New York 3

Zdroj: wikipedia - autor chensiyuan

Dnes jsem vám slíbila procházku parky. Tak tady je hned ten první. Je plný soch. Nejdominantnější je ta jezdecká George Washingtona z roku 1856. Takže začínáme pod koněm, jo?

maps.google.com

Formerly potter's fields, today green places full of people, space for relaxing, eating, music or demonstrations - famous NYC parks. Shall we?

Union Square je častým místem konání nejrůznějších demonstrací a protestů. Čtyřikrát do týdne tu pak můžete navštívit farmářský trh. Hned vedle sochy Gandhiho je dokonce hřiště pro psy. No, pro malé smetáčky dobré, ale těch velkých mi bylo skoro líto. Ti se ani rozběhnout nemohli. V parcích (mimo hřiště) totiž musí být na vodítku. Ono se toho vůbec v parcích dost nesmí. Nejnovější zákaz z roku 2011 tu třeba zakazuje kouřit pod pokutou 50$.

Na místě Union Square byl původně hřbitov pro chudé, ostatně stejně jako je tomu u mnoha dalších parků v NYC. V této části města jsou ulice pravidelně uspořádané kolmo na sebe, výjimku tvoří Broadway a 4 Avenue/Bowery. Tyto dvě třídy se tu střetávají a z toho také vznikl název Union, spojení.

Teď si vyrazíme po Broadwayi směrem nahoru na 23 ulici a otevře se před námi další park - Madison Square, který byl v 18. století - hádejte čím - ano, hřbitovem.

Sedneme si na lavičku a chvíli budeme pozorovat v NYC všudypřítomné veverky, samozřejmě ty americké popelavé. A co nám to tady vykukuje mezi stromy? To je přece Flatiron Building, slavná Žehlička na Páté Avenue. V celé své kráse. Flatiron byla postavená v roce 1902 jako jeden z prvních mrakodrapů. V té době to byla se svými 22 patry jedna z nejvyšších budov. Docela prcek z dnešního pohledu:)

Nezahálíme. Po Madison Avenue se vydáme až na 42 ulici k dnešnímu poslednímu parku jménem Bryant Park, který byl v 19. století (překvapivě) hřbitovem:). Dnes je plný stolků, na kterých si můžete sníst jídlo - je jedno, jestli přinesené z domova, koupené v některém z bister, kterých je v okolních budovách požehnaně, nebo v kiosku přímo v parku. Dokonce si můžeme předem zkontrolovat webkamerou, jak to tam zrovna vypadá - tady (ale nezapomeňte, že v NYC je o šest hodin míň:).

Parků jsme si dneska užili dost, tak ani neposedíme a zamíříme do budovy, která se tyčí před námi - je to důstojná veřejná knihovna v Stephen A. Schwarzman Building. Je součástí sítě městských knihoven a často je nazývána jako Hlavní pobočka (Main Branch).

Na další místo to máme už jen kousek, příštím zastavením bude totiž Grand Central Terminal, největší vlakové nádraží na světě, které bylo otevřené v roce 1913. Nástupiště jsou v podzemí, se svojí rozlohou ale samozřejmě budova neslouží jen jako nádraží - najdete tu spoustu slavných obchodů a restaurací - například proslulý Oyster Bar. 

My teď ale zase nasedneme na metro a zelenou 4, 5 nebo 6 pojedeme na Lexington Av/59 ulici k dnešnímu poslednímu cíli, lanovce, která vede na Roosevelt Island čili Roosevelt Island Tramway. Za postupného stmívání se svezeme tam a zase hned zpátky. Tak pozor, už nám to jede ...

Focení za skoro tmy v houpající a střesoucí se kabině nepřináší ty nejlepší výsledky:) Nebo se nám jen únavou klíží oči? Ježatou špičku Chrysler Building si ani tak nemůžeme splést.

Ale New York City není jen Manhattan. V pondělí vás vezmu do čtvrti, která mě svojí atmosférou pohltila nejvíc. Zkusíte hádat, kam se podíváme?

Klára

New York 2

MTA

Máme tu v pořadí druhý virtuální výlet do New Yorku. Projedeme se metrem a půjdeme se projít do jednoho netradičního parku.

Another day in New York City. We are going to explore subway and its music performers on our way to The High Line - a public park built in 2009 on an historic freight rail line elevated above the streets on Manhattan’s West Side.

Naše první zastávka se skládá z mnoha zastávek. Podíváme se totiž zblízka na Subway. Pokud vám při slově metro vyskočí v hlavě obrázek toho pražského, tak na něj rychle zapomeňte. To newyorské je pravý opak snad v každém slova smyslu, v dobrém i špatném. Ale je to zážitek.

Tak za prvé, je mnohem starší, tedy i zchátralejší, loupající se barva na kovových nosnících a otlučené dlaždičky jsou standardem, odpadky po zemi nikoho neudivují, odpadky v kolejišti jdou k duhu potkaním rodinkám, které se tam čile prohánějí. 

Naše 3 linky jsou skutečně směšné:) Ale i když mapa metra vypadá hodně divoce, docela rychle se v ní dá zorientovat. Na požádání vám ji vydají v kukani u vchodu a pak už stačí sledovat barvy, písmenka a číslice, a ten správný spoj vždycky najdete. Navíc, stačí tu mapu vytáhnout a během vteřiny se k vám přitočí ochotný spolucestující s dotazem, jestli nepotřebujete pomoc. Vždycky! To je hezký zvyk. 

To že si najdete ten správný spoj ještě neznamená, že se hned napoprvé dostanete tam, kam potřebujete nebo že to bude podle plánu. Zácpy, změny, náhlé výluky jsou tu běžná záležitost. To si třeba takhle jedete Éčkem a v půlce cesty vám řeknou, že se souprava mění na Efko, a že si máte počkat na další nebo přejít na jinou platformu a zkusit štěstí jiným spojem. Nebo (a to jsme naštěstí nezažili) je v metru! zácpa a stojí se - když máte štěstí, tak se to stane ve chvíli, kdy je souprava v zastávce a vy můžete vyjít na světlo boží a s boží pomocí se snažit chytnou taxíka stejně jako všichni ostaní spolucestující. Nebo máte smůlu, vlak se zastaví v tunelu a pak se čeká. Prý klidně i hodinku dvě.

Ale zase se na větších nástupištích, kde se kříží linky, můžete kulturně povznést a pobavit. Pod záštitou provozovatele metra běží projekt MUNY = Music Under New York, který umožňuje, aby talentovaní (často začínající) hudebníci předvedli, co v nich je. 

A tak než dneska vyrazíme do prvního parku, ráda bych vám kousek té newyorské hudební atmosféry přinesla až domů. Tady je, R&B/soul zpěvák Amui Ptah (jak jsem ho zachytila chytrým telefonním přístrojem, čímž se omlouvám za kvalitu - pokud se vám song Gone for Good líbí, je dostupný na iTunes za lidových 99 centů).

Ale teď už rychle nasedáme na některou z modrých linek A, C, E. Pro zaplacení si musíme koupit za jeden dolar magnetickou kartu Metrocard, na kterou si na/dobijeme u automatu nebo u obsluhy v kukani kredit. Za každých 5 dolarů nám na kartu připíší 10% navíc. Kartu projedeme vstupním turniketem, což nás bude stát 2, 50 a pak už můžeme jezdit neomezeně třeba celý den, pokud neopustíme prostor metra. Označení karty dovoluje jednu navazující transferovou cestu autobusem, pokud nastoupíme do dvou hodin, chytrá karta si to pamatuje a v autobuse nám nic nestrhne. Koupit se dají i neomezené časové karty, 7-mi a více denní. Když se neplánujeme neustále v metru vynořovat a zanořovat, vyplatí se spíš jednorázové jízdné.

My teď pojedeme na čtrnáctou, kde navštívíme High Line Park. Tady se nejdřív seznámíme s pravidly, ono se toho totiž spoustu nesmí - ostatně jako v každém newyorském parku.

High Line ovšem není jen tak ledajaký park. Nachází se na západní straně Manhattanu, která byla v polovině 19. století zasvěcená výrobě, a o přísun materiálu a dopravu zboží se staraly vlaky. Jenže, ono to bylo v té době dost nebezpečné, úrazy byly na denním pořádku a tak před vlaky začali jezdit tzv. West Side Cowboys - chlapíci na koních, kteří máchali červenou vlaječkou. Prý to moc nepomohlo, přesto tohle řešení vydrželo několik desetiletí. Bouřlivé debaty na téma bezpečnosti vedly v roce 1929 k rozhodnutí, že by se doprava měla přesunout mimo úroveň vozovky, a v roce 1934 byl zprovozněný první úsek High Line - kolejiště vystavěného na kovových piliřích ve výšce 9 metrů. Jenže už v padesátých letech se rozmohla nákladní automobilová doprava a vlaky na High Line se začaly využívat míň a míň, takže o deset let později jedna část dráhy prošla demolicí. Zbytek nějak fungoval až v roce 1980 projel poslední vlak. Od té doby už to tam jen chátralo, a tak byly snahy, aby High Line byla srovnaná se zemí. Naštěstí se to nepovedlo prosadit, pustnutí ale pokračovalo. Až v roce 1999 se dva pánové ze sousedství rozhodli s tím něco udělat. Založili spolek Friends of the High Line a přišli s nápadem na revitalizaci a nové využití. Nebylo to vůbec jednoduché, nakonec ale město dalo projektu zelenou, bylo vyhlášeno architektonické výběrové řízení na přeměnu v park. Město dráhu odkoupilo a v roce 2006 začala výstavba a parkové úpravy, a v roce 2009 byla slavnostně otevřená první sekce, druhá pak v roce 2011 a třetí sekce je v plánu, měla by být otevřená v příštím roce. Park patří městu, ale o údržbu se stará spočnost Friends of the High Line.

A teda, povedlo se jim to! Rostliny k osázení byly vybrané tak, aby dokumentovaly původní rostlinstvo, které vzniklo náletově v době nevyužívání. Betonové pásy zase vizuálně odkazují na původní pražce. Občas se zvednou a pokračují dřevěnou lavičkou. Elegance nesmírná. Místy zůstaly zachované původní koleje, tvoří záhonky nebo se proplétají s betonovými pásy. Velmi efektní je jejich použití s dřevěnými lehátky, která se na nich můžou posouvat. Místo, kde dráha probíhala budovou, je využité jako krytá občerstvovna. Můžete si tu dát výborné kávy mnoha druhů, zmrzlinu nebo třeba brooklynskou limonádu.

Zhruba v současné jedné třetině, kde dráha uhýbá mírně doleva a křižuje tak Desátou Avenue, najdeme cosi jako malé náměstí. Prosklenou stěnou tu můžeme pozorovat ruch nad zmíněnou Desítkou, posedět na lavičkách ve stínu stromů nebo na druhé straně průhledem pozorovat Sochu Svobody. Je tu taky wi-fi spot - rozesílání fotek rodinným příslušníkům, na kterých máte pusu od ucha k uchu, nic nebrání:)

Trasa je v současnosti dlouhá zhruba 2,5 km a při procházení se nenudíme ani na chvilku. Různorodé zajímavé průhledy a pohledy nás neomrzí!

Tak to by pro dnešek stačilo, další parky a přilehlé zajímavosti prozkoumáme zase v pátek. Co říkáte. Líbilo?

Klára