prague vintage fair

pátek 30. května 2014


Během minulého víkendu, na pouhé dva dny, se otevřel obchodní dům s vintage módou z 20.-80. let minulého století
Unikátní akci vymyslela a organizovala Tereza Schmoranz. Pro svůj první dočasný vitage obchodní dům si vybrala prostory Novoměstské radnice. 
Kromě různých doprovodných akcí zde mělo předvádět a prodávat své cenné zboží deset pražských vintage butiků. 


A protože všechny upoutávky mluvily o výjimečné a pozoruhodné akci, o revoluci ve světě vintage, nechala jsem se zlákat. 
Mám ráda módu, starou módu, precizní starou krejčovinu, staré materiály...a hlavně to u mě začalo už před hodně ceti lety, kdy se tomu tady ještě neříkalo vintage, kdy jsem ušila sukni z vyšívané spodničky mé prababičky (a chodím v ní pořád), kdy jsem nosila ty nejlepší kousky od mé pratety i s kostelní kabelkou...je vám jasné, že se "vyznám" a že já jsem tam chybět nemohla:-)

Bohužel žádný úžas se nekonal. Zájem byl opravdu veliký, až tak, že chvílemi to byla strkanice jak v tramvaji při ranní špičce. 
Několik málo prodejců se tísnilo v části velkého sálu. Stojany s ramínky byly na sebe natěsnány tak, že těžko bylo projít, natož prohlížet a už vůbec ne fotit (tímto se omluvám za hrůznou kvalitu fotek). 



Chtěla jsem si nějaký fajnový originál koupit (třeba blůzku, třeba psaníčko), ale nic hezkého jsem nenašla a upřímně, nakupovat v tom mumraji bylo skoro nemožné. 
Do oka mi sice padly starodávné hedvábné šaty (na poslední fotce vedle námořnických šatiček). Vracela jsem se k nim dvakrát:-)...byly ale dost potrhané a spravovat jemňoučké hedvábí není akce s jistým úspěchem, no a navíc byly neúměrně drahé, takže jsem je tam nakonec nechala.


Můj dojem z vintage veletrhu není jenom pozitivní, přesto si myslím, že propagovat vintage módu je dobrá věc...minimálně proto, že to může někomu zastavit ruku až bude vyhazovat šatník po pratetě, že si na sebe klidně hodíte sáčko po babičce a nepůjdete koupit nové, ušité v Asii horkou jehlou...
Věřím, že příští rok už ty šmodrchance budou vychytaný a že to bude báječná akce.

Facebook Pinterest Twitter Google +1 pošlete to dál

Byty, v kterých se nebydlí

pátek 23. května 2014


Není prodejna jako prodejna. Zapomeňte na neosobní haly nebo obchodní domy, pečlivě vybrané, zajímavé (a ano, často luxusní kousky) si přece zaslouží svoji vlastní střechu nad hlavou. A tak se zrodil nový prodejní koncept jednoduše nazvaný The Apartment. Nás tenhle nápad zaujal, pojďme se proto aspoň virtuálně podívat do "bytu" kodaňského, newyorského a berlínského.


První byl nejspíš The Apartment zrozený v samém srdci dánské metropole, Kodani. Zakladatelka Tina Seidenfaden Busck si pro prezentaci a prodej nábytku, designu a umění vybrala byt v domě z 18. století. Tahle prodejní galerie funguje od roku 2011, a jako v každém správném showroomu sortiment a tedy i interiér pravidelně obměňují a byt tak mění svoji tvář i třikrát ročně. No, není to sen mnohých z nás? :)




The Apartment v New Yorku byste od roku 2013 našli v SoHo a je společným dílem kreativního ředitele Morgana Wendelborna a stylistky Vanessy Traina spolupracujících pod značkou The Line, která vznikla původně jako online obchod prodávající s citem vybraný nábytek, doplňky i módu.

Nejeden patriot mezi námi zajásá, že součástí nabídky jsou i svítidla Neverending Glory od Lasvitu navržené Janem a Henrym (které jsme vám nedávno představily, pamatujete?)




Nejnovějším počinem pak je The fvf Apartment v centru Berlína, který letos k životu společně přivedl německý interview magazín Freunde von Freunden (fvf) a švýcarská Vitra. Pod taktovkou fvf se rekonstrukce ujali architekt Etienne Descloux a interiérová architektka Katrin Greiling. 65m2 velký byt ve staré zástavbě (Altbau) má být zhmotněním vize moderního městského bydlení, slouží jako prostor pro prezentaci inovativních produktů a předmětů mladých návrhářů a umělců, a navíc je možné si ho  i pronajmout. 


Podobný koncept, třikrát jinak. Který je vám nejsympatičtější? A jak by asi vypadala taková bytová prodejní galerie v Česku? Nebo snad již takový byt u nás existuje a my o něm jen nevíme?

Facebook Pinterest Twitter Google +1 pošlete to dál

žít ve městě

úterý 20. května 2014


Proč podnikat cestu z města kvůli "snídani v trávě"?
Je to výzva, ale jde to i v centru velkoměsta...a navíc, tyhle nečekané zelené ostrůvky mají úžasné kouzlo a mohou být stokrát jiné.

Zdroj: Pinterest
Facebook Pinterest Twitter Google +1 pošlete to dál

Novinky od Master&Master

úterý 13. května 2014



V únoru jsme vám představily šikovnou dvojici Master&Master a jejich podnoží Diamond. Dneska nám napsali, že mají novinky v nabídce, tak jsme neváhaly a hned se jaly tyhle novinky virtuálně okouknout. Opět nádhera, kterou si nemůžeme nechat pro sebe.

Jestli jste si taky jako my u Diamondu říkali jaká je škoda, že podnoží není i v nižší variantě vhodné pro konferenční stolek, tak novinka Diamond S vás jistě potěší. Autorem je opět designer Michal Malášek.



Navíc mistři nově nabízejí i stolové desky z březové překližky navržené Tomášem Vargou. Ono se řekne obyčejná stolová deska! Jenže stačí malé nápady a všechno je hned o kousek lepší, prostě vymakanější. Desky Dinner a Sushi totiž mají zespodu drážky, díky který podnoží Diamond bude sedět jako ulité a stůl bude stabilní. Deska nazvaná Studio má kromě drážek zespodu navíc na jedné straně i výřez na kabely. Malý detail, který se počítá.



A nakonec naše nejoblíbenější novinka - policový systém Shelf One. Jestli jste taky vždy obdivně (a někdy třeba i trochu závistivě:) pokukovali po jednoduchých policích ve skandinávských interiérech, tak teď už nemusíte. Designer Tomáš Varga pro Master&Master takový systém navrhl. Hezký. Vizuálně jednoduchý. Český. A to my rády!


Tak co jim říkáte? 

Foto: 1 - Tomáš Souček, ostatní - Martin Chum
Facebook Pinterest Twitter Google +1 pošlete to dál

Pokoje zase zabydlené.

pátek 9. května 2014


V prázdných pokojích neobydleného malostranského domu v Cihelné ulici (hnedle u Vltavy) se loni zabydleli mladí architekti. Letos těch čtyřicet, smutně zdevastovaných, prázdných místností zaplnili mladí umělci. Svou práci tu až do neděle ukazují studentské ateliéry z vysokých škol a universit z Prahy, z Liberce, z Ústí nad Labem, ze Zlína, z Ostravy...

Každý ateliér si svůj pokoj zabydlel po svém. Výsledná  pestrobarevná směs rozmanitých pohledů a vyjádření a technik je příjemným zážitkem.

Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze, architektura I


Fakulta umění a designu UJEP Ústí n. Labem, ateliér přírodních materiálů


Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze, architektura III




ateliér sochařství, ateliér kresby
Tenhle radostný happening stojí za to a určitě vám udělá dobrou náladu, tak jako mě. Spěchejte, protože v pondělí už bude zavřeno.
Facebook Pinterest Twitter Google +1 pošlete to dál

Salone Del Mobile / quick report

úterý 6. května 2014

Už jste se na Anunku zvykli (nebo lépe řečeno spíš zvykly, páč si myslím, že nám převažují významnou měrou čtenářky nad čtenáři) že my holky Anunkový docela dost cestujeme a když jsme na cestách, tak že vám pak o tom píšeme. A protože já byla nedávno v italském Miláně a "jako na potvoru" zrovna začínal známý Salon De Mobile, tak mám pro vás dnes takovou, spíše obrázkovou, reportáž.


































Kdo sleduje náš Facebook, už ráno mohl vidět tuhle fotku. Jakože jsem v tom Miláně vážně byla, poněvadž ta fotka je z milánského dómu. Tak už to víte. A na další fotce je důkaz, že jsem byla v Miláně v období Salonu. Tedy veletrhu Salone del Mobile.



Jenže, tím to celé vlastně končí. Ta reportáž z veletrhu. To bylo totiž tak, že já byla v Miláně na služební, s designem nijak nespojené, služební cestě a musela jsem odjet v den zahájení celé té parády. A protože mě čekala dlouhá cesta vlakem, tak jsem si alespoň nakoupila spoustu časopisů a zevrubně si prohlédla průvodce po výstavě, protože toho jsem dostala hned při vstupu do hotelu. 



A tak je dnešní příspěvek vlastně taková spíš svodka, jak by se řeklo, nikoli reportáž, protože se mi nechce švindlovat, fotit křídové stráky časopisů a předstírat, že to všechno "já sama". Ale protože vlastně mám jen ty časopisy (a ještě fotku dómu z venku), tak jsem pro vás vybrala tři bonbonky:




V italské verzi ELLE decoration psali o pěti velmi talentovaných designérech. A mně hned oko spočinulo na krásné slečně uprostřed. Velmi povědomý obličej, viďte?



Tyhle stolečky asi už znáte, minimálně pokud čtete naše příspěvky pravidelně. Psaly jsme vám totiž o velmi sympatické firmě LUGI a právě oni stolky Wrap od Lucie Koldové vyrábějí. Já zde uveřejňuji fotku fotky z časopisu, ale jinak je samozřejmě v plné kráse můžete vidět na stránkách autorky výrobce.




Lucie na Salone Del Mobile představila i svítidla SPIN a BONDAGE, oboje vyrobené v Lasvitu, o kterém vám nedávno psala Klára.

To se vám krásně jede vlakem, když si prohlížíte tlustej designovej časopis a se tak trochu i dmete pýchou, že v něm píší o krajance. Teda až na to, že v podrobných údajích o Lucii píší, že je národnosti československé. Ale nač být hnidopich, když je to celé stejně velmi milé!



Druhý bonbonek, jen tak elektronicky přetlumočený do anunkové podoby je tahle čtrtka. Jakože takový črt na čtvrtce.Však víte, co myslím. To je zase příloha - vložená stránka z časopisu Interni, který jsem váhala koupit, protože za pouhých osm euro váží asi 12 kilogramů. Ale črtka od Davida Adjaye z "Drawings collection" se mi líbí a už mi visí nad pracovním stolem. A mimochodem, autora jsem do té doby neznala, takže snad je novinkou i pro vás. A na stránkách si snadno všimnete, že to co mi teď visí nad stolem v sektoru vizuálních inspirací ... je židle "Washington collection", kterou vyrábí Knoll a která získala cenu výrobců nábytku.





A třetí je vlastně jen taková milá drobnost. Tedy soubor pěkných věcí na jedné stráce. Já vím, že Čína je v řadě ohledů země jako každá jiná (a v řadě zase vůbec ne) a že tam žije pěkných pár (milionů) talentovaných lidí, designérů a že tím pádem to není vůbec překvapující. Jenže mně to, asi po dlouholeté masáži o "čínském šuntu", prostě nedá.



Tak. A ještě ten dóm z venku, že jsem tak fakt byla. A že ta dlažba z úvodní fotky není, bohužel, z něčí krásné koupelny nebo předsíně, jak zalitovala i jedna naše faceboková čtenářka.

A to je konec pohádky o tom, kterak bylo, či vlastně nebylo. Ale protože mám Milán "za bukem" tak příští rok se tam vypravím už "doopravdy".

A jak to máte vy? Taky jste někde takhle byli (byly) - nebyli (nebyly)?






















Facebook Pinterest Twitter Google +1 pošlete to dál