Interview: Paul Brun

pátek 21. června 2013

Pavlova aktuální kolekce pánského spodního prádla le Coque /kohout/ a úplně čerstvé fotky exkluzivně pro Anunk.

Když jsem tiskla zvonek dole u dveří, šplouchala mi v botách voda a v hlavě hučelo hlášení z metra o tom, kde nezastavuje. Rozvodněná Vltava v zádech. Pár schodů se zdobeným zábradlím, několik pater výtahem a tam sucho a pohoda. Prostorný světlý byt s vysokými stropy, staré časy zamíchané s těmi novými a pánským tvůrčím espritem módního návrháře Pavla Křivánka. Pavel je vlastně velký brňák žijící už několik let v Praze. Velmi otevřeně mi v rozhovoru pověděl o tom, jak se dostal k této profesi a taky proč žije v Praze.
...
Interview with fashion designer Pavel Krivanek in his flat in Prague. We have talked about his life, work, new projects and his home.
 
Pavle, jak ses dostal k módnímu návrhářství?

Když jsem se učil na pánského krejčího, zjistil jsem, jak moc mě to baví a jak moc mě láká zkoušet nové střihy a hlavně materiály. Věděl jsem, že někde sedět a šít stále stejný střih, není pro mě. Následující dva roky na nástavbě, jsem vlastně kromě docházky pořád šil. Moje máma se vrátila z práce a měla ušitý nový kostým – to byl můj rekord – za 4 hodiny. Když jsem šel do obchodu s oblečením, chytla mě lakota, protože jsem si to přece mohl ušít sám. A pak spousta známých, kteří něco potřebovali. 
 
Pak jsi šel návrhářství studovat?

Ano, pak následovala textilní fakulta na Technické univerzitě v Liberci. Tam jsem se potkal se stroji na úplet, který mě už dlouho lákal. Zkoušel jsem šít trička a úpletové šaty. Ale snažil jsem se nezapomínat na své řemeslo – pánský krejčí. Tehdy jsem taky získal první zákazníky a dá se říct, že na studiích mě šití živilo. Díky tomu jsem si troufnul, vzal si studentský úvěr a pořídil si profesionální šicí stroje. To byl úvazek a motivace pracovat dál. 

Vím o tobě, že jsi studoval v Německu.

Ano, moc jsem chtěl zkusit studovat v zahraničí. Bohužel v Liberci se mi to nepovedlo. Ale začal jsem studovat ekonomii na brněnské VUT. Odjel jsem na půl roku studovat do Německa. Po návratu jsem si studium ve zkráceném čase dodělal. Zasedl jsem k šicím strojům a chtěl se v módní sféře zkusit prosadit. Načež přišlo velké rozčarování ze světa módního byznysu. 

Takže jsi přestal šít?

Víceméně ano. Pracoval a žil jsem nějaký čas v Berlíně, kde mě živila spíše ekonomie. Ale když jsem se vrátil, uvědomil jsem si, že mě přece jen ze všeho nejvíc baví šít. A vznikla moje značka Paul Brun

Velmi úspěšná byla i tvoje účast na brněnském STYL- KABO – hned pak jsi odešel sem do Prahy, souviselo to nějak? 

Ano. Účast na STYL-KABO byla velká zkušenost. Připravit kolekci stojí hodně času, je to samozřejmě velká výzva, ale taky velký výdaj. Sice jsem nevyhrál – ale. Potkal jsem tam Josefa Ťapťucha a ten mě nasměroval, ať zkusím výběrové řízení na asistenta v ateliéru oděvní tvorby na VŠUP. A vyšlo to. Pracoval jsem tam rok a půl.

Řekni mi něco o Bushmanu, kde jsi poté nastoupil jako hlavní návrhář.

Bushman byla dobrá zkušenost, naučil jsem se sebekázni. Muset respektovat značku a muset se trefit do stylu. Po třech letech jsem se ale rozhodl odejít, protože bych vyhořel. Nebyl prostor pro to se rozvíjet. Pořád jenom písková, okrová…./smích/. 

 A teď? 

Dělám práci, která není tak daleko od mého zaměření – pracuji pro výrobce zdravotnických textilií. Při tom mi ještě zbývá dost času na moji vlastní tvorbu a projekty. Podařilo se mi vyvážit pracovní život tak, aby šití bylo stále mým velkým koníčkem, a přitom nejsem pod tlakem, který přijde vždy, pokud se jím chcete i živit. 
Před nedávnem jsem dokončil kolekci pánského spodního prádla a před chvílí jsem se vrátil z focení charitativního kalendáře, kde jsem skloubil obě své momentální profese /víc se dozvíte na Anunku na podzim/. Mezitím ještě vznikla myšlenka projektu PRAGHAUS, který bude sdružovat české designéry pro společnou prezentaci na Stoffmarketu v Berlíně. 

Takže opět pracuješ s úpletem – myslím v případě kolekce spodního prádla? 

Ano. Už dlouhou dobu jsem kolekci spodního prádla pro pány zvažoval. Osvědčené střihy už mám a ušít si je umím taky sám. Po prvních kouscích se jen zaprášilo. Myslím, že v budoucnu se ještě něco kolem toho stane. Ale nechci předbíhat. 

Co nejčastěji šiješ a jak získáváš zákazníky? 

Nejčastěji šiju svatební šaty, obleky a teď jim začaly velmi konkurovat trenýrky! 
Zákaznice za mnou většinou chodí na doporučení. O to víc mě těší, že přijdou právě za mnou. Zejména v případě svatebních šatů to beru jako velkou důvěru ve mně. Zrovna před několika dny jsem jedny dokončené předával a byla to velká radost na obou stranách. 

Řekni mi, jak se ti bydlí v Praze, na Žižkově, v tomhle bytě? 

Tenhle byt mám rád. Zařízení je většinou z Ikea a nebo jsou to dárky od maminky nebo kamarádů. Líbí se mi ten prostor, vysoké stropy a navíc tu mám i svůj ateliér. Moje zahrádka za oknem – ta je taky hodně důležitá! 

Všimla jsem si, jak pečlivě třídíš odpad. 

To musí být!
 
Vlevo - Pavel mi právě ukazuje čerstvé fotky pro charitativní kalendář.
Ateliér a v něm neuvěřitelný pořádek.
Návrhy svatebních šatů - dnes už jsou jejich nositelky vdané paní. Jak vypadaly ty vlevo na nevěstě, se můžete podívat zde.
U vchodových dveří hlídají parohy.



Moc děkuji Pavlovi za to, že mě nechal v mokrých ponožkách klouzat po podlahách s foťákem v ruce, nechal mě nahlédnout do ateliéru a za velmi příjemné povídání. 

Renata
Facebook Pinterest Twitter Google +1 pošlete to dál

13 komentářů

  1. Když na to tak koukám, asi potřebuju nové trenýrky.
    Moje kostkovaná látka na nich je pěkně nudná :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přiznám se, že Pavel posunul i mé chápání pánského spodního prádla. Asi bude můj muž taky potřebovat osvěžit šatník .)

      Vymazat
    2. www.paulbrun.cz

      Vymazat
  2. Pavle,díky....úžasný :)

    OdpovědětVymazat
  3. Inspirativni!Tva tvorba Pavle se mi moc libi:-)

    OdpovědětVymazat
  4. Děkuji Vám všem a hlavně Renatě, že se mnou udělala tak skvělý rozhovor:-)

    OdpovědětVymazat
  5. V takovém krásném bytě mohou vznikat jenom samé hezké a ušlectilé věci. Všichni pánové by měli takové prádlo povinně nosit. Měl by být na to zákon.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pod to se můžeme my ánuková děvčata podepsat!

      Vymazat
  6. Pavli, krásná fota, rozhovor, zátiší i Tvá práce!! Jsme moc rádi, že Tě tu máme :)

    OdpovědětVymazat
  7. Kde se dá Pavlovo prádlo koupit ? Ať hledám jak hledám nenalézám?!

    OdpovědětVymazat