Salone Del Mobile / quick report

Už jste se na Anunku zvykli (nebo lépe řečeno spíš zvykly, páč si myslím, že nám převažují významnou měrou čtenářky nad čtenáři) že my holky Anunkový docela dost cestujeme a když jsme na cestách, tak že vám pak o tom píšeme. A protože já byla nedávno v italském Miláně a "jako na potvoru" zrovna začínal známý Salon De Mobile, tak mám pro vás dnes takovou, spíše obrázkovou, reportáž.

Kdo sleduje náš Facebook, už ráno mohl vidět tuhle fotku. Jakože jsem v tom Miláně vážně byla, poněvadž ta fotka je z milánského dómu. Tak už to víte. A na další fotce je důkaz, že jsem byla v Miláně v období Salonu. Tedy veletrhu Salone del Mobile.

Jenže, tím to celé vlastně končí. Ta reportáž z veletrhu. To bylo totiž tak, že já byla v Miláně na služební, s designem nijak nespojené, služební cestě a musela jsem odjet v den zahájení celé té parády. A protože mě čekala dlouhá cesta vlakem, tak jsem si alespoň nakoupila spoustu časopisů a zevrubně si prohlédla průvodce po výstavě, protože toho jsem dostala hned při vstupu do hotelu. 

A tak je dnešní příspěvek vlastně taková spíš svodka, jak by se řeklo, nikoli reportáž, protože se mi nechce švindlovat, fotit křídové stráky časopisů a předstírat, že to všechno "já sama". Ale protože vlastně mám jen ty časopisy (a ještě fotku dómu z venku), tak jsem pro vás vybrala tři bonbonky:

V italské verzi ELLE decoration psali o pěti velmi talentovaných designérech. A mně hned oko spočinulo na krásné slečně uprostřed. Velmi povědomý obličej, viďte?

Tyhle stolečky asi už znáte, minimálně pokud čtete naše příspěvky pravidelně. Psaly jsme vám totiž o velmi sympatické firmě LUGI a právě oni stolky Wrap od Lucie Koldové vyrábějí. Já zde uveřejňuji fotku fotky z časopisu, ale jinak je samozřejmě v plné kráse můžete vidět na stránkách autorky výrobce.

Lucie na Salone Del Mobile představila i svítidla SPIN a BONDAGE, oboje vyrobené v Lasvitu, o kterém vám nedávno psala Klára.

To se vám krásně jede vlakem, když si prohlížíte tlustej designovej časopis a se tak trochu i dmete pýchou, že v něm píší o krajance. Teda až na to, že v podrobných údajích o Lucii píší, že je národnosti československé. Ale nač být hnidopich, když je to celé stejně velmi milé!

Druhý bonbonek, jen tak elektronicky přetlumočený do anunkové podoby je tahle čtrtka. Jakože takový črt na čtvrtce.Však víte, co myslím. To je zase příloha - vložená stránka z časopisu Interni, který jsem váhala koupit, protože za pouhých osm euro váží asi 12 kilogramů. Ale črtka od Davida Adjaye z "Drawings collection" se mi líbí a už mi visí nad pracovním stolem. A mimochodem, autora jsem do té doby neznala, takže snad je novinkou i pro vás. A na stránkách si snadno všimnete, že to co mi teď visí nad stolem v sektoru vizuálních inspirací ... je židle "Washington collection", kterou vyrábí Knoll a která získala cenu výrobců nábytku.

A třetí je vlastně jen taková milá drobnost. Tedy soubor pěkných věcí na jedné stráce. Já vím, že Čína je v řadě ohledů země jako každá jiná (a v řadě zase vůbec ne) a že tam žije pěkných pár (milionů) talentovaných lidí, designérů a že tím pádem to není vůbec překvapující. Jenže mně to, asi po dlouholeté masáži o "čínském šuntu", prostě nedá.

Tak. A ještě ten dóm z venku, že jsem tak fakt byla. A že ta dlažba z úvodní fotky není, bohužel, z něčí krásné koupelny nebo předsíně, jak zalitovala i jedna naše faceboková čtenářka.

A to je konec pohádky o tom, kterak bylo, či vlastně nebylo. Ale protože mám Milán "za bukem" tak příští rok se tam vypravím už "doopravdy".

A jak to máte vy? Taky jste někde takhle byli (byly) - nebyli (nebyly)?

Luminale 2014

Dříve než se pustím do popisování iluminačních zážitků z města, kterému s kamarády důvěrně přezdíváme "párek s hořticí" musím se zmínit o jednom velkém a pozitivním rozčarování. Tedy - jestli vůbec rozčarování může být pozitivní. 

Strávila jsem totiž ve Frankfurtu nad Mohanem celý týden (na dovolené) učením se němčiny (ve škole) a protože jsme přes poledne měli docela dlouhou pauzu a škola byla strategicky dobře umístěna, měla jsem možnost tohle město poznat trochu blíže. Přiznám se, že zřejmě pod dojmem největšího letiště a faktu, že tam sídlí Evropská centrální banka a v centru jsou mrakodrapy ... jsem si myslela, že je to město obrovské, velmi industriální a vlastně téměř o ničem. A inu, došlo na to, čemu se, hezky česky, říká mýlka. 

Frankfurt je město tuze pěkné, plné zeleně a hlavně kultury, takže pobyt tady je tak trochu intelektuální žeň. A já měla navíc to štěstí, že když se nad městem smráklo a přišla tma, mohla se rozsvítit jedna velká show.

Od 13. do 18. března tam totiž byla výstava - show - soubor pouličních a indoorových instalací s názvem Luminale. Různé objekty umístěné po městě po setmění nasvětlovaly, na známé frankfurtské mrakodrapy se promítaly projekce, některé byly třeba i mezi mostem a řekou. Všechno se to stihnout nedalo a navíc moje přítelkyně u které jsem bydlela byla po celodenním náročném dni v práci a já po osmi hodinách něměckého jazyka...S vidinou, že druhý den nás čeká to samé, jsme si vybraly "limitovanou sérii" objektů v Palmengarten.

Jako první jsme si prohlédly soubor několik oděvních přehlídek, pravda, statických, ale všechny modely stály za to. V jednom pavilonu Palmengarten vystavovalo několik studentů vysoké školy moderního designu. Je pravda, že jsem si právě tady vzpoměla na definici instalace: omotáš třeba židli nějakým špinavým hadrem a kusem igelitu a postavíš to na louku (a máš instalaci). Nicméně tady mi nasvícená potravinová folie přišla patřičná a moc se mi to celé líbilo. Asi hlavně proto, že to byl vcelku hodně jednoduchý nápad.

"Na dvorku" jsme pak objevily tyhle displeje. Na některých se občas změnilo číslo, vždy tak o jedno, dvě, směrem nahoru. Nevěděly jsme co je za tím, ale nechtěly jsme si hned číst informační panel. Nakonec jsme na to přišly (a na panelu se potvrdilo) že totiž když displej fotíte a míříte bleskem míříte přímo na objekt, tak se ta blesková výbojná energie zaznamená - přemění na číslo. Takže je vám asi jasné, že tam všichni fotili jako diví a občas se ozývalo "no jo, funguje to, kukmal ..."

V dalším pavilonu nebylo nic speciálně nasvíceného, ani se nic nesčítalo, ani nešlo o plovoucí objekty (aha, ještě musím popsat první fotku) .... Ale ještě se na chvilku vrátím výstavě ve směru prohlídky. Tož v dalším pavilonu byla zavěšena spousta žárovek. S uraženým závitem, naplněná vodou, zavěšená a celé to v lehce psychedelickém oparu růžovofialového světla. Celé se mi to velmi líbilo. Na další věci salvádorského mladíka jménem Vinicius se můžete podívat na jeho stránkách.

A nakonec jsem si pro vás nechala to nejlepší, jak to tak bývá. Na podiu Musikpavillonu bylo něco, co se mi hodně líbilo už z dálky. Než jsme přišly blíž, stihla mi má "lokální" průvodkyně říct, že v létě jsou tu vždycky krásné jazzové koncerty.

Když jsme blíže přišly, tak se mé srdce textilního (nebojme se to říct) téměř maniaka úplně rozplesalo. Jmenovalo se to Tramas a autorem byl taky brazilec, Jose Antonio de Lima. Každý den se "sochaů měnila podle toho jak foukal vítr (a jak se Josemu chtělo). Já se vážně nemohla vynadívat na texturu, tvary, švy a odcházelo se mi vážně těžko. Ještě teď když o tom píšu se skoro zajíkám, jaký to na mě udělalo dojem.

A kousek vedle byl rybníček, na kterém plavaly lekníny. Kolo se nám uzavírá a proto bystrému čtenáři došlo, že jsem si oslím můstkem přešla zpátky k první fotografii. Tahle vodní kráse se jmenovala Water - Lily - Nation a jednotlivé květinky byly složené jako origami. Tahle partička designérů sídlí v Hamburku a určitě vám budou velmi sympatičtí. 

Loučím se tedy květinou i když šlo místy o velmi technické projekty. Pokud ale někdy budete mít do Frankfurtu cestu, velmi vám doporučuji si ještě doma udělat plán a sestavit priority, kterou z výstav, muzeí nebo právě probíhající akce jako bylo třeba Luminale chcete navštívit. Na to, že je to vlastně malé (na něměcké poměry) město, je toho k vidění opravdu hodně.

A protože už se mi během psaní taky trochu smráklo, jdu si zasvítit a vám přeju krásný večer.

Jak působí světelné objekty na vás?

Indigo and leather

1. JeanieDeans at Etsy, 2. thepursuitaesthetic, 3.japanesetrash, 4. thefabricpress

Do Modrého pondělí nám ještě zbývá přibližně měsíc... a navíc dnes je úterý. Chtěla jsem vám připravit takový příspěvek s nádechem léta, protože tuhle sobotu jsem seděla na nábřeží u Dunaje v Bratislavě a bylo pěkných 27 stupňů. Jenže ten (ne)opálený proužek pod hodinkami teď nemůžu nijak ukazovat, protože v Curychu je stupňů celých slovy: dva a sněho prší.

Tak alespoň takhle, modře. Já osobně mám indigo a jiné modé barvy spojené s létem. Jak to máte vy? A taky se těšíte až vyrazíte ven bez ponožek?

A kdybyste nevěděli co roupama, jak říká moje babička, můžete se zatím na léto (a jaro) přichystat šaty (a nebo ubrus) o kterých jsme vám psali loni. 

Krásný den! 

Nosiče II

Na konci listopadu jsme tu měli článek o tehdy víceméně nově vyšlých CD. A protože mezitím uběhlo hodně vody a skoro celá zima-nezima, máme tu pro dnešek novou porci.

Byla jsem teď o víkendu v Praze a potkala se se svými hudebními přáteli, kteří patří v Čechách k hudební špičce a -  řekněme to lidově, hrají s kdekým.  Ne snad proto, že by byli holky pro všechno, ale proto, že jsou prostě tak dobří, že je každej chce, mno.

U kytaristy Pepy Štěpánka bydlí moje kočka. A tak když jsem je šla navštívit, dostala jsem čerstvé CD Radůzy, které ostatně při psaní tohoto článku poslouchám. Deska se jmenuje Gaia a je na ní 12 písniček. Některé jsou typicky Radůzovsky drsné, některé velmi něžné. Občas mi to celé přijde i trochu trampská záležitost a to včetně poslední "Tenkrát v ráji", která je věnovaná horolezci Josefu Smítkovi. Film se připravuje a hlavní roli bude zřejmě hrát Vavřinec Hradílek, jsem se dočetla. Ano, ten pan vodní slalomář. Ale zpátky k CD: písničku Babylónská věž s Radůzou zpívá Aneta Langerová. Dámy se mimo jiné potkaly při natáčení desky Wabiho Daňka a Ďáblova stáda a moc pěkně jim to spolu zní. Nemůžu se od toho odtrhnout a tak jsem si k darovanému koni, kterému jsem se celkem ráda podívala na zoubek, přikoupila Gaiu od Radůzy i na iTunes. Teaser k poslechu i pro vás.

Při poslechu Radůziny desky jsem si řekla, že bych jednou, až budu velká, vážně ráda hrála na piano. A když poslouchám Beatu Hlavenkovou, tak pak o to ještě víc. Album Theodoros je plné jejích lehkých klavírních kompozic. Taková prima malá večerní a nebo naopak skoro jarně ranní hudba. Dobře se u ní vyhřívá na sluníčku a sní. A deska se dobře věší, jak vidíte na fotce nahoře. Minimalistický obal pochází ze studia Najbrt (Zuzana Lednická) a desku vydalo mé oblíbené Animal Music. Jestli si chcete jen tak trošku zpříjemnit až zjemnit jaro, Beátu prostě musíte mít.

V Animal music vyšla i další chuťovka, deska Marty Töpferové a Tomáše Lišky Milokraj. Skoro by to vypadalo jako lidovky, ale všechny skladby jsou původní. Já mám tuhle desku spojenou s takovou prima příhodou, kdy jsem chtěla víc kusů, abych je mohla rozdávat svým cizokrajným přátelům. Když je to vlastně takovej pěknej folkloreček a když to Martě a Tomášovi tak pěkně jde. Tak dobří muzikanti jsou jsou tihle dva, jsou obyčejně velmi zaneprázdnění, stále někde mimo domov a přesto se stalo, že Tomáš jednoho dne po koncertní šňůře zabalil tři kousky do obálky s těma práskacíma bublinkama, došel na poštu a CDčka mi poslal. To není chlubení, ale oslava - toho že jsou na planetě stále ještě milí a ochotní lidé. Tahle deska má pro mě teda fajn příběh a i krásnej obal. Z dnešní série se mi líbí nejvíc. A stejně jako ten Beaty Hlavenkové ho má na svědomí Studio Najbrt (Aleš Najbrt). Cédečko mě nejvíc baví ve vlaku - koukat se po krajině a poslouchat nádherný hlas Marty.

V dnešní sadě je i samostatné Martino CD, The Other Shore, které sice vyšlo už v roce 2011, ale já se k němu dostala až teď. Je to moje již třetí CD od Marty a dokonale se doplňuje s těmi předchozími. Poslouchat Martu vyžaduje asi trochu specifický vkus, její hlas se rozhodně nevlahodí mainstreamovému uchu, ale koho chytne, toho už nepustí. Mimochodem Marta je i velmi zajímavá žena, která žila léta v New Yorku a stále tam vlastně tak trochu jednou nohou je. Tenhle příběh si do detailu můžete poslechnout v jednom z dílů 13. komnaty.

A protože jsem se na začátku zmínila, že moji přátele hrají "s kdekým", mám tu po Radůze další desku - a ten kde kdo není - opět - jen tak někdo. Alébrž Vladimír Merta. Deska Domilováno je pohodová  a když jsem to tak rozepsala, chtělo by se dodat k tanci a poslechu. Já ji teda jenom poslouchám ale tancovat by se na ní taky dalo. A nebo jet po hodně dlouhé a skoroprázdné, létem rozpálené dálnici. 

To co vidíte navrchu s tím písmenkem B, je teaser k desce One Way Road, kterou s kapelou Johannes Benz udělal Honza Foukal. Celá idea se točí kolem kamionů a (zejména) noční jízdy. Řidič tvrdej chleba má. Deska se myslím povedla, i když jí ještě nemám, jenom ten teaser. Ale jak deska vypadá, se můžete podívat na plakátě a jak zní, zjistíte když tuhle sobotu na křestu přijdete na křest do experimentálnho prostoru NOD. Já byla před rokem na koncertě v BIO OKO a odcházela jsem nadšená. 

Poslední dnešní pán na holení je CD Tommy Inidan Moon Dreamer. Alteranativa, rock, pop a folk v prima mixu. V oficiálním klipu Slow slow slow se sice chlapci trochu perou, ale jinak jsou mírumilovní. Právník, ředitel školy, manažer ... si trochu zablbli a klip se nominoval na cenu MTV.  Teda té české. Ale jinak je Tommy Indian hodně úspěšným projektem. Představte si, že nahrajete písničku a pošlete jí do soutěže, kde je s tou vaší těch písniček dalších 20 tisíc. A ta vaše se dostane do první desítky. V porotě pani Suzan Vega, pan Tom Waits, například. Deska se dá koupit i na Supraphononline. Já měla tu čest a potěšení podílet se na focení pro booklet a potkat se při práci s Jiřím Turkem. Prima den to tenkrát byl.

A vám přeju prima jaro, plné veselých durových tónů a jenom trochu melancholického moll.

Co posloucháte zrovna teď vy?

PS: všechny řečičky jsou míněny jako povídání o hudbě kterou mám ráda. Nejde o recenze, páč to bych si nikdy nedovolila. To jenom tak jakože kdyby náhodou si to někdo začínal myslet. Tak ne, prosím, nemyslete si to. Kuju. 

Ice Ice Baby

Zachumlat a spát aneb hajduli - dajduli. Tak to mě napadá, když vidím věci od Ice Ice Baby. My holky anunkový buď ještě děti nemáme a nebo jsou peřinkám už jaksi odrostlí (zatím samí hoši, tak proto tahle měkká shoda podmětu s přísudkem) ale přesto se nám to zmrzlinové fajnové zboží moc líbí.

Ale vlastně bych měla začít spíš takhle. Dvě mámy na mateřské co se rozhodly, že budou dělat věci pro děti. A navíc jeden jejich manžel přišel jednou domů se soustruhem a s nápadem. A tak kromě textilních věcí vznikly tyhle skvělé hračky Woo Toys, které se byly ukázat až v Paříži na veletrhu Maison et Objet. A abychom zde byly uplně korektní (tady je zase ta shoda podmětu s přísudkem odvislá od toho, že Anunk píšeme my, ženy), pojdmě dodat, že ten manžel se soustruhem se jmenuje Vladimír Žák a druhým autorem hraček je Roman Vrtiška. A že Žák a Vrtiška jsou designéři a mají ateliér Vrtiškažák. A že hračky vyrábí firma Process. Ale to už je skoro jako takový malý článek v článku. 

Takže zpět od soustruhu ke zmrzlinovým kolegyním. Zmrzlinu v logu navrhla Jana Kloučková Kudrnová, se kterou jste si na Anunku mohli přečíst čupr rozhovor. A zmrzka už je na zavinovačkách a visačkách a tak vůbec.

Ice Ice Baby jsou dvě. Mají rády jednoduché věci. Čisté barvy. Praktické věci. A tvrdí, že zavinovačka (prý - já nejsem máma, tak nevím) nestačí jedna.

Navrhují vždy pro kluky a holky a taky nějaké neutrální. Na to, že začaly teprve před nedávnem, se tenhle nový sypatický brand rozjíždí hodně dobře. Tak kdybyste náhodou někde v okolí zahlédli čápa, tak možná, že by se mu hodil další uzlíček.

Nebo dečka, pokud jde o děcka. Nebo ... že by si pan čáp, pokud by zrovna neztratil čepičku, mohl ukuchtit žabku v takovýhle epesní kuchyňce, která je vlastně policí - knihovnou z IKEA?  Jenže je vybavena samolepkami, které z ní kuchyňku udělají. A nebo obchůdek.

Tak třeba pečenej kůň z téhle trouby, to je určitě prima pochoutka! Jaké hračky / doplňky / kuchyňky nakupujete / vyrábíte svým dětem vy? A je něco, co vám na trhu chybí?

My za Anunk přejeme tomuhle podniku v povijanu hodně štěstí a zdaru!

zdroj všech dnešních fotografií: Ice Ice Baby blog

Za měsíc

1. vera sui  2. wetpaint  3. utsuwa gallery 4.armellehabib

Už za měsíc je tu jaro. Tedy, podle kalendáře. Jinak všude kolem cvrlikají ptáci už teď a sněženky už jsou leckde odkvetlé.

A tak pro vás dnes máme jednu jarní koláž, záměrně dnes prostou a nesložitou, záměrně téměř skoro celou třešňovou. Protože se vám líbil článek o wabi sabi. A protože pro vás chystáme další.

Ema má mísu

Anunk je (také) blog o interiérech, nábytku a českém designu. Větu o tom, že Ema třímá patřičný druh nádobí, přičemž na ní kouká máma, známe všichni. Mně osobně víc utkvěla věta "Pony maso nejí". Marně jsem si tehdy ve školních škamnách lámala hlavu proč vůbec někdo píše o tom, že poník nejí maso. Asi to bylo proto, že pony se hodil do slabikovacího slovníku prvňáků a to maso zrovna mlela máma.  Dnešní článek Anunku je o jedné mámě, jejíž Ema to nejdřív měla težký. Máma (Erika Partyková) chodila po obchodech a sháněla něco, co by zaujalo Emu, která tou dobou už vyrostla z kostek (teda ... rozumějte, ona se ta holčička normálně narodila a kostky s její existencí na světě neměly lautr nic společného, taková pohádka to zase není) ale chudák Ema chtěla na hraní něco víc, než ty kostky.

A tak se máma vypravila do obchodů a přišla s prázdnou. Nic se jí nelíbilo, všechno bylo příliš plastikové a ne moc bytelné. A tak máma oslovila tátu (tedy, v tomhle příběhu Emy dědu, věřím, že pořád stíháte udržet dějovou linku). Protože tenhle táta / děda je truhlář. A ten vyrobil první nábytek.

Dneska už je Emagame celkem zavedená značka. Možná si postýlku, skříňku a stoleček pamatujete z Designbloku 2012. A nebo jste o tomhle nábytku už četli třeba u Marušky Mrňávkové, která, mimochodem píše skvělý blog "Břichopas about toys" o hračkách, nejen těch českých.

Možná si myslíte, že tenhle nábyteček je malilinkatej, panekovitej. Mno a na fotce výše vidíte, že není. Tedy, je pro panenky, ale v  porovnání s holčičkou vidíte, jak asi velikej vlastně je.  Nejsem si uplně jistá, že ta holčička na fotce je Ema, ale protože jsem všechny fotky našla na Emagame stránkách, tipla bych si že ano. Řekla bych, že tahle Ema se má. Ne snad proto, že by máma měla mísu, nebo mlela maso, který stejně Pony nejí, ale prostě proto, že její máma si usmyslela, že si tahle Ema bude hrát krásně. 

A jak si hrajete vy? 

Adam and Sam

Když jsme zakládaly Anunk, jedním z cílů bylo psát spíše (asi ne výhradně) příspěvky o lidech, produktech a vůbec vůkol o všem českém. A to byste ani nevěřili, jak je to vlastně těžké. Ne, že by u nás nebylo zajímavých lidí, produktů a vůbec vůkol ... no však vy víte ... dost, ale někdy si říkám: "tak, o kom dneska" a nemůžu na to přijít. Hlavně když v Čechách nežiju a tamní, kdysi domácí, scéna se mi tak nějak, bohužel, vzdaluje.

Jenže jak to tak chodí, o čem mluvíte a čemu se věnujete, se vám nakonec plete do cesty, ani nevíte jak. A tak jsem nedávno na Pinterestu našla tuhle vázu, respektive stolek na vázu. Přidala jsem si ji k sobě na jednu z těch Pinterestových nástěnek a časem ji potkávala stále víc a víc na titulní straně, u lidí které sleduju. Až jednou jsem si všimla v popisku "adamandsam". A hodně zvláštní je, že mi to přišlo české. I když je to velmi mezinárodní.

A tak jsem objevila stránky bratrů Adama a Samuela Cíglerových, studia VJEM. A zjistila, že ten krásný stůl pro vázu je dílo krajanů. Dmu se pýchou a upřímně se kochám. Stolek chce hodně prostoru a nebo kontrastní zeď, aby mu to slušelo nejvíc. Ale i v menším pokoji, kdybych ten stolek jednou měla, bych se kochala dokonalou prací a souhrou materiálů. Hladila bych měkké dubové dřevo, užívala si texturového kontrastu s s drsnou ocelí a transparetním sklem. Mno a květina k tomu!

Za mě i za Anunk - takhle vypadá dokonalost!

A jak to máte s Pinterestem vy, objevujete? Nebo se "jenom" koukáte?

zdroj všech fotografií: adamandsamlove.com

RETRO ANUNK 2

Už je to rok, co jsme se skoro všechny sešly v jedné kavárně v Brně. Loni v lednu, kdy zima byla zima, jsme se s Renatou a Pavlínou připojily na Skype a společně s Klárou on-line, jsme daly do kupy základ Anunku. A těší nás, že od té doby máme své pravidelné čtenáře, které Anunk těší, stejně jako nás.  A protože nám někdy přijde líto, že některé oblíbené příspěvky zapadnou do propadliště dějin virtuálního světa a dostat se k nim zpátky je koledování si o zanícené karpální tunely od rolování myší, rozhodly jsme se už tehdy v lednu 2013, že budeme připravovat i souhrnné příspěvky. 

První ohlédnutí Retro Anunk 1 pro vás v listopadu připravila Klára.

A teď už se pojďme podívat na to, jak vidím uplynulé dva měsíce já.

Dostaly jsme téměř 150 adventních komentářů k dárkům, které jsme na Anunku rozdávaly. Nakonec se Tereza těšila z konvičky věnované Pavlínou z jejího e-shopu qde-shop. Vladimíra se radovala z plechovek od Kokino Design, které patří naší Anunové Renatě. Taky máte někdy chuť vědět, jak to s věcmi na obrázcích dopadlo? Třeba mě by zajímalo, pro jaké účely nakonec plechovky slouží. Klára jako svůj třetí adventní dárek vybrala dřevěné misky z blešího trhu, které ovšem pečlivě vyčistila a napustila olejem. Byl o ně velký zájem a z 27 komentářů byla nakonec vylosována naše čtenářka Lenka. Poslední dárek jsem věnovala já, ušila jsem velkou nákupní / cestovní tašku, kterou vyhrála čtenářka z Brigitte z Německa. Zrovna včera jsem od ní e-mailem dostala zprávu, že tašku úspěšně otestovala při přepravě věcí na cestě za rodinou.

Rozdávání dárků v adventním čase nás bavilo všechny, ale nejen dárky žil v uplynulých týdnech Anunk. Zalovily jsme ve vodách českého designu, architektury a umění. A tak jste si mohli přečíst třeba článek o Pavlu Janákovi. A současně získat kontakt na žehlicí agenturu, občas to tak už máme, že kombinujeme krásu a praktično.

Pavlína přišla s dalším moc fajn článkem o tradičním Českém výrobci, který vyrábí krásné, oku lahodící věci. A tak po kanafasu, o kterém jsme psaly na podzim, bylo tentokrát krásné české sklo ze sklárny Kavalier.

A zatímco na podzim jsme měly všechny tak trochu pocit, že se z původního interiérového Anunku vlastně stává cestovní magazín, protože jsme měly hodně článků v rubrice Travel, tak v listopadu a prosinci jsme zůstávaly všechny doma pěkně za pecí. A tvořily jsme. Opakovat se v lednu s adventními kalendáři, nebo řetězem z ořechů by asi nebylo k tématu, ale určitě stojí za to připomenout si alespoň tři jiné projekty, které jsme vám představily.

Klára udělala dárkovou krabičku. Tady je sice vánoční, ale když si stáhnete šablonu, může se vám hodit i na jiné, nevánoční dárky a schovávačky.

Já sama ráda a myslím že i velmi dobře šiju, pletu a tak dále. Ale jestli mi něco nejde, tak je to práce s papírem a lepení. Mám to vždycky upatlaný, hrany nepřesné, hrůza pohledět. To Klára s krabičkou předvedla majstrštych a stejně tak i Renata, která vám ukázala jak udělat několik různých, minimalistických ozdob. Opět jde sice o čistě vánoční téma, ale všichni, kdo máte rády různé geometrické tvary, si i mimo vánoce můžete vyrobit 3D dekoraci. Teda pokud na tom s lepidlem a rýsováním nejste jako já.

Jsme rády, že se vám líbila i rubrika kulturní, o hudbě a co je u nás nového. Zdá se, že v tom i letos budeme pokračovat.

A také jsme se trochu víc opřely do rubriky rozhovory. Zatím jsme vám představily Katku z DesignVille a Janu Kloučkovou Kudrnovou z lesa. Ale další pěkné pro vás máme připravené na období, které bude předmětem příštího, jarního souhrnu.

Jsme rády, že se Vám líbil i článek o Wabi Sabi a zřejmě se k tomuto tématu ještě vrátíme.

Občas se v komentářích objevují výkřiky jako "takových více" a "prima počtení". A tak se dnes loučím nejen s přáním pěkného pátku a nadcházejícího víkendu, ale i s otázkou, jaká témata vás tady baví a čeho byste chtěli "ještě víc a ještě víc?"

A protože píšeme i o vaření, tak dnes mám pro vás vzpomínku na Klářinu čokolžičku, která bude takovou pěknou sladkou a zároveň zimní tečkou na závěr.

Krásný den. 

Wabi Sabi / krása a prostota

Dnes mám pro vás trochu delší článek, který se ale určitě dotýká bydlení, designu, barev a životního stylu, tedy všeho, o čem vám tady na Anunku píšeme. Dnes to bude o stylu wabi sabi, který mě před lety okouzlil a který je vším možným, hlavně však filozofií. 

zdroj fotografie: Kinfolk

Wabi vychází z kořene wa, což znamená harmonii, mír, klid a rovnováhu. Na začátku, v japonské poezii Wabi znamenalo smutný, opuštěný a osamělý, ale také jednoduchý, skromný výběrem a v souladu s přírodou. Sabi znamená něco jako "květ času".

Wabi sabi je o ocenění jednoduchosti, opustění povrchnosti - perfektní protilék pro společnost, která se desetiletí zmítá v konzumu. Daleko více než "stylem" je wabi sabi stav mysli, která si užívá okamžiku, odstraňuje zbytečné a nachází uspokojení ve věcech každodennosti. Oslavuje jednoduchou nedokonalost, svobodu hledání věcí a zároveň klid. 

O této filozofii toho není napsáno příliš, ale zase ne tak málo, aby si laskavý čtenář nenašel informace třeba na Wikipedii, nebo, pokud ho to opravdu zajímá, objednal knížky třeba z Amazonu.

zdroj fotografie: Mark a Sally Bailey

V jednom postu na blogu se toho moc obsáhnout nedá, i kdyby byl sebedelší a tak se pro jednoduchost z Japonska přesunu do nám známějšího západního světa předminulého a minulého století. Jména a pojmy v následujícím odstavci budou našim čtenářům jistě znít více povědomě.

Začneme ve století páry. Možná vám nic neřekne jméno William Morris, což byl anglický textilní výtvarník, žijící v 19. století. Nicméně tento pán se právě snažil vrátit do tehdejšího uspěchaného světa telegrafu a železnice ruční kvalitu a omezit "k smrti nepodstatných dekorací". Sám se věnoval ručnímu barvení látek a zůstalo nám po něm jedno z nejčastěji opakovaných provolání o interiérovém designu: "Ve své domácnosti uchovávejte jen to, co je užitečné a nebo to, o čem se domníváte, že je krásné".  

Na počátku 20. století Frank Lloyd Wright opět pootevřel oči západnímu světu  a ve stejný čas, kdy jeho sláva stoupala k výšinám, zrodil se v Německu Bauhaus. Ten, jak víme, byl sice oslavován pouze v intelektuálských kruzích, široká veřejnost se nikdy neuchýlila k životu ani k práci v "chladných ocelovo skleněných budovách" ale přesto měl tento minimalismus zásadní význam a pro jeho technickou čistotu se nadchl třeba Le Corbusier. Ten pak spolu s Miesem Van den Rohem a již zmíněným Frankem Lloydem Wrightem položil základ minimalistické architektury 60. let minulého století. Tohle všechno už určitě znáte, stejně tak jako další velmi "profláklou" větu, kterou vyřkl právě autor vily Tugendthat: "Méně je více". A abychom byli v tomhle období a v českých luzích a hájích kompletní, ješte dodejme Loosovu stuii "Ornament a zločin", která je často nesprávně citována jako "ornament je zločin".

Do celé téhle minimalistické partičky a do těch dob, ovšem musíme zařadit také boom dánského nábytkového designu a připomenout třeba Hanse Wegera, Borge Mogensena a nebo z nich nejznámnějšího Arne Jacobsena. A k nim geniální americký manželský pár, Ray a Charlese Eamsovy. Všichni kombinovali jednoduchost, inovaci, dánský nábytek byl dokončen pouze broušením a přírodním lněným olejem, používaly se materiály jako kůže, bavlna a len. A tak se narodila jemnější, více "člověčí" podoba minimalismu, která je přístupná všem. 

Tím bych své dnešní teoretizovaní ukončila, já vím, že jde jen o velmi malý a letmý závan, ale pokud vás tohle téma zajímá, doporučuji vám knížky a zdroje z úvodu článku. Pro ty, které téma zaujalo, mají rádi návody či prostě chtějí vědět "jak na to" mám několik užitečných "seznamů" použitých a upravených podle knížky Simply imperfect, ve které si stále listuji.

                                                                                                                      zdroj fotografie: Kinfolk

Wabi sabi se u vás doma může zabydlet když :

- odstraníte zbytečné věci a nepořádek a zmírníte hluk

- dáte šanci věcem, které jste "zachránili" a nebo těm recyklovaným

- co můžete si vyrobíte sami (a nebo podpoříte umělce a řemeslníky, kteří to umí)

- najdete si čas a prostor pro sebe a pro zamyšlení (není nutné zrovna meditovat, jen se zklidnit)

Co Wabi sabi je  |  A co není:

holé větve |  květinová aranžmá

divoké květiny  |  růže

ruční zpracování  |  roboti a přístroje

zvětralé dřevo  |  umělá hmota

rýžový papír  | skleněná deska 

keramika  |  porcelán

vintage nálezy  |  designové a značkové výrob
umění a řemesla  |  rokoko

bleší trhy a bazary  |  sezonní výprodeje

konopí  |  polyester

přirozené světlo  |  zářivky

prádelní šňůry  |  elektrické sušičky

Wabi sabi klíčová slova:

Asymentrie, jednoduchost, strohost, přirozenost, jemná hloubka, ticho, osvobození od zbytečných věcí.

Tak vám při pondělku přeju pěkné zamyšlení a protože jsme stále na prahu nového roku, tak třeba i "reorganizaci" desky vašeho stolu v práci. Nemusíte začínat hned s velkou revolucí. A nemusíte vlastně vůbec nic. Můžete si jen tak užít prima den, i to je volba a jistě moc příjemná.

ps: v české blogosféře teď docela rozvířil vody časopis KINFOLK. Zdá se, že ho každý čte a zejména poslední dvě čísla věnovaná víkendům a kráse stárnutí. Pokud Vás Kinfolk baví a zaujalo vás dnešní téma, doporučuji si objednat jedno ze starších čísel, konkrétně Volume Eight z loňského června.

ps2: nebo by se vám mohly líbit knížky Julie Bird, z nichž jedna před lety vyšla i v Češtině pod názvem Krása jednoduchosti a další zajímaví autoři jsou Mark a Sally Bailey z Anglie...

We love the small little things

1. 6bittersweets 2. sherie provost, 3. knots, 4. smallfriendly, 5. browndresswithwhitedots, 6. a well traveled woman 

Dnes jsem pro vás vybrala něco málo pro zahřátí. Na těle i na duši. Někdo nemá tyhle zimní dny rád a těší  

se už na jaro. Ale vězte, že i teď se toho dá hodně užít. Dny se nám už zase prodlužují a je před námi víkend. Mějte ho plný (malých) radostí. 

4. Anunk adventní rozdávání - losování

Takhle dnes ráno vycházelo sluníčko ve Středních Čechách, zatímco u Kláry v Düsseldorfu pršelo. Jako vždycky, když na Anunku losujeme, jsme na to byly dvě, to abychom měly jistotu dvojích očí. A tak jsem si zatáhla žaluzii, abych viděla na Kláru a na Skype i její monitor.

Příznám se, že jsem byla docela nervózní, protože jsem držela palce vám všem a navíc jsem v komentářích "potkala" několik přátel a známých.

Držela jsem palce Dáše a Kláře, protože s nima si pravidelně prolézáme jarmary na Pinterestu. Taky jsem jí přála Kathy z Brna, se kterou se znám už hodně dlouho. Nebo třeba Marcele z Irska, kterou virtuálně známe nějaký ten pátek. A recyklační Alexandře například. Nemůžu nezmínit velmi milá překvapení. Jako třeba to Jany s Karkulkovou šálou. Jestli je to vážně všechno tak jak Jani píšete, tak mám velkou radost. Nejživěji jsem si vybavila, jak šálu věšíte do hotelových oken kde nefungují žaluzie. A jak si na ní děti hrají. A vlastně i toho Stopařova průvodce. Ta šála je tak velká, že na takové věci byla myšlená. A jsem ráda, že tak i žije. A nebo třeba komentář od Cha ... ten věnec visící od Vánoc do Vánoc, ten mě vážně potěšil. 

A protože bylo vidět, že tašku vážně chcete...a jsou Vánoce ... a já od nového roku opět začínám prodávat své věci, máte u mě všichni z komentářů ze 4. adventního rozdávání 15% slevu, když vás v celém příštím roce něco zaujme. Třeba nějaká další taška. Stačí se odkázat na tenhle příspěvek. 

A nyní, trjamtaradá, vyhlášení:

Komentářů bylo nakonec 25, ale jeden byl smazaný příspěvek od Dáši a Jana Mrázová nám napsala dvakrát, takže jsme jeden její komentář vyškrtly. Celkem tedy 23 = všichni ostatní se losovali přes Random. A tady vidíte, jak to dopadlo. Výsledek je číslo 20.

A protože to nakonec opravdu vyhrál někdo, koho znám ... a patří mezi mé přátele, ještě jsem pro jistotu vyfotila blok (nyní s k na konci), kde jste všichni včetně čísel sepsaní. To aby to všechno bylo uplně trasparentní. Těch "fajfek" si ani nevšímejte, to jsou znaménka, u koho jsem objevila, že nás sledujete, s dalším mi pak pomohla Klára. 

Pokud to po mně přečtete (v tom bloku) tak vidíte, že u čísla 20 je huki. 

Huki je ve skutečnosti naše zahraniční čtenářka Brigitte a HU - KI je zkratka jejího příjmení. Brigitte, gratuluju!

A Vám všem moc děkuju za přízeň a velmi milé komentáře, jsem ráda, že se vám taška líbila a že vám stálo za to se u Anunku v hektice předvánočních dní (a nebo třeba právě poklidného Adventu) zastavit.

Přeju krásnou poslední adventní neděli!