Máme takové tušení, že Rosu Mitnik, kabelkovou královnu a blogerku, nemusíme představovat. Nás to ale neodradilo a Rosu jsme vyzpovídaly. A povídání, i když jen virtuální, to bylo moc příjemné, zábavné a zajímavé!
Roso, jaká je tvoje skutečná profese? Cos vystudovala a čím se živíš?
Jsem učitelka na gymnáziu. Učím společenské vědy – to je filosofii, právo, psychologii a podobně. Mým druhým předmětem je pak dějepis. To jsem vystudovala. Tím se živím. A tím se hodně bavím.
A jak ses tedy dostala k šití kabelek? To je docela daleko od společenských věd …
Šití na stroji byla jen(!) má další činnost, kterou jsem chtěla zkusit. Léta jsem chodila na keramiku, zkoušela jsem háčkovat, na mateřské jsem se naučila plstit a techniku dekupáže. Nic z toho však u mých blízkých nevyvolalo takové nadšení jako tašky. Poprvé jsem sama za mašinu usedla zhruba před rokem.
Před rokem? Tak nedávno? Smekám!
Klapání stroje ale znám od dětství – má maminka nás se sestrou obšívala celá osmdesátá léta. Šila nám bundy, šatovky, později i plesové šaty aneb ať žije Burda!
Šiješ z veselých a výrazných látek, bravurně kombinuješ vzory. Je tenhle výběr ovlivněný mateřstvím?
Přemýšlím. No, myslím, že já jsem taková veselá kopa. Spokojená, vysmátá, šťastně vdaná, zdravá, mešuge. Nevím, jestli má mateřství vliv na obsah mé tvorby, spíš mi dalo velkou důvěru v sebe sama a chuť pokusit se o cokoli.
Preferuješ tedy barvy i v bydlení a oblékání?
Jsem se hned běžela do skříně kouknout. Šatník mám celý modro-bílo-šedý. A byt jemný – v koupelce zemité tóny, kuchyň s odstínem vanilky, gauč krémový a ložnice je olivová. Akorát dětský pokoj – to je cirkus!
Kde vůbec tvé nezaměnitelné kabelky vznikají?
Myslíš fyzicky? V ložnici, kde mám pracovní stůl a krabici s látkami a bednu s koženkami a žehlicí prkno a výztuže pod postelí.
A kde doma nejraději trávíš čas?
Kdekoli. Každé místo, každý rožek je moje práce; můj nápad i moje špatná volba, ale všecko tu mám ráda. S knížkou v posteli miluju šilhat na plakát, co jsme si dovezli z New Yorku, u Kuby v pokoji ráda sleduju dopravní situaci na jeho mini-železniční trati, z křesla v obýváku koukám do pavlačového vnitrobloku a v koupelně se zamykám a pouštím sprchu co nejvíc, když od toho svého domácího štěstí potřebuji na chvíli zdrhnout.
Jak jste zařizovali byt?
Začali jsme klasika s Ikeou. A teď postupem času – klasika – Ikeu vyměňujeme. Něco za masiv, něco je z antiku, pár věcí od truhláře na míru, tonetky z Aukra, kredenc po mé prababičce.
Takže dokonalý mix. A je něco, co jste si na bytě hned zamilovali?
Mám u nás doma ráda všechno, co je velké – velký obytný prostor, kde může u stolu sedět i dvanáct lidí, velkou koupelnu s dlouhou vanou, prostornou postel a desetimetrovou pavlač. A ještě je tu velké ticho. Nemáme okna do ulice, takže i když žijeme v širším centru Prahy, bydlíme opravdu klidně, což mi ohromně vyhovuje. Navíc jsem takový ten furt větrací typ.
To znám, bez kyslíku to nejde:) Teď se zeptám obráceně, bylo nějaké úskalí, s kterým jste se museli poprat?
Asi jako všem rodinám s dětmi nám chybí úložné prostory: všude máme boty, tašky, tady opřené lyže, tady zaparkovaná tatrovka, pod kuchyňským stolem „v garáži“ stojí koloběžka.
Zmínila jsi, že žijete v širším centru Prahy. Vyhovuje ti městské bydlení a život nebo toužíš po přírodě?
Ne ne, mě těší město, galerie, kavárny. Ale se synem vidím, jak ho obrovsky baví realizovat se v přírodě, takže jezdíme o víkendech na hory, k vodě, i když … já i na Šumavě googlím, kde je nejbližší výtvarná herna pro děti.
Tohle spojení zní jako ideál. Přesto, jaké by tedy bylo tvé bydlení snů?
Bydlení snů? Asi nemám. Ale moc ráda navštěvuji naše kamarády v jejich nových eko-domech, v jejich rekonstruovaných domech, v jejich retro bytech, v jejich design bytech, ve folklorních chalupách. Mně se líbí hodně věcí, ale strašně ráda jdu pak zase k nám domů.
Vím o tobě, že se věnuješ spoustě dalších aktivit. Jak se daří je skloubit s péčí o dítě (a brzy o dvě děti)?
Teď jsem se úplně lekla! Dvě děti!!! Fakt?!?
Sis nevšimla?:)
… :o) On má asi pravdu můj manžel, který říká, že trpím až chorobnou představou, že můžu stihnout úplně všecko. A někdy se mi to vážně daří.
Když se daří, pak to není choroba:) Ale to se musí vždycky vyvážit odpočinkem. Jak relaxuješ?
Spím. A plavu. A čtu. A klikám na pinterestu. A koukám se na filmy. A koukám se na seriály. A jdu na výstavu. A na kus řeči nad kávovým hrnkem. A kupuju si boty. A prádlo. A nové látky. A hračky synovi. A knížky. A vůně. Mužovi. A sobě. A prohlížím si fotoalba. A piju portské. A upravuji věci v bytě. A chodím ke kadeřnici. A na pedikúru. A na masáž. (Další 42 řádků bylo redakčně zkráceno.)
Kdepak, my bychom tě nikdy nezkrátily:) Koukám, že si ten relax vážně umíš užít. Tak to máš určitě spoustu energie a novým nápadů. Co bys chtěla zkusit? Chystáš něco nového? Jaké máš další plány?
Posledních deset let hledám svůj podnikatelský záměr. Závidím svému muži. Že to zkusil. A že uspěl. Váhám, jestli opustit teplé zaměstnanecké místečko s dvěma měsíci prázdnin, ale hlavou se mi teď několik nápadů honí. Trochu z oblasti andragogiky, trochu z oblasti kabelek, něco o knížkách, něco o dětech; mít vlastní pracovní prostor, bílé zdi, velký stůl uprostřed, výlohy, kterými prochází slunce, inspirativní klienty … ehm, tedy odpověď na poslední otázku je: Ano, plány mám!
Jsem si jistá, že s tvým zápalem ti taky vyjdou. My ti moc držíme palce!
A děkujeme za rozhovor.
(Rosy Mitnik se ptala Klára, fotky
Rosa Mitnik)
