Novinky od Master&Master

V únoru jsme vám představily šikovnou dvojici Master&Master a jejich podnoží Diamond. Dneska nám napsali, že mají novinky v nabídce, tak jsme neváhaly a hned se jaly tyhle novinky virtuálně okouknout. Opět nádhera, kterou si nemůžeme nechat pro sebe.

Jestli jste si taky jako my u Diamondu říkali jaká je škoda, že podnoží není i v nižší variantě vhodné pro konferenční stolek, tak novinka Diamond S vás jistě potěší. Autorem je opět designer Michal Malášek.

Navíc mistři nově nabízejí i stolové desky z březové překližky navržené Tomášem Vargou. Ono se řekne obyčejná stolová deska! Jenže stačí malé nápady a všechno je hned o kousek lepší, prostě vymakanější. Desky Dinner a Sushi totiž mají zespodu drážky, díky který podnoží Diamond bude sedět jako ulité a stůl bude stabilní. Deska nazvaná Studio má kromě drážek zespodu navíc na jedné straně i výřez na kabely. Malý detail, který se počítá.

A nakonec naše nejoblíbenější novinka - policový systém Shelf One. Jestli jste taky vždy obdivně (a někdy třeba i trochu závistivě:) pokukovali po jednoduchých policích ve skandinávských interiérech, tak teď už nemusíte. Designer Tomáš Varga pro Master&Master takový systém navrhl. Hezký. Vizuálně jednoduchý. Český. A to my rády!

Tak co jim říkáte? 

Zdroj: master&master

Foto: 1 - Tomáš Souček, ostatní - Martin Chum

Pokoje zase zabydlené.

V prázdných pokojích neobydleného malostranského domu v Cihelné ulici (hnedle u Vltavy) se loni zabydleli mladí architekti. Letos těch čtyřicet, smutně zdevastovaných, prázdných místností zaplnili mladí umělci. Svou práci tu až do neděle ukazují studentské ateliéry z vysokých škol a universit z Prahy, z Liberce, z Ústí nad Labem, ze Zlína, z Ostravy...

Každý ateliér si svůj pokoj zabydlel po svém. Výsledná  pestrobarevná směs rozmanitých pohledů a vyjádření a technik je příjemným zážitkem.

Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze, architektura I

Fakulta umění a designu UJEP Ústí n. Labem, ateliér přírodních materiálů

Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze, architektura III

ateliér sochařství, ateliér kresby

Tenhle radostný happening stojí za to a určitě vám udělá dobrou náladu, tak jako mě. Spěchejte, protože v pondělí už bude zavřeno.

Losování giveaway/papelote

Přesně v poledne jsme za vydatné pomoci random. org vylosovaly vítězku naší PAPÍROVÉ GIVEAWAY o dopisní soupravu s červenou obálkou od PAPELOTE. 

Milý generátor čísel vyplivnul pětku...a to znamená, že obálka s obálkou poputuje za fotografkou Bárou G. z blogu Photography as my hobby. 

Báře gratulujeme a přejeme rychlé uzdravení. Bára je teď nemocná, tak doufáme, že ji uděláme alespoň malou radost.

Všem děkujeme za komentáře a těšte se na další soutěžení:-)

papír tělem i duší /giveaway

Všechna papírnictví mají své kouzlo. "Nové české papírnictví" Papelote jich má pro nás hned několik najednou...
třeba i vás okouzlí některý z workshopů, nebo nedělní dílny pro děti, nebo krásný a zajímavý interiér prodejny a dílny, nebo příjemní, papíru "tělem i duší" oddaní lidé...co vás ale určitě dostane a  totálně okouzlí, je celý sortiment originálního papírnictví...

ze sortimentu Papelote

Pro obyčejný papír do tiskárny sem nechoďte, to spíš pro krásný dárek, pro originální diář, blok, balicí papír, pro hravé sešity nebo pro něco neobyčejného z autorských limitovaných sérií.

Papelote je prostě úplně jiné papírnictví. Svůj sortiment výrobků si vytváří sami lidé papelote nebo spolupracující familia papelote...a rádi své věci i vystavují.

interiér obchodu Papelote

My jsme je několikrát viděly na Designbloku a teď aktuálně v GALERIE/CZD ve Vojtěšské ulici v Praze (pár kroků od prodejny Papelote), kde představují novou kolekci "papelote: carta".

Pokud se vám při tom našem zrychleném sms a e-mail dopisování zasteskne po klasické korespondenci, po krásných voňavých dopisních papírech, po zajímavých obálkách a různých kartách na vzkazy a pozdravy, běžte se určitě podívat.

zahájení výstavy Papelote: Carta

A jestli je pro vás přece jenom pražská Vojtěšská ulice z ruky, nakoukněte k Papelote alespoň TADY.

No a ještě tu pro vás mám malé překvápko, aneb to nejlepší nakonec...
Na zahájení výstavy jsem od Papelote dostala dárek a protože si ho nechceme nechat pro sebe, protože chceme udělat někomu radost, proto jsme se rozhodly někoho z vás podarovat.

Tady je naše velikonoční GIVEAWAY o krásnou, originální, neobyčejnou dopisní sadu Papelote.

A co musíte udělat proto, abyste se dostali do losování?

1. sledujte nás

- na facebooku (dejte "Líbí se mi" naší stránce) nebo

- na Google+ (přidání do kruhu) nebo

- na bloglovin

(pokud nás už někde sledujte, máte splněno)

2. sdílejte informaci o naší velikonoční giveaway

- na svém facebookovém profilu nebo stránce nebo

- na Google+ profilu nebo stránce nebo

- na svém blogu v příspěvku nebo pomocí odkazu na tenhle příspěvek

3. pod příspěvek do komentáře nám napište, kde jste sdíleli a pod jakým jménem (to aby se nám to dobře hledalo) a  kde / jak vás můžeme v případě výhry kontaktovat,

4. držte si palce, ať random.org vylosuje právě vás.

Přihlašování je otevřené do pondělí 28.dubna 2014 do půlnoci.

Jak vidíte, vajíčka nebarvíme, beránky a mazance nepečeme, pomlázky nepleteme. Přesto na Velikonoce myslíme a přejeme vám všem krásné velikonoční svátky:-)

Foto: Papelote, Anunkblog

Lasvit, Jan a Henry

..., to je trojka, která si moc dobře rozumí. Jestli jste nadšenci do designu, tak vám tahle jména nejsou neznámá. Ale pokud nějakým záhadným způsobem přece jen unikla vaší pozornosti, tak malé představení nevynecháme.

Jan a Henry jsou dva čeští designéři, kteří se potkali coby spolužáci na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové, a v roce 2012 spolu založili studio, které nese jejich jména - Jan Plechac&Henry Wielgus. Za svoji relativně krátkou dobu působení ale už stačili získat řadu ocenění na písečku domácím i tom světovém, a spolupracují s mnoha renomovanými výrobci nábytku a doplňků. Zkrátka, jsou to kluci šikovní.

Co nás ale zaujalo nejvíc, jsou výsledky spolupráce se světově známým českým výrobcem skleněných svítidel Lasvit.

V loňském roce společně představili sérii závěsných svítidel Neverending Glory.

Myšlenka, která se skrývá za jejich návrhem je ve své prostotě prostě geniální:) Předlohou se staly zjednodušené a rozrotované siluety honosných lustrů 5-ti známých světových divadel nebo koncertních síní - moskevského Bolšoj těatru, pařížského Palais Garnier, milánské La Scaly, pražského Stavovského divadla a newyorské Metropolitní opery. 

Však si příběh stojící za jejich designem můžete poslechnout sami.

Ze spolupráce Jana, Henryho a Lasvitu vzešla i letošní novinka Moulds - v překladu (sklářská) forma, kterou právě představují na Salone del Mobile v Miláně (o veletrhu od nás ještě brzy uslyšíte, tak se těšte!). A jestli jsme se z nápadu, provedení a světového úspěchu svítidel Neverending Glory tetelily blahem, nadšení ze svítidel Moulds se snad ani slovy popsat nedá. Vždyť se na ně podívejte!

Nejsou krásná, precizní, nápaditá a vtipná? My říkáme ano a těšíme se, že Moulds způsobí nejméně takový rozruch jako Neverending Glory v loňském roce.

Zdroj:
janandhenry a facebook, Lasvit a facebook

látky české, vyplatí se hledat...

Když potřebujete nakoupit látky a procházíte obchody kamennými nebo častěji těmi na síti, tak vás asi ani nenapadne dívat se po jejich původu...Obchodníci nabízí překrásné tisky, vzory, materiály-většinou jsou to věci dovezené odjinud. 

Není problém koupit látku japonskou, italskou, anglickou, všechny jsou překrásné a kvalitní. Ale ty ceny! Když budete šít šortečky, tak cenu řešit nebudete. Když se chystáte čalounit několik křesel, tak začíná být každá stovka za metr v rozpočtu vidět...začnete hledat a pátrat po materiálech kvalitních, s cenou poněkud nižší. 

I přes katastrofické zprávy z médií o krachu a zuboženém stavu české textilní výroby, to nevzdávám a pořád se pídím po kvalitních látkách českých (líbezné slovo "pídit" je namístě, protože v tomhle oboru o pozitivní články nebo reklamu nezakopnete).

Takhle jsem si vypídila tradiční český kanafas, o kterém už jsme psaly tady, výrobu festovních a spíš luxusních potahovek Kolovrat. No a teď nedávno, když jsem potřebovala hodně látky na čalounění, českou textilní výrobu Dekora.

Firma Dekora ze Ždírci nad Doubravou se zaměřuje na výrobu potahových a dekoračních látek, z různých druhů přízí. Látky jsou to opravdu kvalitní, téměř vše, co vyrobí, prodávají do zahraničí.

Dekora má své návrháře, kteří objíždí textilní veletrhy a sledují trendy, také spolupracují se zahraničními designéry. Látky vyrábí ve vlastní tkalcovně, na finálních úpravách spolupracují s jinými firmami.

V nabídce najdete tkaniny s různými vazbami a strukturami, tkaniny jednobarevné, žakárské dezény s různými geometrickými tvary i celoplošné abstraktní nebo rostlinné motivy.

Část nabídky najdete ve firemní prodejně nebo v jejich e-shopu...tady hned zjistíte, že za metr látky nedáte pět stovek, dokonce ani tři...příjemné ne!

Takže pokud plánujete renovaci starých křesel, divanu nebo jenom lenošky, víte kam ještě nakouknout.

Zdroj: Dekora-Jeníček a.s.

můj baťovský domek

"Dům je naším koutem světa, je-jak se říká-naším prvním vesmírem, je skutečným kosmem. Kosmem ve všech významech slova."   

Gaston Buchelard

Stavěli je na třicet let, bydlí se v nich dodnes...Baťovy domky patří ke Zlínu stejně jako samotný investor a původce jejich vzniku. 

Baťovy vize o velkém městě a zejména reálná potřeba ubytovat stovky zaměstnanců jeho továrny, vyvolaly na začátku minulého století zlínský stavební boom.

Baťa nechtěl, aby lidé přicházející z venkova, bydleli v činžácích. Zlín se tedy rozrostl o stovky domků z lícových cihel s rovnou střechou, o stovky malých krabiček uprostřed zeleně. 

Postupně vzniklo několik typů těchto domků a zastavěny byly celé čtvrti a daly městu jeho specifickou podobu.

Dnes je celá tato výstavba vnímána jako cenný urbanistický celek a je pod ochranou města.

územní plán na podlaze galerie

Určitě vás napadne, jak se v těch krabičkách bydlí dnes...

Lidé tady bydlí hlavně srdcem a když tenhle dům kupují rozhodují emoce. Konflikt současných potřeb a představ o bydlení s před sto lety postaveným provizoriem je velký a řeší ho všichni, kdo v domcích bydlí. Nedostatečné izolace, špatné instalace, nevyhovující dispozice, velmi malý prostor pro bydlení, to jsou problémy, které vyvolávají potřebu rekonstrukcí...

Fenoménem baťovských domků, těchto konfliktů a jejich řešení se zabývá Jitka Ressová. Je autorkou výstavy a knihy (katalogu) "Můj baťovský domek". 

Výstava v těchto dnech probíhá v galerii UM v přízemí VŠUP v Praze. Na devatenácti panelech si můžete prohlédnout vybrané povedené a nějakým způsobem zajímavé rekonstrukce různých typů baťovských domků. 

Navzdory mnohým prostorovým omezením a navzdory omezujícím regulačním předpisům ze strany města, vznikají originální a jedinečné obytné prostory. 

Výstava není nijak rozsáhlá, přesto jsem v té jedné místnosti strávila skoro dvě hodiny. Když skouknete všechny panely, můžete posedět v podivně syrovém retro koutě a sledovat filmový dokument (autoři: Jitka Ressová, Gabriela Janková), který vás ještě více vtáhne do interiérů současných majitelů. 

Jejich výpovědi o tom, co, kdy a jak rekonstruovali, jak se jim bydlí a jak to místo milují, mě bavili úplně nejvíc.

podivný retro kout

A protože je vstup zdarma, tak můžete s klidným svědomím zainvestovat a koupit si knihu "Můj baťovský domek", kde jsou všechny zajímavé proměny zdokumentované a nafocené a i ten dokument na CD tam najdete.

Pokud vás zajímá architektura nebo jste jenom zvědaví na nové věci, nakoukněte. Je to příjemná zastávka při rajzování Prahou.

Foto: Anunkblok

Ice Ice Baby

Zachumlat a spát aneb hajduli - dajduli. Tak to mě napadá, když vidím věci od Ice Ice Baby. My holky anunkový buď ještě děti nemáme a nebo jsou peřinkám už jaksi odrostlí (zatím samí hoši, tak proto tahle měkká shoda podmětu s přísudkem) ale přesto se nám to zmrzlinové fajnové zboží moc líbí.

Ale vlastně bych měla začít spíš takhle. Dvě mámy na mateřské co se rozhodly, že budou dělat věci pro děti. A navíc jeden jejich manžel přišel jednou domů se soustruhem a s nápadem. A tak kromě textilních věcí vznikly tyhle skvělé hračky Woo Toys, které se byly ukázat až v Paříži na veletrhu Maison et Objet. A abychom zde byly uplně korektní (tady je zase ta shoda podmětu s přísudkem odvislá od toho, že Anunk píšeme my, ženy), pojdmě dodat, že ten manžel se soustruhem se jmenuje Vladimír Žák a druhým autorem hraček je Roman Vrtiška. A že Žák a Vrtiška jsou designéři a mají ateliér Vrtiškažák. A že hračky vyrábí firma Process. Ale to už je skoro jako takový malý článek v článku. 

Takže zpět od soustruhu ke zmrzlinovým kolegyním. Zmrzlinu v logu navrhla Jana Kloučková Kudrnová, se kterou jste si na Anunku mohli přečíst čupr rozhovor. A zmrzka už je na zavinovačkách a visačkách a tak vůbec.

Ice Ice Baby jsou dvě. Mají rády jednoduché věci. Čisté barvy. Praktické věci. A tvrdí, že zavinovačka (prý - já nejsem máma, tak nevím) nestačí jedna.

Navrhují vždy pro kluky a holky a taky nějaké neutrální. Na to, že začaly teprve před nedávnem, se tenhle nový sypatický brand rozjíždí hodně dobře. Tak kdybyste náhodou někde v okolí zahlédli čápa, tak možná, že by se mu hodil další uzlíček.

Nebo dečka, pokud jde o děcka. Nebo ... že by si pan čáp, pokud by zrovna neztratil čepičku, mohl ukuchtit žabku v takovýhle epesní kuchyňce, která je vlastně policí - knihovnou z IKEA?  Jenže je vybavena samolepkami, které z ní kuchyňku udělají. A nebo obchůdek.

Tak třeba pečenej kůň z téhle trouby, to je určitě prima pochoutka! Jaké hračky / doplňky / kuchyňky nakupujete / vyrábíte svým dětem vy? A je něco, co vám na trhu chybí?

My za Anunk přejeme tomuhle podniku v povijanu hodně štěstí a zdaru!

zdroj všech dnešních fotografií: Ice Ice Baby blog

Master & Master

Že my tady na Anunku máme rády věci krásné, elegantní a funkční, to už víte (však to taky pořád opakujeme:). A když se nám něco moc líbí třeba na Pinterestu a my pak zjistíme, že je to "od nás", tak to se radujeme dvakrát, a o tu radost se musíme hned podělit.

To je totiž tak. Dva mistři, Ondřej Zita a Luděk Šteigl, kteří se skrývají za značkou Master & Master, jsou z moravského města Zábřeh. Ovšem jejich éterické, přitom na těžkou práci připravené stolové podnože nazvané Diamond už stihly doputovat do nejrůznějších koutů Evropy (i světa). A jak se líbí! To protože se v nich spojila poctivá řemeslná práce s jednoduchým a funkčním designem, který navrhl designér Michal Malášek. 

Podnože nabízejí v 5 barvách a dvou výškách. Ale podle víc než spokojených reakcí, tahle dvojka moc dobře ví, jak se chovat k zákazníkovi, a vyjde vstříc, co to jde.

Kam až docestovaly můžeme vidět na jejich facebookové stránce. 

Třeba do singapurského studia Bloesem blogu.

Bloesem

Nebo do Düsseldorfu. :D To jsem si prostě nemohla odpustit, chápete, že jo? 

Klára

Foto a zdroje: Master & Master a jejich Facebook stránka, Vojtěch Veškrna, Bloesem

Ema má mísu

Anunk je (také) blog o interiérech, nábytku a českém designu. Větu o tom, že Ema třímá patřičný druh nádobí, přičemž na ní kouká máma, známe všichni. Mně osobně víc utkvěla věta "Pony maso nejí". Marně jsem si tehdy ve školních škamnách lámala hlavu proč vůbec někdo píše o tom, že poník nejí maso. Asi to bylo proto, že pony se hodil do slabikovacího slovníku prvňáků a to maso zrovna mlela máma.  Dnešní článek Anunku je o jedné mámě, jejíž Ema to nejdřív měla težký. Máma (Erika Partyková) chodila po obchodech a sháněla něco, co by zaujalo Emu, která tou dobou už vyrostla z kostek (teda ... rozumějte, ona se ta holčička normálně narodila a kostky s její existencí na světě neměly lautr nic společného, taková pohádka to zase není) ale chudák Ema chtěla na hraní něco víc, než ty kostky.

A tak se máma vypravila do obchodů a přišla s prázdnou. Nic se jí nelíbilo, všechno bylo příliš plastikové a ne moc bytelné. A tak máma oslovila tátu (tedy, v tomhle příběhu Emy dědu, věřím, že pořád stíháte udržet dějovou linku). Protože tenhle táta / děda je truhlář. A ten vyrobil první nábytek.

Dneska už je Emagame celkem zavedená značka. Možná si postýlku, skříňku a stoleček pamatujete z Designbloku 2012. A nebo jste o tomhle nábytku už četli třeba u Marušky Mrňávkové, která, mimochodem píše skvělý blog "Břichopas about toys" o hračkách, nejen těch českých.

Možná si myslíte, že tenhle nábyteček je malilinkatej, panekovitej. Mno a na fotce výše vidíte, že není. Tedy, je pro panenky, ale v  porovnání s holčičkou vidíte, jak asi velikej vlastně je.  Nejsem si uplně jistá, že ta holčička na fotce je Ema, ale protože jsem všechny fotky našla na Emagame stránkách, tipla bych si že ano. Řekla bych, že tahle Ema se má. Ne snad proto, že by máma měla mísu, nebo mlela maso, který stejně Pony nejí, ale prostě proto, že její máma si usmyslela, že si tahle Ema bude hrát krásně. 

A jak si hrajete vy?