 |
| Plakát od Laufenu. A proč si hned na začátku nepřipomenout tok času, aneb těšme se na další DB! |
S Pavlínou jsme se dohodly, že každá napíšeme jeden příspěvek o Designbloku po svém. Když jsem v sobotu večer - po celodenním chození po jeho výstavních prostorách - usedla k Facebooku a napsala k tipům pro nedělní návštěvníky jako bod č. 2: "Zkontrolujte si, že máte ve foťáku paměťovou kartu.", plynulo to z mé vlastní nedokonalosti. Foťák byl pátečního večera pečlivě připraven, paměťová karta promazána - jenže uvízla ve čtečce notebooku a tam zůstala celou sobotu. /Byl to ovšem pokrok, protože minulý rok jsem si zapomněla foťák celý. Do třetice snad.../ Co s tím? Tak nezbylo než vzít do ruky mobil a modlit se za jeho baterii. Další, co mohlo přispět ke vzniku reportáže, byly letáky a takovéty papírové všechnymožné propagační věci.
Servírovat nakonec budu, a to Instagramovou mozaiku. Kde už nebyla fotka, tam nastrčím to papírové všechnomožné, protože i to je na Designbloku často velmi originální.
č. 1 - koláž nazvaná "Vlk se nažral a koza zůstala celá." /využila jsem společného červeného prvku - nic duchaplnějšího nehledejte/
2/ Vlk ženich pochází z plakátu H&M kolekce for home, vagón byl možná působivý, samotné plédy už tolik ne.
3/ Studentská práce a geometrický květináč - kaktusu tyhle křivky sluší.
4/ Vika Mitrichenko
- příběhy o jejím otci jsem si napoprvé zaměnila za Maestro katastroff.
Ale i tak to byla příjemná tečka Designbloku v Collorado-Mansfeldském
paláci - tady se mi ta úvodní časová přímka trochu zauzlovala.
6/ Koza od Fatry, jejímž tatínkem a maminkou jsou, kdo jiný než - Jerry Koza a Anna Kozová - díky za odvahu!
Ostatní - detaily z prostor nákladiště.
č. 2 - koláž v béžové
První řádek - rozdílnost tvarů aneb geometrie drátěné zástěny x ornament na obkladu v Collorado-Mansfeldském paláci x úžasné jarové bubliny ze skla studenta Davida Štětiny
Druhý řádek - vypůjčené dítě u Memory balónků od designera Borise Klimka a českého výrobce Brokis, další český výrobce SITUS - obojí má jedinou vadu na kráse, a to je - hádejte?!, kousek kolejí zdarma.
č. 3 koláž "Modrá je fajn."
Designblokový průvodce se šermířkou, který bývá součástí vstupenky, byl sice stejného /obrobrbrr/ formátu jako minule, tentokrát však byl asi o dalších 7 kg těžší - co hodina, to kilo navrch - jak tvrdilo moje rameno na konci dne. Ovšem je to něco, co je třeba archivovat.
Brokis podruhé - tentokrát Shadows od Lucie Koldové.
Druhý řádek:
Instalace Reflexu na věžích nákladiště - na akty se dalo pořádně podívat pomocí dalekohledů, což se dařilo spíš té druhé polovičce lidstva.
Jan Plecháč a Henry Wielgus si po skromné expozici na minulém ročníku dopřáli pořádný prostor. K těm stolkům - Pavlína pragmaticky zhodnotila jejich plechové okraje přesahující skleněnou odkládací plochu - v hlavě se mi už rozjel film padajícího dítěte s cikcakem na čele - když mě Pavlína uzemnila, že spadnout může i dospělý. Ba, nejen estetikou je designer živ.
Do šestice ještě jednou balónky - barevně se hodily.
č. 4 - koláž černobílá
První plakát je vypůjčený z expozice studentů. Ti a výstavní prostory jsou největším lákadlem.
Inženýři čar - vlastně úplně nevím, o co se jedná, ale možná taky vím.
Papelote rozdávalo poetické pohlednice - Děkujeme! Celá jejich expozice byla jako pohlazení /i poslední fotka je od nich/.
Nakonec dvě vypůjčené fotky z mého oblíbeného konceptu Vyrobeno lesem.
A byla tam toho ještě spousta, o tom třeba ještě někdy jindy.
Fajn středu přeje
Renata
