google +1 pošlete to dál

Das Haus a trendy v Kolíně nad Rýnem 2014

středa 22. ledna 2014


Začátek roku je tradičně spojený s mnoha veletrhy zaměřenými na bydlení, design a dekorace. Já jsem se na jeden z nich vydala - na imm v Kolíně nad Rýnem. 

Už po třetí bylo jedním z lákadel představení "Das Haus - Interiors on Stage". Pořadatel vždy osloví jednoho designéra/ku, architekta/ku, který/á má tu čest v hale postavit ideální "dům" budoucnosti podle svých představ. Dům píšu záměrně v uvozovkách - přestože vystavený projekt dům sice vždy připomíná, často jde spíš o vyjádření určité myšlenky, koncepce, možná i snů.

Letos byla tímto úkolem poctěná sympatická dánská produktová designérka Louise Campbell. Když ji pořadatel oslovil, prý její první otázka zněla "Můžu si hrát?"

Louise Campbell









Dům pojala jako jeden propojený 240 m2 velký otevřený prostor. Jednotlivé funkční zóny jsou tu jen naznačené prostřednictvím zvolených prvků - nábytků, svítidel a dekorací.


Kuchyň Louise vnímá jako multifunkční pracovní prostor  - umístila sem tedy nejen kuchyňské vybavení (souhlasím, bez kávy to nejde:), ale na kratší stěnu zavěsila i všemožné náčiní druhu kutilského, tvořivého i úklidového.


Naopak, celá delší stěna je věnovaná relaxaci, komunikaci, přátelskosti - taková otevřená náruč celého domu, kde se mohou do mnoha polštářů a přikrývek chumlat nejen domácí, ale i nespočet hostů. Na konec pak umístila jednoduchou koupelnu s kameninovou vanou, která je stará 100 let - přitom tak moderní!

Útulnou atmosféru zvoucí k lenošení podtrhla použitím zajímavých svítidel, která jsou zavěšená a omotaná kolem stropních trámů. Trámy využila i jako úložný prostor, pro knihy nebo pro dřevěnou loďku.

Centrum celého prostoru pak tvoří obrovský jídelní stůl. Co byste tu ale hledali marně je moderní technika.





Dům na mě působil velmi ženským dojemem, i když jak sama Louise říká, snažila se v něm spojit mužské a ženské prvky v harmonické rovnováze.



Das Haus je každý rok zajímavým zpestřením, ale samozřejmě, veletrhy jsou primárně o představení novinek a trendů. A na ty se teď společně podíváme.

Kdo sleduje pravidelně blogy a stránky zaměřené na interiérový design, tak překvapený určitě nebude. To, co se již nějakou dobu na Internetu objevuje a je předmětem nejedné DIY tvorby, to bylo v hojné míře zastoupené i v Kolíně.

Mědi nejvíc, mosazi hodně, "studených" kovů minimum.

Vitra


Axor


ClassiCon


Tom Dixon a Pulpo

Výrazný kontrast černé a bílé je na ústupu, nahrazuje ji nenápadná šedá jako základ, pudrové a tlumené barvy nábytku i doplňků, výrazně zastoupené tu byly hlavně nejrůznější odstíny růžové (ne však ostré nebo cukrkandlové), zelenošedé a modrošedé, tu a tam oživené tlumenou žlutou nebo oranžovou.

muuto a Gubi


Gubi

Citelný byl i příklon k přírodním materiálům - dřevu s často jednoduchou kresbou, přírodním odstínům kůže a všudypřítomné oživující zeleni pokojových rostlin.

A samozřejmě mramor - nejčastěji na deskách stolků.

normann Copenhagen a &Tradition



Team7

Tak co, čtenářky a čtenáři, bylo něco z toho pro vás novinkou a překvapením? :) A jak se vám líbí představa Louise o ideálním domu budoucnosti?

Klára
Facebook Pinterest Twitter Google +1 pošlete to dál

Trendy

pondělí 20. ledna 2014

Zdroj: ferm-living.com

Trendy neznají hranici 1.1. - 31.12., klidně si vzniknou a postupně vyplynou. Je to sic tak trochu obchodnický trik a vyhlašování trendů na konkrétní rok neberu nikdy moc vážně, ale i tak jsem se rozhodla zamyslet nad tím, co vlastně frčí. 
Frčí mramor, ať už ten opravdový nebo jen jeho vizuál. Na tapetě, na krajecím prkénku či jako základna lampy. 
S mramorem jde ruku v ruce kov - měděná, mosaz či zlato. 

Zdroj: houseandhold.com

Stále frčí překližka a dají se s ní dělat divy. Musím souhlasit s tvrzením, že v době krize se v interiérech prosazují více světlé barvy a přitmavuje se v době, kdy stoupáme k lepším zítřkům. Takže světlé dřevo je to po kterém současní designéři sahají, když vymýšlí nábytek. A k tomu ještě zaloví velmi často v dobách minulých, ručička na stroji času se zastaví mezi šedesátými a sedmdesátými léty. To se projevuje i na ostatních potřebnostech pro domácnost - třeba na porcelánu a textiliích. 

Zdroj: archdaily.com
Zdroj: homebasecollections.co.nz

Barvy. Pantone si vždycky ví rady a vybere nám jaká je ta pravá pro ten konkrétní rok. Tentokrát je "Radiant Orchit". 
Zdroj: pantone.com
 Podle mě však stále nejvíce táhne nesmrtelná bílá a černá, odstíny šedé a pastelové barvy. 

Zdroj: sadecor.co.za

Zdroj: voguelivingmagazine.tumbrl.com

A vězte, že recyklace stále žije! Snad navždy. Šetřit finance, šetřit přírodu a zdroje a ještě k tomu vlastníma rukama něco nového vytvořit, to má bez řečí smysl. 

Tento výcuc není však objektivní, to mi určitě věříte. Shabby chic a podobné styly nesleduji, takže je možné, že v tomto proudu je novým trendem něco úplně jiného .)

Hezký den

Renata
Facebook Pinterest Twitter Google +1 pošlete to dál

RETRO ANUNK 2

pátek 17. ledna 2014

Už je to rok, co jsme se skoro všechny sešly v jedné kavárně v Brně. Loni v lednu, kdy zima byla zima, jsme se s Renatou a Pavlínou připojily na Skype a společně s Klárou on-line, jsme daly do kupy základ Anunku. A těší nás, že od té doby máme své pravidelné čtenáře, které Anunk těší, stejně jako nás.  A protože nám někdy přijde líto, že některé oblíbené příspěvky zapadnou do propadliště dějin virtuálního světa a dostat se k nim zpátky je koledování si o zanícené karpální tunely od rolování myší, rozhodly jsme se už tehdy v lednu 2013, že budeme připravovat i souhrnné příspěvky. 

První ohlédnutí Retro Anunk 1 pro vás v listopadu připravila Klára.



A teď už se pojďme podívat na to, jak vidím uplynulé dva měsíce já.

Dostaly jsme téměř 150 adventních komentářů k dárkům, které jsme na Anunku rozdávaly. Nakonec se Tereza těšila z konvičky věnované Pavlínou z jejího e-shopu qde-shop. Vladimíra se radovala z plechovek od Kokino Design, které patří naší Anunové Renatě. Taky máte někdy chuť vědět, jak to s věcmi na obrázcích dopadlo? Třeba mě by zajímalo, pro jaké účely nakonec plechovky slouží. Klára jako svůj třetí adventní dárek vybrala dřevěné misky z blešího trhu, které ovšem pečlivě vyčistila a napustila olejem. Byl o ně velký zájem a z 27 komentářů byla nakonec vylosována naše čtenářka Lenka. Poslední dárek jsem věnovala já, ušila jsem velkou nákupní / cestovní tašku, kterou vyhrála čtenářka z Brigitte z Německa. Zrovna včera jsem od ní e-mailem dostala zprávu, že tašku úspěšně otestovala při přepravě věcí na cestě za rodinou.




Rozdávání dárků v adventním čase nás bavilo všechny, ale nejen dárky žil v uplynulých týdnech Anunk. Zalovily jsme ve vodách českého designu, architektury a umění. A tak jste si mohli přečíst třeba článek o Pavlu Janákovi. A současně získat kontakt na žehlicí agenturu, občas to tak už máme, že kombinujeme krásu a praktično.






Pavlína přišla s dalším moc fajn článkem o tradičním Českém výrobci, který vyrábí krásné, oku lahodící věci. A tak po kanafasu, o kterém jsme psaly na podzim, bylo tentokrát krásné české sklo ze sklárny Kavalier.

A zatímco na podzim jsme měly všechny tak trochu pocit, že se z původního interiérového Anunku vlastně stává cestovní magazín, protože jsme měly hodně článků v rubrice Travel, tak v listopadu a prosinci jsme zůstávaly všechny doma pěkně za pecí. A tvořily jsme. Opakovat se v lednu s adventními kalendáři, nebo řetězem z ořechů by asi nebylo k tématu, ale určitě stojí za to připomenout si alespoň tři jiné projekty, které jsme vám představily.





























Klára udělala dárkovou krabičku. Tady je sice vánoční, ale když si stáhnete šablonu, může se vám hodit i na jiné, nevánoční dárky a schovávačky.



Já sama ráda a myslím že i velmi dobře šiju, pletu a tak dále. Ale jestli mi něco nejde, tak je to práce s papírem a lepení. Mám to vždycky upatlaný, hrany nepřesné, hrůza pohledět. To Klára s krabičkou předvedla majstrštych a stejně tak i Renata, která vám ukázala jak udělat několik různých, minimalistických ozdob. Opět jde sice o čistě vánoční téma, ale všichni, kdo máte rády různé geometrické tvary, si i mimo vánoce můžete vyrobit 3D dekoraci. Teda pokud na tom s lepidlem a rýsováním nejste jako já.



Jsme rády, že se vám líbila i rubrika kulturní, o hudbě a co je u nás nového. Zdá se, že v tom i letos budeme pokračovat.














A také jsme se trochu víc opřely do rubriky rozhovory. Zatím jsme vám představily Katku z DesignVille a Janu Kloučkovou Kudrnovou z lesa. Ale další pěkné pro vás máme připravené na období, které bude předmětem příštího, jarního souhrnu.

Jsme rády, že se Vám líbil i článek o Wabi Sabi a zřejmě se k tomuto tématu ještě vrátíme.

Občas se v komentářích objevují výkřiky jako "takových více" a "prima počtení". A tak se dnes loučím nejen s přáním pěkného pátku a nadcházejícího víkendu, ale i s otázkou, jaká témata vás tady baví a čeho byste chtěli "ještě víc a ještě víc?"

A protože píšeme i o vaření, tak dnes mám pro vás vzpomínku na Klářinu čokolžičku, která bude takovou pěknou sladkou a zároveň zimní tečkou na závěr.

Krásný den. 

Facebook Pinterest Twitter Google +1 pošlete to dál

Z lesa

středa 15. ledna 2014


V tomhle jsme všechny čtyři stejné, vždycky, když potkáme někoho, kdo nás zajímá a baví, nutí nás to ptát se...  A protože stále potkáváme tolik zajímavých lidí, možná čím dál víc, chceme se ptát častěji...tušíme, že by to mohlo bavit i vás.




Všechny známe Jany blog Z lesa. Milujeme její obrázky a obdivujeme ji. Jana se totiž nebojí černočerné tmy lesa a umí žít šťastně na samotě se dvěma malýma dětma. Žádná depka, žádná ponorka, jenom samé krásné obrázky...

Jana Kloučková Kudrnová je grafická designérka a ilustrátorka na volné noze. Žije se svým mužem, dcerkou Andulkou a malým Jankem v podhůří Jeseníků, kousek od Olomouce. Pro své děti ráda tvoří a výsledky pak sdílí na blogu Z lesa
Vlastní tvorbu: grafiky, plakáty, trička aj. inspirovanou touhle lesní zkušeností nabízí na Fleru. Její práci najdete i na webu Ateliér 01






Jano, čím jsi chtěla být jako malá?
Nikdy jsem nechtěla být ničím jiným, než jsem teď. Měla jsem to tedy vcelku jednoduché. 

Jak ses tedy dostala ke své práci, k tomu co děláš a co tě živí?
Jak už jsem říkala, výtvarničinu jsem chtěla dělat, co si pamatuji. Chodila jsem po domě a každému, kdo byl ochotný poslouchat, jsem vyprávěla, že budu malířka. 
A na střední jsem nemusela chodit na matiku a tak… to bylo něco pro mě. Milovala jsem grafickou dílnu se všemi těmi vůněmi, špinavé ruce od barev. Celý proces práce. Výstavy. Bohémský život. Vysoká mě pak postrčila blíž k realitě, abych se dokázala prosadit, postarat se o sebe. 

Máš malé děti a to, co tvoříš, je dětmi velmi ovlivněno... je to velká odbočka od nějaké tvé původní představy o vlastní tvorbě?
Je to velká odbočka od mé představy o celém životě! Představ si, mě nikdy ani nenapadlo, že budu máma. Celý život jsem věděla, že chci tvořit, že chci bydlet v přírodě.  Ale tohle? 
Kdo by-propánakrále-chtěl dobrovolně přibrat dvacet kilo, ztratit kontakt se životem, který se teprve začal odvíjet podle jeho představ, měsíce se nevyspat… 
Ale tak nějak to přišlo. Byla jsem překvapená, jak moc chci být máma. Tik tak, znáš to... 
Věděla jsem, že to chci dělat dobře. Kreativně.  Děti jsou děsně inspirativní.  Dává mi to moc. A znovu si prožívám své dětské hry, to je úžasná zkušenost. Dalo mi to samozřejmě i nadhled nad mou profesí, takže neřeším každou prkotinu.







Líbí se mi, když jsou obrázky pro děti jednoduché, když nejsou příliš polopatické, když se i s barvami šetří.  Dětem je potřeba nechat prostor pro fantazii...asi to vnímáš stejně?  
Myslím, že je hodně důležité, v jakém vizuálním prostředí děti vyrůstají. Jestli jsou zahlcení neupřímným kýčem, nebo jestli, jak říkáš, mají prostor pro fantazii. Trh nám neustále vnucuje ty příšerné barevné kombinace, Disneyho očíčka, že to tak děti mají rády, že např. nechtějí černou... to pro mě ale není argument! Také by nejraději snídaly lentilky a Lego si strkaly do nosu:-)
Nejsem snad příliš radikální? 
Ne, pro mě ne, já to vidím stejně:-)
Jenom se poctivě snažím dělat pro své děti to nejlepší a podle svého nejlepšího svědomí. Ale to máš ve všem – v hudbě, stravě... Přece je nechceš zapráskat bordelem, chceš pro ně kvalitní jídlo, kvalitní oděv, hračku, prostor, kde by se mohly rozvíjet. 
Tak i to, na jaký obrázek každý den po probuzení koukají, nebo z jaké knížky čtou, to je přece důležité. Ilustrace z knížek, které jsme četly jako děti, si pamatujeme celý život. 

Jo, s tím já úplně souzním. Na svém blogu máš volně ke stáhnutí svou práci-omalovánky, knížky, obrázky, aby i ti, kteří nekreslí, mohli s dětmi tvořit. Dělá ti tohle rozdávání radost?
Dělala bych je stejně. A takhle to dává větší smysl. Grafiky si pak žijí vlastním životem. Baví mě, kam se dostanou. Že mi pak přijde zpráva z druhého konce světa nebo sousední dědinky. Nebo mi přijde fotka, jak si holčička v Austrálii vymalovává stejný obrázek jako moje dcerka...  
Samozřejmě mi to dělá radost. 
A zase to asi souvisí s mým povoláním – užitá grafika. Užitá. Využitá. Reprodukovatelná a šiřitelná. 
Ale je to i moje vypočítavost. Když tvořím, dítě mi kouká pod ruce, jsem hájená, nemusím dělat medvěda a postrkávat po zemi autíčko, jsem prostě máma, která konečně dělá něco užitečného. 

Pracuješ doma.  Máš pro sebe místo kde máš klid na práci?
Mám tříletou dcerku, sedmiměsíční miminko a malý domek. Nemám žádný klid na práci! 
S láskou vzpomínám na svou pracovnu, kde jsem tvořila dříve a slibuji si ji do budoucna, úplně ji vidím. Jak já si jí budu vážit! I když jenom o tom to samozřejmě není, já vlastně potřebuji na začátku jenom tužku a papír, takže jsem spokojená, když kreslím a druhý konec papíru mi žmoulá Janek a něco mi k tomu brouká. 





Bydlíš na venkově, prožila jsi „cestu z města“ nebo jsi rodilý venkovan?
Jsem sídlištní dítě. A pravděpodobně díky tomu, že jsem si prožila svých jednadvacet let v paneláku, jsme tam, kde jsme. Člověk znalý života na samotě a na vesnici by do těchto podmínek asi nešel tak zbrkle a s tolika romantickými představami. 

Hmm, to znám, náš dům jsme také vybrali srdcem až potom přišla ke slovu hlava...
Nám se zalíbilo místo, levně jsme koupili první domek který byl k dispozici. S tím, že jej přetvoříme k obrazu svému. Byli jsme nerozumní a nezkušení. Naštěstí!

Ale bydlení na samotě a navíc s malými dětmi to přece není žádná selanka!
Paní letní sousedka mi občas vysekne poklonu, jaká jsem hrdinka–vychovávat tu děti, pracovat s miminkem. Ale hrdina je spíš můj muž - lovec, zásobovač, ochránce ohně. 
Já jen v sobě musím krotit tu feministickou saň, sebe samu nevidět s přistřiženými křídly. Musela jsem si v péči o děti a domácnost najít to svoje, co mi jde dobře a co mě baví. Ostatně asi jako každá současná máma. 

Jak jste se zabydlovali?
Mít malý domek je velká výzva. Musíme promýšlet každý centimetr prostoru. Věci, které nepoužíváme, dáváme do Charity a je to docela očistné. (Občas v žertu říkáme, že když už to vážně nepůjde dál, přistavíme levé křídlo.)
Dalším specifikem je, že je naše bydlení situované u hradby lesa, takže veškeré vybavení a výmalby jsou bílé, abychom nahnali dovnitř alespoň trochu světla–ovšem se zachováním původních prvků, které jsou v barvě tmavého dřeva.
Postupně se nám daří měnit levné vybavení, které jsme museli pořizovat rychle a s velmi omezeným rozpočtem, za věci, na které je radost pohledět. Teď třeba nadržuji autorské keramice, ta to má u nás doma dobré.





Už jsem říkala, že na obrázcích s barvami šetříš.  Máš ráda i málobarevné bydlení?
Jsem dost ovlivněná svým povoláním, nesnesu kolem sebe moc barev, značek, etiket, protože mi tahají oči a já o nich musím pořád přemýšlet. 
Například cesta do města je pro mě učiněné peklo. Těch billboardů, reklam, oslovení! Unavuje mě to. Proto mi dělá dobře les. A snad mi i pomáhá odvádět ryzejší práci. 
Víš jak jsem se třeba natrápila s dekoracemi na stěnu! 
Až poslední roky–když dělám vlastní věci, nám tu občas něco visí. Když udělám nový kousek, vyvěsím ho někam v domě, chodím kolem něj a pořád ho okukuji, jestli „je to jako dobrý“… no a už většinou zůstane na svém místě. Lesní sérii plakátů jsem původně navrhovala pro dcerku do pokojíčku, ale visí nám v jídelně, chci ji mít pořád na očích.  

A co máš na vašem bydlení nejraději?
Rozhodně to, jak máme blízko k přírodě. Jak je tu krásné každé roční období, každé počasí. Pořád se mi stává, že zůstanu před nějakým „obyčejným“ přírodním jevem stát v naprostém vytržení. 
Třeba za silného deště-jak voda stéká po kmeni obrovských buků jako vodopád. Nebo zimní les, nikde ani noha, zvířata jsou blíž. Teď je tu brzy tma, veřejné osvětlení je kilometry daleko. To je TMA! Nerozkoukatelná. 
Náš domek je v tomto prostředí jenom ulita, je fajn, že se rychle vytopí, a že se nám sem vleze veliká postel, ve které se večer všichni čtyři sejdeme, a víc od něj nečekám.Chtěla bych jej časem víc propojit s přírodou kolem, uvidíme...

Vidím to na  úplnou idylu:-)
To ne.  Třeba se stále zbavuji těch romantických ideálů, se kterými jsme sem přišli. Setkání se strženou srnou, zapadlé auto, zamrzlá voda... to mě vrací to syrové reality.





Vím, že život v blízkosti přírody člověka ovlivní.  Začneš víc přemýšlet o spotřebovávání a recyklaci, o tom, že věci, které už nechceme se z povrchu zemského jen tak neztratí.  Je ti blízký princip úspornosti a užitečnosti?  
Ten mi byl blízký vždycky. Ano, topíme eko-briketami, sbíráme plody a rostliny, kompostujeme, třídíme–a všechno je tím lesem kolem mnohem přirozenější. Ale také máme každý své auto nebo jsem nemohla pro děti používat látkové pleny kvůli příliš častému praní, je to kompromis.
Moji klienti (a rodina) šílí z mého nezájmu o mobilní komunikaci. Někdy kolem porodu dcerky jsem vypnula vyzvánění a nevím, nevím, jestli ho ještě někdy zapnu...stejně je tu špatný signál. Občas se mi telefon ztratí a několik týdnu nefunguje. 

O jaké práci sníš? 
O pomalejší. Mám tzv. dobře nakročíno si svůj sen o ideální práci splnit. Grafika mě samozřejmě baví, to je základ, dostanu se do oborů a míst, které mě posunou dál. 
Třeba jsem do té které zakázky nevěděla, že dokážu udělat kampaň pro bílou elektroniku nebo ilustrovat knihu o čarodějnických procesech s celou svou temností. Hýčkám si klienty, kteří mě baví.

Pomalu ale jistě směřuji víc k ilustraci, volné tvorbě.  Ilustrace mi jde snáz, nikdo mi do toho nemluví. Naopak grafika je řemeslo a práce je ovlivněná tím, co se zrovna děje v designu.
Samozřejmě mám sny a mám spoustu plánů. Třeba bych ráda  ilustrovala pohádky, a našla autora, se kterým bych si sedla... 

Jano, co je pro tebe úplně nejvíc?
Zdraví a soudržnost mé rodiny. Tvoření, to taky. 

Foto: Jana Kloučková Kudrnová
Facebook Pinterest Twitter Google +1 pošlete to dál