látky české, vyplatí se hledat...

pátek 28. března 2014


Když potřebujete nakoupit látky a procházíte obchody kamennými nebo častěji těmi na síti, tak vás asi ani nenapadne dívat se po jejich původu...Obchodníci nabízí překrásné tisky, vzory, materiály-většinou jsou to věci dovezené odjinud. 
Není problém koupit látku japonskou, italskou, anglickou, všechny jsou překrásné a kvalitní. Ale ty ceny! Když budete šít šortečky, tak cenu řešit nebudete. Když se chystáte čalounit několik křesel, tak začíná být každá stovka za metr v rozpočtu vidět...začnete hledat a pátrat po materiálech kvalitních, s cenou poněkud nižší. 
I přes katastrofické zprávy z médií o krachu a zuboženém stavu české textilní výroby, to nevzdávám a pořád se pídím po kvalitních látkách českých (líbezné slovo "pídit" je namístě, protože v tomhle oboru o pozitivní články nebo reklamu nezakopnete).
Takhle jsem si vypídila tradiční český kanafas, o kterém už jsme psaly tady, výrobu festovních a spíš luxusních potahovek Kolovrat. No a teď nedávno, když jsem potřebovala hodně látky na čalounění, českou textilní výrobu Dekora.
Firma Dekora ze Ždírci nad Doubravou se zaměřuje na výrobu potahových a dekoračních látek, z různých druhů přízí. Látky jsou to opravdu kvalitní, téměř vše, co vyrobí, prodávají do zahraničí.


Dekora má své návrháře, kteří objíždí textilní veletrhy a sledují trendy, také spolupracují se zahraničními designéry. Látky vyrábí ve vlastní tkalcovně, na finálních úpravách spolupracují s jinými firmami.

V nabídce najdete tkaniny s různými vazbami a strukturami, tkaniny jednobarevné, žakárské dezény s různými geometrickými tvary i celoplošné abstraktní nebo rostlinné motivy.



Část nabídky najdete ve firemní prodejně nebo v jejich e-shopu...tady hned zjistíte, že za metr látky nedáte pět stovek, dokonce ani tři...příjemné ne!


Takže pokud plánujete renovaci starých křesel, divanu nebo jenom lenošky, víte kam ještě nakouknout.

Facebook Pinterest Twitter Google +1 pošlete to dál

Indigo and leather

úterý 25. března 2014
















1. JeanieDeans at Etsy, 2. thepursuitaesthetic, 3.japanesetrash, 4. thefabricpress

Do Modrého pondělí nám ještě zbývá přibližně měsíc... a navíc dnes je úterý. Chtěla jsem vám připravit takový příspěvek s nádechem léta, protože tuhle sobotu jsem seděla na nábřeží u Dunaje v Bratislavě a bylo pěkných 27 stupňů. Jenže ten (ne)opálený proužek pod hodinkami teď nemůžu nijak ukazovat, protože v Curychu je stupňů celých slovy: dva a sněho prší.

Tak alespoň takhle, modře. Já osobně mám indigo a jiné modé barvy spojené s létem. Jak to máte vy? A taky se těšíte až vyrazíte ven bez ponožek?

A kdybyste nevěděli co roupama, jak říká moje babička, můžete se zatím na léto (a jaro) přichystat šaty (a nebo ubrus) o kterých jsme vám psali loni. 

Krásný den! 
Facebook Pinterest Twitter Google +1 pošlete to dál

Kniha: Orla Kiely Home

pátek 21. března 2014


Naše anunkové zaměření na interiéry a bydlení se nemůže vyhnout ani knihám. Přestože fotografií pro inspiraci je plný internet, kniha je pořád kniha, a tak vám čas od času nějakou rády představíme. Pro dnešek jsme vybraly jednu, která je nabitá energií, výraznými vzory i barvami, takže pro oficiálně právě začínající jaro je ta pravá.

Orla Kiely, známá irská designérka, jejíž nezaměnitelným rukopisem jsou vzory a barvy silně inspirované šedesátými léty minulého století, kterými pak zdobí velmi ženské šaty nebo kabelky. Orla ale nezapomíná ani na interiérové textilie a doplňky a tak není divu, že je použila i ve svém domě. 

To, a nejen to, můžeme vidět právě v její knize Orla Kiely Home, která se skládá z patnácti kapitol. V první se Orla zaměřila na prvky interiéru, které jsou pro období midcentury modern typické, ve druhé krátce představí své produkty pro interiéry. Zbývající kapitoly jsou už věnované konkrétním domům, kterým retro náramně sluší. 

Hned ve třetí kapitole nás pozve do svého vlastního domu. Jak sama říká, nejraději by žila v "kostce" s původními prvky z období, které jí tolik učarovalo. Praktické důvody ji ale zavály do viktoriánského terasového domu v jižním Londýně. To jí ale nebránilo ho velmi povedeně zařídit právě ve stylu let padesátých a šedesátých. 

Reportáž z jejího domu přinesl i časopis Dwell, proto se teď můžeme na několik fotografií podívat, v samotné knize je k vidění ale mnohem víc.







Ve zbývajících kapitolách Orla objevuje a představuje další domy, které se nacházejí v různých částech Evropy a perfektně zapadají do její představy ideálního midcentury modern bydlení.








Kniha je velmi dobře graficky zpracovaná. Není divu, když graficku tvoří právě Orliny vlastní známé vzory Stem, Flower nebo Oval. 





A pokud je retro poloviny minulého století vaším šálkem kávy, tak tahle kniha rozhodně stojí za zvážení.

Hezký víkend, ať už s knihou nebo bez, přeje 
Klára

Zdroje a fotografie: 
2, 3, 4 Chris Tubbs pro Dwell;  5, 6, 7 ukázky z knihy Amazon; 1, 8, 9 Anunkblog
Knihu vydalo nakladatelství Octopusbooks, fotografie v knize Richards Powers.

Facebook Pinterest Twitter Google +1 pošlete to dál

on the move

úterý 18. března 2014


Jednou za dva roky IKEA představí novou PS kolekciON THE MOVE je ta nejnovější, je výsledkem práce patnácti designérů z celého světa. 
Byla vytvořena pro lidi mladé duchem, pro ty, kteří jsou neustále v pohybu...přesouvají se z místa na místo, mění své potřeby, mění životní situace.
Proto je nová PS kolekce maximálně variabilní, funkční, odlehčená...a navíc je i krásná. 

Ikea produkty jsou obvykle masová záležitost, potkáte je téměř v každém bytě...s výjimkou věcí z PS kolekcí, protože ty jsou jiné. 
Nejsou líbivé pro všechny a hned na první pohled. A to je dobře, dobře pro ty, kdo mají radši věci neokoukané. 
Tak vybírejte...

Design: studio Rich Brilliant Willing Keijidesign



Design: Mathias HahnKeijidesign


Design: Rich Brilliant Willing


Design: Mathias HahnDavid WahlHenrik Preutz

Via: Ikea, Pinterest
Facebook Pinterest Twitter Google +1 pošlete to dál

Nosiče II

pátek 14. března 2014

Na konci listopadu jsme tu měli článek o tehdy víceméně nově vyšlých CD. A protože mezitím uběhlo hodně vody a skoro celá zima-nezima, máme tu pro dnešek novou porci.




Byla jsem teď o víkendu v Praze a potkala se se svými hudebními přáteli, kteří patří v Čechách k hudební špičce a -  řekněme to lidově, hrají s kdekým.  Ne snad proto, že by byli holky pro všechno, ale proto, že jsou prostě tak dobří, že je každej chce, mno.

U kytaristy Pepy Štěpánka bydlí moje kočka. A tak když jsem je šla navštívit, dostala jsem čerstvé CD Radůzy, které ostatně při psaní tohoto článku poslouchám. Deska se jmenuje Gaia a je na ní 12 písniček. Některé jsou typicky Radůzovsky drsné, některé velmi něžné. Občas mi to celé přijde i trochu trampská záležitost a to včetně poslední "Tenkrát v ráji", která je věnovaná horolezci Josefu Smítkovi. Film se připravuje a hlavní roli bude zřejmě hrát Vavřinec Hradílek, jsem se dočetla. Ano, ten pan vodní slalomář. Ale zpátky k CD: písničku Babylónská věž s Radůzou zpívá Aneta Langerová. Dámy se mimo jiné potkaly při natáčení desky Wabiho Daňka a Ďáblova stáda a moc pěkně jim to spolu zní. Nemůžu se od toho odtrhnout a tak jsem si k darovanému koni, kterému jsem se celkem ráda podívala na zoubek, přikoupila Gaiu od Radůzy i na iTunes. Teaser k poslechu i pro vás.



Při poslechu Radůziny desky jsem si řekla, že bych jednou, až budu velká, vážně ráda hrála na piano. A když poslouchám Beatu Hlavenkovou, tak pak o to ještě víc. Album Theodoros je plné jejích lehkých klavírních kompozic. Taková prima malá večerní a nebo naopak skoro jarně ranní hudba. Dobře se u ní vyhřívá na sluníčku a sní. A deska se dobře věší, jak vidíte na fotce nahoře. Minimalistický obal pochází ze studia Najbrt (Zuzana Lednická) a desku vydalo mé oblíbené Animal Music. Jestli si chcete jen tak trošku zpříjemnit až zjemnit jaro, Beátu prostě musíte mít.



V Animal music vyšla i další chuťovka, deska Marty Töpferové a Tomáše Lišky Milokraj. Skoro by to vypadalo jako lidovky, ale všechny skladby jsou původní. Já mám tuhle desku spojenou s takovou prima příhodou, kdy jsem chtěla víc kusů, abych je mohla rozdávat svým cizokrajným přátelům. Když je to vlastně takovej pěknej folkloreček a když to Martě a Tomášovi tak pěkně jde. Tak dobří muzikanti jsou jsou tihle dva, jsou obyčejně velmi zaneprázdnění, stále někde mimo domov a přesto se stalo, že Tomáš jednoho dne po koncertní šňůře zabalil tři kousky do obálky s těma práskacíma bublinkama, došel na poštu a CDčka mi poslal. To není chlubení, ale oslava - toho že jsou na planetě stále ještě milí a ochotní lidé. Tahle deska má pro mě teda fajn příběh a i krásnej obal. Z dnešní série se mi líbí nejvíc. A stejně jako ten Beaty Hlavenkové ho má na svědomí Studio Najbrt (Aleš Najbrt). Cédečko mě nejvíc baví ve vlaku - koukat se po krajině a poslouchat nádherný hlas Marty.

V dnešní sadě je i samostatné Martino CD, The Other Shore, které sice vyšlo už v roce 2011, ale já se k němu dostala až teď. Je to moje již třetí CD od Marty a dokonale se doplňuje s těmi předchozími. Poslouchat Martu vyžaduje asi trochu specifický vkus, její hlas se rozhodně nevlahodí mainstreamovému uchu, ale koho chytne, toho už nepustí. Mimochodem Marta je i velmi zajímavá žena, která žila léta v New Yorku a stále tam vlastně tak trochu jednou nohou je. Tenhle příběh si do detailu můžete poslechnout v jednom z dílů 13. komnaty.










































A protože jsem se na začátku zmínila, že moji přátele hrají "s kdekým", mám tu po Radůze další desku - a ten kde kdo není - opět - jen tak někdo. Alébrž Vladimír Merta. Deska Domilováno je pohodová  a když jsem to tak rozepsala, chtělo by se dodat k tanci a poslechu. Já ji teda jenom poslouchám ale tancovat by se na ní taky dalo. A nebo jet po hodně dlouhé a skoroprázdné, létem rozpálené dálnici. 



To co vidíte navrchu s tím písmenkem B, je teaser k desce One Way Road, kterou s kapelou Johannes Benz udělal Honza Foukal. Celá idea se točí kolem kamionů a (zejména) noční jízdy. Řidič tvrdej chleba má. Deska se myslím povedla, i když jí ještě nemám, jenom ten teaser. Ale jak deska vypadá, se můžete podívat na plakátě a jak zní, zjistíte když tuhle sobotu na křestu přijdete na křest do experimentálnho prostoru NOD. Já byla před rokem na koncertě v BIO OKO a odcházela jsem nadšená. 

Poslední dnešní pán na holení je CD Tommy Inidan Moon Dreamer. Alteranativa, rock, pop a folk v prima mixu. V oficiálním klipu Slow slow slow se sice chlapci trochu perou, ale jinak jsou mírumilovní. Právník, ředitel školy, manažer ... si trochu zablbli a klip se nominoval na cenu MTV.  Teda té české. Ale jinak je Tommy Indian hodně úspěšným projektem. Představte si, že nahrajete písničku a pošlete jí do soutěže, kde je s tou vaší těch písniček dalších 20 tisíc. A ta vaše se dostane do první desítky. V porotě pani Suzan Vega, pan Tom Waits, například. Deska se dá koupit i na Supraphononline. Já měla tu čest a potěšení podílet se na focení pro booklet a potkat se při práci s Jiřím Turkem. Prima den to tenkrát byl.

A vám přeju prima jaro, plné veselých durových tónů a jenom trochu melancholického moll.

Co posloucháte zrovna teď vy?


PS: všechny řečičky jsou míněny jako povídání o hudbě kterou mám ráda. Nejde o recenze, páč to bych si nikdy nedovolila. To jenom tak jakože kdyby náhodou si to někdo začínal myslet. Tak ne, prosím, nemyslete si to. Kuju. 

Facebook Pinterest Twitter Google +1 pošlete to dál

Rozhovor s Rosou Mitnik

úterý 11. března 2014



Máme takové tušení, že Rosu Mitnik, kabelkovou královnu a blogerku, nemusíme představovat. Nás to ale neodradilo a Rosu jsme vyzpovídaly. A povídání, i když jen virtuální, to bylo moc příjemné, zábavné a zajímavé!

Roso, jaká je tvoje skutečná profese? Cos vystudovala a čím se živíš?

Jsem učitelka na gymnáziu. Učím společenské vědy – to je filosofii, právo, psychologii a podobně. Mým druhým předmětem je pak dějepis. To jsem vystudovala. Tím se živím. A tím se hodně bavím.



A jak ses tedy dostala k šití kabelek? To je docela daleko od společenských věd …

Šití na stroji byla jen(!) má další činnost, kterou jsem chtěla zkusit. Léta jsem chodila na keramiku, zkoušela jsem háčkovat, na mateřské jsem se naučila plstit a techniku dekupáže. Nic z toho však u mých blízkých nevyvolalo takové nadšení jako tašky. Poprvé jsem sama za mašinu usedla zhruba před rokem.



Před rokem? Tak nedávno? Smekám!

Klapání stroje ale znám od dětství – má maminka nás se sestrou obšívala celá osmdesátá léta. Šila nám bundy, šatovky, později i plesové šaty aneb ať žije Burda!


Šiješ z veselých a výrazných látek, bravurně kombinuješ vzory. Je tenhle výběr ovlivněný mateřstvím?

Přemýšlím. No, myslím, že já jsem taková veselá kopa. Spokojená, vysmátá, šťastně vdaná, zdravá, mešuge. Nevím, jestli má mateřství vliv na obsah mé tvorby, spíš mi dalo velkou důvěru v sebe sama a chuť pokusit se o cokoli.




Preferuješ tedy barvy i v bydlení a oblékání?

Jsem se hned běžela do skříně kouknout. Šatník mám celý modro-bílo-šedý. A byt jemný – v koupelce zemité tóny, kuchyň s odstínem vanilky, gauč krémový a ložnice je olivová. Akorát dětský pokoj – to je cirkus!

Kde vůbec tvé nezaměnitelné kabelky vznikají?

Myslíš fyzicky? V ložnici, kde mám pracovní stůl a krabici s látkami a bednu s koženkami a žehlicí prkno a výztuže pod postelí.




A kde doma nejraději trávíš čas?


Kdekoli. Každé místo, každý rožek je moje práce; můj nápad i moje špatná volba, ale všecko tu mám ráda. S knížkou v posteli miluju šilhat na plakát, co jsme si dovezli z New Yorku, u Kuby v pokoji ráda sleduju dopravní situaci na jeho mini-železniční trati, z křesla v obýváku koukám do pavlačového vnitrobloku a v koupelně se zamykám a pouštím sprchu co nejvíc, když od toho svého domácího štěstí potřebuji na chvíli zdrhnout.


Jak jste zařizovali byt?

Začali jsme klasika s Ikeou. A teď postupem času – klasika – Ikeu vyměňujeme. Něco za masiv, něco je z antiku, pár věcí od truhláře na míru, tonetky z Aukra, kredenc po mé prababičce.



Takže dokonalý mix. A je něco, co jste si na bytě hned zamilovali?

Mám u nás doma ráda všechno, co je velké – velký obytný prostor, kde může u stolu sedět i dvanáct lidí, velkou koupelnu s dlouhou vanou, prostornou postel a desetimetrovou pavlač. A ještě je tu velké ticho. Nemáme okna do ulice, takže i když žijeme v širším centru Prahy, bydlíme opravdu klidně, což mi ohromně vyhovuje. Navíc jsem takový ten furt větrací typ.

To znám, bez kyslíku to nejde:) Teď se zeptám obráceně, bylo nějaké úskalí, s kterým jste se museli poprat?

Asi jako všem rodinám s dětmi nám chybí úložné prostory: všude máme boty, tašky, tady opřené lyže, tady zaparkovaná tatrovka, pod kuchyňským stolem „v garáži“ stojí koloběžka.


Zmínila jsi, že žijete v širším centru Prahy. Vyhovuje ti městské bydlení a život nebo toužíš po přírodě?

Ne ne, mě těší město, galerie, kavárny. Ale se synem vidím, jak ho obrovsky baví realizovat se v přírodě, takže jezdíme o víkendech na hory, k vodě, i když … já i na Šumavě googlím, kde je nejbližší výtvarná herna pro děti.



Tohle spojení zní jako ideál. Přesto, jaké by tedy bylo tvé bydlení snů?

Bydlení snů? Asi nemám. Ale moc ráda navštěvuji naše kamarády v jejich nových eko-domech, v jejich rekonstruovaných domech, v jejich retro bytech, v jejich design bytech, ve folklorních chalupách. Mně se líbí hodně věcí, ale strašně ráda jdu pak zase k nám domů.


Vím o tobě, že se věnuješ spoustě dalších aktivit. Jak se daří je skloubit s péčí o dítě (a brzy o dvě děti)?
Teď jsem se úplně lekla! Dvě děti!!! Fakt?!?
Sis nevšimla?:)
… :o) On má asi pravdu můj manžel, který říká, že trpím až chorobnou představou, že můžu stihnout úplně všecko. A někdy se mi to vážně daří.

Když se daří, pak to není choroba:) Ale to se musí vždycky vyvážit odpočinkem. Jak relaxuješ?

Spím. A plavu. A čtu. A klikám na pinterestu. A koukám se na filmy. A koukám se na seriály. A jdu na výstavu. A na kus řeči nad kávovým hrnkem. A kupuju si boty. A prádlo. A nové látky. A hračky synovi. A knížky. A vůně. Mužovi. A sobě. A prohlížím si fotoalba. A piju portské. A upravuji věci v bytě. A chodím ke kadeřnici. A na pedikúru. A na masáž. (Další 42 řádků bylo redakčně zkráceno.)

Kdepak, my bychom tě nikdy nezkrátily:) Koukám, že si ten relax vážně umíš užít. Tak to máš určitě spoustu energie a novým nápadů. Co bys chtěla zkusit? Chystáš něco nového? Jaké máš další plány?

Posledních deset let hledám svůj podnikatelský záměr. Závidím svému muži. Že to zkusil. A že uspěl. Váhám, jestli opustit teplé zaměstnanecké místečko s dvěma měsíci prázdnin, ale hlavou se mi teď několik nápadů honí. Trochu z oblasti andragogiky, trochu z oblasti kabelek, něco o knížkách, něco o dětech; mít vlastní pracovní prostor, bílé zdi, velký stůl uprostřed, výlohy, kterými prochází slunce, inspirativní klienty … ehm, tedy odpověď na poslední otázku je: Ano, plány mám!

Jsem si jistá, že s tvým zápalem ti taky vyjdou. My ti moc držíme palce! 
A děkujeme za rozhovor.

(Rosy Mitnik se ptala Klára, fotky Rosa Mitnik)

Facebook Pinterest Twitter Google +1 pošlete to dál

můj baťovský domek

pátek 7. března 2014


"Dům je naším koutem světa, je-jak se říká-naším prvním vesmírem, je skutečným kosmem. Kosmem ve všech významech slova."   
Gaston Buchelard

Stavěli je na třicet let, bydlí se v nich dodnes...Baťovy domky patří ke Zlínu stejně jako samotný investor a původce jejich vzniku. 
Baťovy vize o velkém městě a zejména reálná potřeba ubytovat stovky zaměstnanců jeho továrny, vyvolaly na začátku minulého století zlínský stavební boom.
Baťa nechtěl, aby lidé přicházející z venkova, bydleli v činžácích. Zlín se tedy rozrostl o stovky domků z lícových cihel s rovnou střechou, o stovky malých krabiček uprostřed zeleně. 
Postupně vzniklo několik typů těchto domků a zastavěny byly celé čtvrti a daly městu jeho specifickou podobu.
Dnes je celá tato výstavba vnímána jako cenný urbanistický celek a je pod ochranou města.

územní plán na podlaze galerie


Určitě vás napadne, jak se v těch krabičkách bydlí dnes...
Lidé tady bydlí hlavně srdcem a když tenhle dům kupují rozhodují emoce. Konflikt současných potřeb a představ o bydlení s před sto lety postaveným provizoriem je velký a řeší ho všichni, kdo v domcích bydlí. Nedostatečné izolace, špatné instalace, nevyhovující dispozice, velmi malý prostor pro bydlení, to jsou problémy, které vyvolávají potřebu rekonstrukcí...
Fenoménem baťovských domků, těchto konfliktů a jejich řešení se zabývá Jitka Ressová. Je autorkou výstavy a knihy (katalogu) "Můj baťovský domek". 
Výstava v těchto dnech probíhá v galerii UM v přízemí VŠUP v Praze. Na devatenácti panelech si můžete prohlédnout vybrané povedené a nějakým způsobem zajímavé rekonstrukce různých typů baťovských domků. 
Navzdory mnohým prostorovým omezením a navzdory omezujícím regulačním předpisům ze strany města, vznikají originální a jedinečné obytné prostory. 




Výstava není nijak rozsáhlá, přesto jsem v té jedné místnosti strávila skoro dvě hodiny. Když skouknete všechny panely, můžete posedět v podivně syrovém retro koutě a sledovat filmový dokument (autoři: Jitka Ressová, Gabriela Janková), který vás ještě více vtáhne do interiérů současných majitelů. 
Jejich výpovědi o tom, co, kdy a jak rekonstruovali, jak se jim bydlí a jak to místo milují, mě bavili úplně nejvíc.
podivný retro kout

A protože je vstup zdarma, tak můžete s klidným svědomím zainvestovat a koupit si knihu "Můj baťovský domek", kde jsou všechny zajímavé proměny zdokumentované a nafocené a i ten dokument na CD tam najdete.
Pokud vás zajímá architektura nebo jste jenom zvědaví na nové věci, nakoukněte. Je to příjemná zastávka při rajzování Prahou.



Foto: Anunkblok
Facebook Pinterest Twitter Google +1 pošlete to dál

Ice Ice Baby

úterý 4. března 2014

Zachumlat a spát aneb hajduli - dajduli. Tak to mě napadá, když vidím věci od Ice Ice Baby. My holky anunkový buď ještě děti nemáme a nebo jsou peřinkám už jaksi odrostlí (zatím samí hoši, tak proto tahle měkká shoda podmětu s přísudkem) ale přesto se nám to zmrzlinové fajnové zboží moc líbí.



Ale vlastně bych měla začít spíš takhle. Dvě mámy na mateřské co se rozhodly, že budou dělat věci pro děti. A navíc jeden jejich manžel přišel jednou domů se soustruhem a s nápadem. A tak kromě textilních věcí vznikly tyhle skvělé hračky Woo Toys, které se byly ukázat až v Paříži na veletrhu Maison et Objet. A abychom zde byly uplně korektní (tady je zase ta shoda podmětu s přísudkem odvislá od toho, že Anunk píšeme my, ženy), pojdmě dodat, že ten manžel se soustruhem se jmenuje Vladimír Žák a druhým autorem hraček je Roman Vrtiška. A že Žák a Vrtiška jsou designéři a mají ateliér Vrtiškažák. A že hračky vyrábí firma Process. Ale to už je skoro jako takový malý článek v článku. 




Takže zpět od soustruhu ke zmrzlinovým kolegyním. Zmrzlinu v logu navrhla Jana Kloučková Kudrnová, se kterou jste si na Anunku mohli přečíst čupr rozhovor. A zmrzka už je na zavinovačkách a visačkách a tak vůbec.






Ice Ice Baby jsou dvě. Mají rády jednoduché věci. Čisté barvy. Praktické věci. A tvrdí, že zavinovačka (prý - já nejsem máma, tak nevím) nestačí jedna.





Navrhují vždy pro kluky a holky a taky nějaké neutrální. Na to, že začaly teprve před nedávnem, se tenhle nový sypatický brand rozjíždí hodně dobře. Tak kdybyste náhodou někde v okolí zahlédli čápa, tak možná, že by se mu hodil další uzlíček.


Nebo dečka, pokud jde o děcka. Nebo ... že by si pan čáp, pokud by zrovna neztratil čepičku, mohl ukuchtit žabku v takovýhle epesní kuchyňce, která je vlastně policí - knihovnou z IKEA?  Jenže je vybavena samolepkami, které z ní kuchyňku udělají. A nebo obchůdek.


Tak třeba pečenej kůň z téhle trouby, to je určitě prima pochoutka! Jaké hračky / doplňky / kuchyňky nakupujete / vyrábíte svým dětem vy? A je něco, co vám na trhu chybí?

My za Anunk přejeme tomuhle podniku v povijanu hodně štěstí a zdaru!

zdroj všech dnešních fotografií: Ice Ice Baby blog
Facebook Pinterest Twitter Google +1 pošlete to dál