Dřevěný mlýnek

pátek 28. června 2013



Původně to měl být příspěvěk o tom, jak je fajn mít v kuchyni dřevěné věci.  Měly to tak naše babičky a prababičky, celé je to pěkné na pohled i na omak a navíc dnes jsem pro vás vybrala jeden dřevěný a navíc designově velmi povedený kuchyňský doplněk, jak se pro Anunk sluší.  Ale nakonec je to nejen o mlýnku, ale i o mlýně a dalších ... nejen věcech.

What happens when do you plan to post info about nice Czech design piece for kitchen. You can easily find the Czech nicest building for 2013 (Czech Grand Prix 2013).

Začněme nejprve tím původně plánovaným mlýnkem. Obvykle bývám slovesně docela obratná a nedělá mi problém verbálně se s věcmi popasovat, jenže když jsem si tak brouzdala stránkami českého výrobce nábytku, společnosti Lugi z Libčic nad Vltavou, našla jsem kromě pěkného čistého designu stránek i moc fajn popisky.

"Doplňky LUGI jsou širokou řadou funkčních produktů pro domácnost.  Jako výrobce nábytku přemýšlíme o estetice a funkčnosti interiérů v mnoha úrovních.  Během let si všímáme, že kuchyň se stane kuchyní až když je u ruky připravený stojan na nože a na desce leží správně velké čisté krájecí prkénko.  Stejně tak postel začne být opravdu útulná, když na ní ráno čeká snídaně servírovaná na příjemném dřevěném tácu.  Jsou to právě tyto malé věci, které dělají domov."


 A u mlýnku je tento popis:
"Mlýnek 01 je nejlepší způsob jak podávat pepř & sůl a jiná drcená koření.  Ve dvou robustních dílech z masivu se skrývá špičkový keramický mechanismus s nastavitelnou hrubostí drcení. Olejované dřevo a keramika umožňují jednoduchou údržbu a doplňování mlýnku je hned hotové - stačí tažením otevřít.  Výběr z několik dřevin z něj dělá ideální doplněk do jakékoli kuchyně ."

Stránky Lugi vám vřele doporučuji.  Můj dnešní post je jen taková malinká ochutnávka, i když trochu kořeněná. Prohlédněte si expozici Lugi na výstavě MOST v Miláně, nebo stolek WRAP od Lucie Koldové. A kromě nábytku, doplňků do bytu a těhle báječných mlýnků najdete na stránkách i opravdový mlýn.  Ten se navíc stal absolutním vítězem ceny architektů Grand Prix 2013.



Já jsem pro vás vybrala tenhle dřevěný detail, protože se k dnešnímu dřevěnému tématu, tak nějak, jeden by řekl, tématicky hodí.

V dnešním příspěvku jsem z úcty raději zvolila citaci originálního textu. S majitelem ani s nikým z týmu Lugi se neznám, mlýnek si při nejbližsím pobytu v ČR sama koupím (a zřejmě ho i někomu přinese Ježíšek)  a dnešní post je zcela spontánní malá oslava toho, že někdo prostě umí.  Na blozích se to skoro už oficiálně deklaruje texty, které říkají něco jako: výrobky jejich, myšlenky mé vlastní aneb toto není placený post. Jen nás to prostě baví.
všechny fotografie jsou ze stránek Lugi 




Facebook Pinterest Twitter Google +1 pošlete to dál

Summer bags

středa 26. června 2013




1.browndresswithwhitedots 2.tarafirma 3.4. jade-and-alden.  5.fashiontoolsandmotorcycles
Facebook Pinterest Twitter Google +1 pošlete to dál

Istanbul

pondělí 24. června 2013



V Istanbulu jsem byla už několikrát, v průběhu posledních deseti let počtvrté.  Tahle čísla na začátku tu nejsou proto, že bych se snad, milí čtenáři, nějak chtěla vychloubat, ale mají svůj význam kvůli postupně se měnícímu pohledu na tohle město.  Kdybychom Anunkblog založili před těmi deseti lety, zřejmě by se mi o tom ošklivém, zaprášeném a hlučném městě psát nechtělo.  Dnes Istanbul vnímám pohledem člověka, který se zamiloval, i když to nebyla láska na ten úplně první pohled ...

A Czech girl  attending congress in Turkey, having a few hours spare time. All about one walk from Taxim square to Galata bridge in Istanbul. Summer smell, Turkish cuisine, tanned skin, crowded streets, lazy and relaxing evening in the city. Just few days before protests.

Na začátek se asi sluší napsat několik základních údajů, které cestovatelské příspěvky většinou ze své podstaty vyžadují, i když je vlastně všichni znají.  Třeba že Istanbul má vlastně víc obyvatel než celá Česká republika (něco přes třináct milionů), nebo to, že se tohle město rozkládá na dvou kontinentech, Evropě a Asii a že ten průplav mezi tím se jmenuje Bospor.  A taky Dardanely.

V Istanbulu jsem byla na kongrese, takže jsem nemohla navštívit všechno, co bych ráda viděla, buď poprvé nebo opětovně, ale poloha našeho hotelu kousek od hlavního náměstí Taxim mi umožnila alespoň jednu menší procházku. Můj dnešní pohled na Istanbul bude tedy limitován trasou mezi Taxim square a Starým bazarem.



Už tehdy bylo jasné, že se k něčemu schyluje,  i když tyhle transportéry jsou v centru vlastně stále.  Ovšem stejně jsem věděla, že tady půjde ještě o něco jiného. Mám silnou intuici a navíc ve vzduchu už tehdy trochu štípal slzný plyn. A jak to tak bývá, když jsem se tak procházela městem a říkala si, proč se mi vlastně dřív tolik nelíbilo, že je to hlavně tím, že tam postrádám zeleň.  A čtyři dny po našem odjezdu se staly ty velmi nepříjemné věci.  Měla bych k tomu řadu poznámek, ale to by vydalo na několik dalších příspěvků a dnes to má být o cestovaní. Takže pojďme dál třídou Istikal Caddesi, která vede z Taxim square ke Galata bridge.


Ta třída je hodně komerční a nákupní, což mě osobně hodně nebavilo, ale naštěstí se i mezi nadnárodními oděvními řetězci pozná, že jste v Turecku. Třeba když si chcete dát kebab. 


A nebo čerstvý džus. Ten z granátového jablka byl báječnej.


U těhle pánů jsem si koupila limonádu jenom proto, že mě přátelé přesvědčili, že to vlastně chutná jako Pompela.  Co k tomu říct ... asi jen tolik, že ta pětiletá holčička, která onehdá letěla s babičkou do Bulharska a v letadle dostala Pompelu, měla asi jiný chutě než dospělá žena procházející se po Istanbulu.  Ale nostalgické to bylo, to zase jo.


Ještě s Pompelou v ruce jsme postupně třídou Istikal Caddesi došli ke Galata Tower.  Krásné místo a hlavně letní atmosféra.  Vůně z okolních stánků, orientální hudba, dlažba rozpálená sluníčkem, vůně opálené kůže a zvuk rorýsů kroužících kolem věže.  Nahoře na Galata Tower je vyhlídková kavárna, kterou jsem si, jako většinu turistických atrakcí na svých cestách, odepřela.  Ale prý je z vrchu krásný výhled na Zlatý roh.  Tak možná příště.



A když už jsem zmínila Zlatý roh, navážu a zároveň pomalu dnešní příspěvek ukončím zmínkou o Galata bridge, který právě Zlatý roh přemosťuje.  Jak vidíte, docela frmol je tam.  Na druhém konci už je to jenom kousek na Grand Bazar, kam jsem nakonec taky došla, ale to místo by si zasloužilo samostatný příspěvek, tak to až někdy jindy.  Most Galata mě fascinoval vždycky.  Je to vlastně dvoupatrová stavba, nahoře na mostě samozřejmě jezdí doprava a přecházejí davy lidí, ale taky tam loví rybáři.  Vždycky tam jsou.  Takový folklórní prvek je to. Proto jsem vám vybrala fotku, kde je tak nějak vidět všechno, včetně mešit na druhém břehu.




V jedné z těch restaurací jsme se zastavili na večeři.  Turecká kuchyně mi lahodí a navíc jsem tam naučila, že vůbec není špatné ke všem letním jídlům podávat hustý bílý jogurt.  Báječně ochladí a chutná to skvěle.  Mám ještě hodně fotek a asi i postřehů z téhle krátké procházky, ale už tak jsem překročila délkou textu a počtem fotek anunkoblogovou normu.  A tak se rozloučím závěrečným pohledem na symbol pohody a relaxu. Kouření škodí zdraví, ano.  Ale letní večer v Istanbulu si to vyžadoval.  Turci říkají vodní dýmce nargilé.  Takže vám posílám jedno již noční nargilé a přeji pohodový týden.






Istanbulskou vycházku pro Anunkblog sepsala Jana

PS1: Já osobně jsem ve škole měla vždycky ráda dějepis. Ale nepamatuju se, že by nám někdy někdo říkal, že Istanbul je vlastně ta Konstantinopol, nebo ten slavný Cařihrad. A to si myslím, že jsem vážně dávala pozor.

PS2:  Byli jste také v Istanbulu? Jaké máte zážitky vy? A pamatujete na Pompelu?
Facebook Pinterest Twitter Google +1 pošlete to dál

Interview: Paul Brun

pátek 21. června 2013

Pavlova aktuální kolekce pánského spodního prádla le Coque /kohout/ a úplně čerstvé fotky exkluzivně pro Anunk.

Když jsem tiskla zvonek dole u dveří, šplouchala mi v botách voda a v hlavě hučelo hlášení z metra o tom, kde nezastavuje. Rozvodněná Vltava v zádech. Pár schodů se zdobeným zábradlím, několik pater výtahem a tam sucho a pohoda. Prostorný světlý byt s vysokými stropy, staré časy zamíchané s těmi novými a pánským tvůrčím espritem módního návrháře Pavla Křivánka. Pavel je vlastně velký brňák žijící už několik let v Praze. Velmi otevřeně mi v rozhovoru pověděl o tom, jak se dostal k této profesi a taky proč žije v Praze.
...
Interview with fashion designer Pavel Krivanek in his flat in Prague. We have talked about his life, work, new projects and his home.
 
Pavle, jak ses dostal k módnímu návrhářství?

Když jsem se učil na pánského krejčího, zjistil jsem, jak moc mě to baví a jak moc mě láká zkoušet nové střihy a hlavně materiály. Věděl jsem, že někde sedět a šít stále stejný střih, není pro mě. Následující dva roky na nástavbě, jsem vlastně kromě docházky pořád šil. Moje máma se vrátila z práce a měla ušitý nový kostým – to byl můj rekord – za 4 hodiny. Když jsem šel do obchodu s oblečením, chytla mě lakota, protože jsem si to přece mohl ušít sám. A pak spousta známých, kteří něco potřebovali. 
 
Pak jsi šel návrhářství studovat?

Ano, pak následovala textilní fakulta na Technické univerzitě v Liberci. Tam jsem se potkal se stroji na úplet, který mě už dlouho lákal. Zkoušel jsem šít trička a úpletové šaty. Ale snažil jsem se nezapomínat na své řemeslo – pánský krejčí. Tehdy jsem taky získal první zákazníky a dá se říct, že na studiích mě šití živilo. Díky tomu jsem si troufnul, vzal si studentský úvěr a pořídil si profesionální šicí stroje. To byl úvazek a motivace pracovat dál. 

Vím o tobě, že jsi studoval v Německu.

Ano, moc jsem chtěl zkusit studovat v zahraničí. Bohužel v Liberci se mi to nepovedlo. Ale začal jsem studovat ekonomii na brněnské VUT. Odjel jsem na půl roku studovat do Německa. Po návratu jsem si studium ve zkráceném čase dodělal. Zasedl jsem k šicím strojům a chtěl se v módní sféře zkusit prosadit. Načež přišlo velké rozčarování ze světa módního byznysu. 

Takže jsi přestal šít?

Víceméně ano. Pracoval a žil jsem nějaký čas v Berlíně, kde mě živila spíše ekonomie. Ale když jsem se vrátil, uvědomil jsem si, že mě přece jen ze všeho nejvíc baví šít. A vznikla moje značka Paul Brun

Velmi úspěšná byla i tvoje účast na brněnském STYL- KABO – hned pak jsi odešel sem do Prahy, souviselo to nějak? 

Ano. Účast na STYL-KABO byla velká zkušenost. Připravit kolekci stojí hodně času, je to samozřejmě velká výzva, ale taky velký výdaj. Sice jsem nevyhrál – ale. Potkal jsem tam Josefa Ťapťucha a ten mě nasměroval, ať zkusím výběrové řízení na asistenta v ateliéru oděvní tvorby na VŠUP. A vyšlo to. Pracoval jsem tam rok a půl.

Řekni mi něco o Bushmanu, kde jsi poté nastoupil jako hlavní návrhář.

Bushman byla dobrá zkušenost, naučil jsem se sebekázni. Muset respektovat značku a muset se trefit do stylu. Po třech letech jsem se ale rozhodl odejít, protože bych vyhořel. Nebyl prostor pro to se rozvíjet. Pořád jenom písková, okrová…./smích/. 

 A teď? 

Dělám práci, která není tak daleko od mého zaměření – pracuji pro výrobce zdravotnických textilií. Při tom mi ještě zbývá dost času na moji vlastní tvorbu a projekty. Podařilo se mi vyvážit pracovní život tak, aby šití bylo stále mým velkým koníčkem, a přitom nejsem pod tlakem, který přijde vždy, pokud se jím chcete i živit. 
Před nedávnem jsem dokončil kolekci pánského spodního prádla a před chvílí jsem se vrátil z focení charitativního kalendáře, kde jsem skloubil obě své momentální profese /víc se dozvíte na Anunku na podzim/. Mezitím ještě vznikla myšlenka projektu PRAGHAUS, který bude sdružovat české designéry pro společnou prezentaci na Stoffmarketu v Berlíně. 

Takže opět pracuješ s úpletem – myslím v případě kolekce spodního prádla? 

Ano. Už dlouhou dobu jsem kolekci spodního prádla pro pány zvažoval. Osvědčené střihy už mám a ušít si je umím taky sám. Po prvních kouscích se jen zaprášilo. Myslím, že v budoucnu se ještě něco kolem toho stane. Ale nechci předbíhat. 

Co nejčastěji šiješ a jak získáváš zákazníky? 

Nejčastěji šiju svatební šaty, obleky a teď jim začaly velmi konkurovat trenýrky! 
Zákaznice za mnou většinou chodí na doporučení. O to víc mě těší, že přijdou právě za mnou. Zejména v případě svatebních šatů to beru jako velkou důvěru ve mně. Zrovna před několika dny jsem jedny dokončené předával a byla to velká radost na obou stranách. 

Řekni mi, jak se ti bydlí v Praze, na Žižkově, v tomhle bytě? 

Tenhle byt mám rád. Zařízení je většinou z Ikea a nebo jsou to dárky od maminky nebo kamarádů. Líbí se mi ten prostor, vysoké stropy a navíc tu mám i svůj ateliér. Moje zahrádka za oknem – ta je taky hodně důležitá! 

Všimla jsem si, jak pečlivě třídíš odpad. 

To musí být!
 
Vlevo - Pavel mi právě ukazuje čerstvé fotky pro charitativní kalendář.
Ateliér a v něm neuvěřitelný pořádek.
Návrhy svatebních šatů - dnes už jsou jejich nositelky vdané paní. Jak vypadaly ty vlevo na nevěstě, se můžete podívat zde.
U vchodových dveří hlídají parohy.



Moc děkuji Pavlovi za to, že mě nechal v mokrých ponožkách klouzat po podlahách s foťákem v ruce, nechal mě nahlédnout do ateliéru a za velmi příjemné povídání. 

Renata
Facebook Pinterest Twitter Google +1 pošlete to dál

Open Space Market Brno

pondělí 17. června 2013


Před Místodržitelským palácem: Brno Art Open 2013 /Sochy v Ulicích/ - co bylo dřív stan nebo lešení?
Od pátku do soboty se v Brně konal výběrový trh s nezávislou módou a designem Open Space Market. Bez dětí, ale s náhradou v podobě velké kabelky /jinak bych si připadala jako na útěku/ jsem se v sobotu vydala do Místodržitelského paláce na Moravském náměstí. Tyto prostory celé akci a zvlášť některým stánkům či můžu říct přímo instalacím, neuvěřitelně slušely a posouvaly ji až do estetického zážitku. Alespoň pro mě. 
A co a kdo mě nejvíc zaujal?

Open Space Market - market with czech independent fashion and design took place from Friday to Sunday this weekend in Brno. 

U vstupu na nádvoří jste si mohli zahrát na zahradníky, ale o-pa-tr-ně se zálivkou!

Prezentace AKARI byla kouzelná. Duha na stojanech, bílý déšť na plakátech a tak.
Morrows byli hraví! Hrají si s filcem, zítřky a s fantazií.
Recysklo a frou-frou - po tom žlutém náhrdelníku jsem zatoužila, ale pak zbaběle zaváhala.
Mou vlastně můžou za to, že jsem se sem vydala. O těchto krásných holkách ještě uslyšíte!
Novestě to na pozadí ozdobných dveří a černé stěny moc slušelo.
Naprosto subjektivně dodávám, že mám v módě ráda jednoduchost. To celé na mramoru rovná se závrať. Zuzana Hartlová ze Soolista předvedla, že jí jde skvěle nejen navrhování střihově zajímavých oděvů, ale svou instalací nezapřela i to, že je architektka. A nakonec - příjemné setkání s Anouk de Poulain /už vím!/ z její dílny musím něco mít!
Vysoké klenby nad hlavou, pod nohama mramor a všelijaký zajímavý detail.

Příjemné pondělí přeje

Renata
Facebook Pinterest Twitter Google +1 pošlete to dál

DIY geometrická miska

pátek 14. června 2013



Než se pustíme do díla, dobrá zpráva pro všechny, kterým se u nás líbí - od příštího týdne se můžete těšit na příspěvky 3x týdně - v pondělí, středu a pátek.
*******************************************************************************************************************************

Kabely, kablíky, nabíječky, flešky, baterie, sluchátka a jiné drobnosti. Uf, je toho požehnaně. "Čo s tým?", broukám si. Miska na drobnosti by se hodila. Tak pojďme na to.

DIY geometric paper bowl for handy small things storage. Find the template suitable for A4 printer at the end of the post. Use it twice to trace the full hexagon. Cut lines as pictured, then put together and glue.

Co budeme potřebovat:
karton cca 30 cm x 30 cm (já použila jakýsi přebytek z balení stínidla, který byl z jedné strany trendově mintové barvy, ale ani naturem se nic nezkazí)
šablonu - tu najdete na konci článku - je připravena pro tisk velikosti A4 
špendlík
pravítko (jak se zdá, při stěhování jsem nepokládala tuto základní školní pomůcku za podstatnou, tudíž se v naší domácnosti nevyskytuje, ale dobře posloužil i jistý katalog - ročník 2012 byl obzvláště vydařený, měřítko na hřbetu budilo dojem důstojné náhrady)
tužku
nožík
karton na podložení
lepidlo


Postup:
Vytiskněte si šablonu - aby byl výsledek dostatečně velký, ale přitom se šablona vešla na velikost papíru A4, jedná se jen o poloviční mustr, který použijte dvakrát, podruhé zrcadlově. Přiložte na karton a ve spojovacích bodech propíchněte špendlíkem. Tužkou (za pomoci pravítka nebo toho, co máte po ruce) spojte jednotlivé body tak, aby vám vznikl tento vzor.


Nožíkem vyřízněte obvod šestiúhelníku. Od/nařízněte karton, kde je naznačeno. U tvrdého dvouvrstvého kartonu (který by se špatně ohýbal) je dobré mírně naříznout jednu vrstvu podle předkreslených spojnic. Nařízněte ze strany, která bude uvnitř - pozor - neproříznout skrz! Poskládejte (skládání je intuitivní, není potřeba výkladu, stačí jen trojúhelník na trojúhelník - a je hotovo). Lepte a slepte.


To je paráda. Je uklizeno. Pohoda jazz.

Nebo, že by radši na kapsle? Asi si vyrobím ještě jednu, materiál mi ještě zbyl. Nebo na něco úplně jiného? Jaké poklady si budete do geo misky ukládat vy? 

Klára


Šablona - klikněte pro plnou velikost / template 




Images: anunkblog.com

Facebook Pinterest Twitter Google +1 pošlete to dál

bota, bota-s, bota-ska

úterý 11. června 2013



Tradice, historie, poutavý příběh, jednoduchost, kvalita, nadčasovost, barevnost...tak asi tahle slova mě napadají, když si prohlížím botky z kolekce "botas classic 66". Přiznávám, já tenhle typ bot nosím minimálně a jeden pár mi vystačí na mnoho let, ale ten restart a oživení designu 60. let mě tak trochu dojímá. A navíc je to důkaz pro všechny výrobce, že investovat do designu, hledat a podporovat mladé tvůrce, umělce, designéry se vyplatí.

The courage to focus on design and give  a chance to young and talented artists caused not only a little retro revolution, but also a grand comeback of Botas. It  all began with a new line, which was created as a redesign, a school project of Jan Klass and Jakub Korouš in 2007. It was based the model Classic, that came out in 1966. They kept the basic cut and a characteristic stripe on the side and widened the number of colors and their combinations. Botas was trilled with the idea of renewing something that successful and without the need to change technological process of production, they quickly decided to realize theese designs under the name "Botas Classic 66".
And it was a success! Redesign of Classic is not only liked and sold well (which is most important), but it has also won a couple of awards.






V Botaně ve východočeské Skutči se v roce 1963 začala vyrábět sportovní obuv pod názvem Botas. "Botasky" zaznamenaly obrovský úspěch, líbily se, chtěli jsme je všichni...tak moc, že se tak nějak, nevím jak, začalo všem sportovním botám říkat "botasky".
V 90. letech nastal ve firmě velký útlum, výroba stagnovala, začali šít pro jiné výrobce.
Odvaha zaměřit se na design, dát šanci mladým umělcům rozpoutala nejen malou retro revoluci, ale i famózní návrat botasek na výsluní.

Všechno způsobila nová modelová řada, která vznikla jako redesign, jako školní projekt Jana Klasse a Jakuba Korouše na VŠUP v Praze v roce 2007. Vycházeli z modelu CLASSIC, který firma BOTAS předvedla v roce 1966. Zachovali základní střih i charakteristický postranní pruh, rozšířili škálu použitých barev a jejich kombinací. 
Firmu Botas nápad oživit to, co bylo úspěšné, bez nutnosti měnit technologické postupy ve výrobě, nadchnul tak moc, že se návrhy rozhodli realizovat pod názvem "botas classic 66"
No a byl to úspěch! Redesign modelu Classic se líbí a dobře se prodává, což je nejdůležitější, ale získal i řadu ocenění např.: cenu za evropský design ED Awards, Národní cenu za studenstký design, 1. místo v kategorii Výrobce roku v prestižní soutěži Czech Grand Design, aj.



Na stránkách Botas jsem četla  motto: Každá maličkost hraje velkou roli, i když se tak na  první pohled nemusí zdát. Jako mávnutí motýlích křídel... 

Já vím, doba je ukecaná...možná si řeknete "spousta slov a skutek utek". Oni to ale s kvalitou a důrazem na detail myslí vážně a navíc každý pár je 100% MADE in Czech.
Klidně si jedny retro botasky pořiďte, do sbírky, jen tak pro radost, či proto, že se vám líbí, že jedny přesně takové nutně potřebujete.
Pavlína

Foto: Botas a.s.
Facebook Pinterest Twitter Google +1 pošlete to dál

DIY: Kouzla s mědí/ Magic with Copper

úterý 4. června 2013

Zlatá, chrom, nerez? Ne, teď vyhrává měď! Je záhadně krásná. Nemyslím na okapech, ale když kamarádí se sklem, keramikou nebo dřevem. Umí totiž dodat pocit nevtíravého luxusu. Měděná je momentálně velký trend. Trend, který možná rychle proběhne kolem a ale možná se u nás doma zabydlí na dlouho. Trend, který si lze jednoduše a levně pořídit - dát nový smysl předmětům a zapojit fantazii. 


Gold, chrome or stainless steel? No, trend is copper! It´s mysteriously beautiful and gives a sense of luxus. It´s an easy way to bring the trend to your home!


Budete potřebovat: 

Láhve, lahvičky, sklenice, vázičky, drátěné ramínko z čistírny...
Dřevěné korále, úzkou stuhu
Krycí pásku
Hobby sprej v měděném odstínu /my jsme použili lesk/
Měděný nátrubek o průměru svíčky

You will need: 

Bottles, vases, jars...
Wooden beads, ribbon
Masking tape
Cooper hobby spray
Cooper sleeve

Povrch předmětů ošetřete dle návodu na spreji, krycí páskou zakryjte místa, která nemají získat měděný odstín a nejlépe venku či v dobře větrané místnosti naneste 1-2 vrstvy. Nechte pořádně zaschnout a odstraňte pásku. Hotovo!

Korále zavěšené na klice koupelny - vzkaz ostatním, že koupelna je teď jenom vaše!

Spoustu další měděné inspirace najdete na našem Pinterestu.

Barevné dny přeje Renata
Facebook Pinterest Twitter Google +1 pošlete to dál