Na konci listopadu jsme tu měli článek o tehdy víceméně nově vyšlých CD. A protože mezitím uběhlo hodně vody a skoro celá zima-nezima, máme tu pro dnešek novou porci.
Byla jsem teď o víkendu v Praze a potkala se se svými hudebními přáteli, kteří patří v Čechách k hudební špičce a - řekněme to lidově, hrají s kdekým. Ne snad proto, že by byli holky pro všechno, ale proto, že jsou prostě tak dobří, že je každej chce, mno.
U kytaristy Pepy Štěpánka bydlí moje kočka. A tak když jsem je šla navštívit, dostala jsem čerstvé CD Radůzy, které ostatně při psaní tohoto článku poslouchám. Deska se jmenuje Gaia a je na ní 12 písniček. Některé jsou typicky Radůzovsky drsné, některé velmi něžné. Občas mi to celé přijde i trochu trampská záležitost a to včetně poslední "Tenkrát v ráji", která je věnovaná horolezci Josefu Smítkovi. Film se připravuje a hlavní roli bude zřejmě hrát Vavřinec Hradílek, jsem se dočetla. Ano, ten pan vodní slalomář. Ale zpátky k CD: písničku Babylónská věž s Radůzou zpívá Aneta Langerová. Dámy se mimo jiné potkaly při natáčení desky Wabiho Daňka a Ďáblova stáda a moc pěkně jim to spolu zní. Nemůžu se od toho odtrhnout a tak jsem si k darovanému koni, kterému jsem se celkem ráda podívala na zoubek, přikoupila Gaiu od Radůzy i na iTunes. Teaser k poslechu i pro vás.
Při poslechu Radůziny desky jsem si řekla, že bych jednou, až budu velká, vážně ráda hrála na piano. A když poslouchám Beatu Hlavenkovou, tak pak o to ještě víc. Album Theodoros je plné jejích lehkých klavírních kompozic. Taková prima malá večerní a nebo naopak skoro jarně ranní hudba. Dobře se u ní vyhřívá na sluníčku a sní. A deska se dobře věší, jak vidíte na fotce nahoře. Minimalistický obal pochází ze studia Najbrt (Zuzana Lednická) a desku vydalo mé oblíbené Animal Music. Jestli si chcete jen tak trošku zpříjemnit až zjemnit jaro, Beátu prostě musíte mít.
V Animal music vyšla i další chuťovka, deska Marty Töpferové a Tomáše Lišky Milokraj. Skoro by to vypadalo jako lidovky, ale všechny skladby jsou původní. Já mám tuhle desku spojenou s takovou prima příhodou, kdy jsem chtěla víc kusů, abych je mohla rozdávat svým cizokrajným přátelům. Když je to vlastně takovej pěknej folkloreček a když to Martě a Tomášovi tak pěkně jde. Tak dobří muzikanti jsou jsou tihle dva, jsou obyčejně velmi zaneprázdnění, stále někde mimo domov a přesto se stalo, že Tomáš jednoho dne po koncertní šňůře zabalil tři kousky do obálky s těma práskacíma bublinkama, došel na poštu a CDčka mi poslal. To není chlubení, ale oslava - toho že jsou na planetě stále ještě milí a ochotní lidé. Tahle deska má pro mě teda fajn příběh a i krásnej obal. Z dnešní série se mi líbí nejvíc. A stejně jako ten Beaty Hlavenkové ho má na svědomí Studio Najbrt (Aleš Najbrt). Cédečko mě nejvíc baví ve vlaku - koukat se po krajině a poslouchat nádherný hlas Marty.
V dnešní sadě je i samostatné Martino CD, The Other Shore, které sice vyšlo už v roce 2011, ale já se k němu dostala až teď. Je to moje již třetí CD od Marty a dokonale se doplňuje s těmi předchozími. Poslouchat Martu vyžaduje asi trochu specifický vkus, její hlas se rozhodně nevlahodí mainstreamovému uchu, ale koho chytne, toho už nepustí. Mimochodem Marta je i velmi zajímavá žena, která žila léta v New Yorku a stále tam vlastně tak trochu jednou nohou je. Tenhle příběh si do detailu můžete poslechnout v jednom z dílů 13. komnaty.
A protože jsem se na začátku zmínila, že moji přátele hrají "s kdekým", mám tu po Radůze další desku - a ten kde kdo není - opět - jen tak někdo. Alébrž Vladimír Merta. Deska Domilováno je pohodová a když jsem to tak rozepsala, chtělo by se dodat k tanci a poslechu. Já ji teda jenom poslouchám ale tancovat by se na ní taky dalo. A nebo jet po hodně dlouhé a skoroprázdné, létem rozpálené dálnici.
To co vidíte navrchu s tím písmenkem B, je teaser k desce One Way Road, kterou s kapelou Johannes Benz udělal Honza Foukal. Celá idea se točí kolem kamionů a (zejména) noční jízdy. Řidič tvrdej chleba má. Deska se myslím povedla, i když jí ještě nemám, jenom ten teaser. Ale jak deska vypadá, se můžete podívat na plakátě a jak zní, zjistíte když tuhle sobotu na křestu přijdete na křest do experimentálnho prostoru NOD. Já byla před rokem na koncertě v BIO OKO a odcházela jsem nadšená.
Poslední dnešní pán na holení je CD Tommy Inidan Moon Dreamer. Alteranativa, rock, pop a folk v prima mixu. V oficiálním klipu Slow slow slow se sice chlapci trochu perou, ale jinak jsou mírumilovní. Právník, ředitel školy, manažer ... si trochu zablbli a klip se nominoval na cenu MTV. Teda té české. Ale jinak je Tommy Indian hodně úspěšným projektem. Představte si, že nahrajete písničku a pošlete jí do soutěže, kde je s tou vaší těch písniček dalších 20 tisíc. A ta vaše se dostane do první desítky. V porotě pani Suzan Vega, pan Tom Waits, například. Deska se dá koupit i na Supraphononline. Já měla tu čest a potěšení podílet se na focení pro booklet a potkat se při práci s Jiřím Turkem. Prima den to tenkrát byl.
A vám přeju prima jaro, plné veselých durových tónů a jenom trochu melancholického moll.
Co posloucháte zrovna teď vy?
PS: všechny řečičky jsou míněny jako povídání o hudbě kterou mám ráda. Nejde o recenze, páč to bych si nikdy nedovolila. To jenom tak jakože kdyby náhodou si to někdo začínal myslet. Tak ne, prosím, nemyslete si to. Kuju.
