New York 1

Tak je to tady. Tedy, já jsem tady a to s pořádnou porcí fotek a informací z města, které nikdy nespí. Fakt.

Let's have a walk through the one of the most amazing city in the world - New York City. Today we are going to take a Staten Island Ferry and enjoy stunning view over the Lower Manhattan and The Statue of Liberty, walk through Wall Street and Time Square, relax in Central Park and finally enjoy view from Top of the Rock.

Zvu vás na dvoutýdenní spanilou jízdu New Yorkem, tak jak jsem měla možnost alespoň jeho zlomek poznat. Dneska si dáme zahřívací kolečko na známých místech. V následujících dvou týdnech se podíváme na zajímavosti známé víc i míň, budeme nakupovat (to se tam totiž  bez výjimky musí:), a taky vás vezmu na místa, která se stala mojí srdeční záležitostí. No ano, nebojím se to říct, NYC se stal mojí láskou jako trám. A protože láska prochází žaludkem, podíváme se na zoubek i jídlu. A na závěr si třeba i něco uvaříme. Tak co, jdeme na to?

maps.google.com

Vyrážíme směr downtown, a v místě zvaném Whitehall Terminal se nalodíme na trajekt mířící na Staten Island. Z paluby trajektu je totiž ten nejkrásnější výhled na dolní Manhattan. Po levé straně omrkneme i Sochu Svobody.

Cesta tam trvá asi 20 min, pak musíme vystoupit, ale protože nemáme v úmyslu na SI pobýt, zase se rychle nalodíme a ten úžasný pohled si vychutnáme ještě jednou na cestě zpátky. Staten Island Ferry je kupodivu zcela zdarma, jezdí zhruba každou půlhodinu a ve špičce, kdy lidi míří do práce nebo z práce, i častěji. Přímo k Soše Svobody jezdí jiný trajekt, jízda je ovšem placená, a fronty na vstup na vyhlídku ze zelené krasavice předlouhé.

Po vylodění si projdeme Battery park na nábřeží. A pak, když už jsme obdivovali mrakodrapy finanční čtvrti z dálky, musíme je prozkoumat i zblízka.

Po plavbě a následné chůzi v záklonu se zalomeným krkem ovšem vyhládne. Zajdeme tedy do uličky Stone Street. Je tu spousta restaurací, kde si vybere každý. Je libo irskou, bavorskou nebo snad mexickou kuchyni? Kdepak, ochutnat pořádný burger je povinností! A pokud máte slabost pro modrou barvu a pány v košilích, tak to si tu přijdete na své dvojnásobně.

S plnými pupíky můžeme vyrazit obdivovat krásu okolí Wall Street ve světle zapadajícího slunce. Ách.

A kam se vydáme po setmění? No přece na pulsující Time Square. Jestli jsme se chytře vyhnuli přelidněnosti u Sochy Svobody, na Broadwayi nás proudící davy neminou. Necháme se tedy jen unášet.

House in house

Více fotek z tohoto velmi inspirujícího pokojíčku najdete zde.

Proč si doma nepostavit dům? Může vymezovat určitý prostor, může zajistit více soukromí nebo jen tak pro radost zdobit. 

Why don´t buy the house at home? 

Motiv domu ocení zejména děti, které rády staví skrýše. Taky vás to vždycky v dětství tak bavilo?

Koho by nebavilo spát ve svém vlastním domečku? Více fotek zde.

Ale potěší i jednoduchý domeček z washi pásky na stěně. Zdroj foto.

Nebo si postačí pohrát s kartonovou krabicí - jako na blogu pinksugarland.

 Tvar domku najde své místo i v kuchyni...

Zdroj: gregoiredelafforest.com

Jednoduchá a vtiná diy polička.

 .....v obývacím pokoji.....

Zdroj: femkepastijn.nl

 ...či v ložnici.

Foto: fermliving.com

Pokud jsem vás nalákala nalotik, že jste zatoužili mít doma rychle alespoň jeden malý domeček, přidávám ještě odkaz na návod, jak si jej vyrobit z papíru. Už se taky těším, až si postavím efektní městečko. 

Příjemný víkend přeje

Renata

Podzim v barvě vínové / Burgundy Fall

1. fi-fashionandimagination 2. what I wore 3. preppyFashionist 4. Elle 5. Fab 6. Models On The Street

SITUS furniture

                                                                                                                                                                            židle Figure, stůl Figure

Výrobky firmy Situs jsme s Renatou poprvé potkaly na loňském Designbloku a zůstaly nám v paměti... asi i proto, že jsme si v jejich expozici hezky poseděli a příjemně popovídali, asi i proto, že českých nábytkářů tam bylo žalostně málo a hlavně proto, že ten nábytek byl jednoduše kvalitní a příjemný.

Situs furniture is a Moravian furniture company. They make simple, natural and quality furniture that server for generations. Thats why the designer Petr Sebela bases his designs on proven shapes, thats why only the best possible natural materials are used and thats why they put emphasis on quality craftsmanship and handwork.

Situs furniture je moravská nábytkářská firma z Unčovic u Litovle. Dělají jednoduchý, přírodní, kvalitní nábytek, který má sloužit dlouho. Proto designér Petr Šebela vychází z ověřených tvarů, proto používají pouze kvalitní přírodní materiály, proto dávají maximální důraz na řemeslnou dovednost a ruční práci.

Loni i letos získaly jejich výrobky ocenění "Nábytek roku" od Asociace českých nábytkářů. Tento rok byl oceněn stůl Figure a židle Figure. 

Oba výrobky jsou celodřevěné, vyrábí se ze dřeva buku, dubu nebo ořechu, s povrchem upraveným voskovým olejem, mají krásně zaoblené, ručně dobrušované detaily. Sedák židle je ladně a zároveň ergonomicky vytvarovaný pro pohodlné sezení.

                                                                                                                                                                                                

Stoly, židle, křesla se značkou Situs máte šanci vidět na živo opět na Designbloku (od 7. do 13. října) v Superstudiu Nákladové nádraží Žižkov.

Zdroj: http://www.situs.cz

Malmö II.

V minulém příspěvku o Malmö jsem se věnovala hlavně městu jako takovému a slíbila jsem více výstav, severského designu a trochu ilustrací. Tak tedy po středečním příspěvku, kde se Renata zastavila na chvilku u Dánské autorky Kristiny Kroh, pojďme zase na chvilku do Švédska.

As promised, Malmö again. This time more about design, illustrations and, being in certain points a typical girl, about stationery as well. There was not time to visit a key galleries in Malmö as I have been there for a congress. However, some quick stops I have still in my memory (camera's SD card ...)

Už minule jsem psala, že jsem v Malmö byla na kongrese a tak na prohlídku města ani jednotlivých galerií, kulturních center a obchodů nebylo moc času. Ale vím určitě, že se tam jednou vrátím a čas si udělám, protože jsem v těch hlavních, kam se při návštěvě města "musíte" podívat nebyla. Form / Design Center ale bylo přímo na náměstí, kam jsme chodili na oběd, takže se naskytla chvilka. Místo poobědové kávy a dezertu.

Hned na nádvoří bylo zřetelně vidět, že jako ostatní i tohle centrum nabízí přívětivou trojkombinaci: výstavní prostor + kavárna + obchod.  Aktuální výstava byla o severských ilustrátorech. 

Vystavených exponátů nebylo příliš mnoho a mně se je ani vlastně nechtělo fotit. V tom čase, který jsem měla jsem dala přednost zážitkům "teď a tady" místo sběru instatních fotografiií.  Ale jeden malý příklad vám tu ukážu, protože mi ta ilustrace přijde typická, z čeledi těch Severských.

Je od Norského ilustrátora Øyvind Torsetera a je z knížky, která mu letos vyšla. Cestou do kavárny jsme se zastavili v obchodě, kde měli řadu moc pěkných knížek, nejenom pro děti. Třeba tu s ilustracemi Camilly Engman, kterou znám díky Andree Tachezy. 

Nebo tuto, která byla vlastně skládankou, takovým netypickým leporelem a tak byla, pro lepší úchop zákazníkův a větší šetrnost vůči knize, přepásána papírovou informační páskou. 

Abych doplnila obrazovou reportáž ze všech třech "položek trojkombinace" tak ještě ta galerijní - centrumová kavárna. Velmi příjemné místo. Na severských státech se mi hodně líbí, že design je součástí bežného života, není ničím výjimečným a seveřani se s ním setkávají už od interiéru ve školkách. Tady třeba termoska, zákazníkovi k službám!

Malmö je poměrně malé město, alespoň jeho centrum se tak jeví. Přesto tam obchodů s pěknými věcmi, designem jak užitkovým tak okrasným bylo hodně. A co se mi na tom líbilo, že ne na úkor běžných prodejen jako jsou potraviny nebo drogerie. Sympatické. Asi se tedy nebudete divit, když výloha Marimekka střídala iittala. A hned vedle značka, kterou jsem poprvé viděla na živo. Je docela populární a tyhle tenisky jsem viděla několikrát na Pinterestu spřátelených blogerek, třeba u Kláry. Na Anunku přímo pro vás z prodejny Godrunsjoeden.

Těsně před odletem jsem ještě stihla zaběhnout do dvou obchodů v přilehlé ulici. Instalace v tom prvním byly pěkné, oku lahodící, ale zase ne tak mimořádně výjimečné, abych vás jimi nechala rolovat a prodlužovala můj dnešní příspěvek.  Pán "velká fotka" mě ale zaujal.

A taky se mi líbilo, jakým způsobem povzbuzují zákazníky aby si vybrali potah na sedačku. Že se mají osmělit a prověřit nabízené vzorky. 

I tenhle nápis se mi hodně líbil a tak než se přesuneme do posledního zastavení, ještě přidávám jednu, z mého pohledu sympaticky pojatou, komerci.

Domácí potřeby tak torchu jinak, spolu s papírnictvím, jsem si nechala nakonec. Jak to tak, s tím nejlepším, bývá. Na vysvětlenou jen, že jako malá holka jsem si moc nepotrpěla na růžovou a o prázdninách u babičky nejraději lezla po skalách a jezdila na řece v nafouklé duši z kola od traktoru. Ale co se týče papírnictví, v tom jsem, bez nadsázky, byla (ehm... a stále jsem) holka typická. No řekněte, není to prima pokoukání?

Taky byste to všechno potřebovaly? Ano, tady se podmět shoduje s přísudkem tak, že mi jistě čtenáři - muži odpustí, že tenhle předposlední popisek je tak trochu genderově nevyvážený.

A propo, tašky, ty tam měli unisexové. Takže se mi dnešní příspěvek podaří zakončit spravedlivě. Děkuji za milé reakce na minulé zastavené v Malmö  hlavně za tu specifikaci, že "ta věc" je vlastně portálový jeřáb! Za měsíc budu na pár dní v Holandském Maastrichtu a už teď mám několik typů o čem pak budu psát. Znáte seznam dvaceti nejkrásnějších knihkupectví na světě?

DIY: Koláž/Collage

Koláž je vlastně věc jednoduchá Po barvách a sprejích jsou mým oblíbeným materiálem samolepící fólie. Dlouho jsem pokukovala o polici výš,  kde ležely v hobbymarketu role s napodobeninami různých přírodních materiálů. Nejdřív jsem se dívala kriticky, po nějakém čase si říkala: "Proč ne?" a nakonec jsem si jich opatřila jásavě několik desítek centimetrů ba i metr.

Napadlo mě totiž, co s nimi! Inspirací mi byly plakáty od Kristiny Kroh.

Collage is actually a simple thing. I like to work with self-adhesive foils. The beautiful posters from Kristina Kroh inspired me to make my own collage.

Budete potřebovat:

samolepící folie různých vzorů
nápad či předlohu
nůžky
tužku a pravítko
skicák jako podkladový papír

Postup je jednoduchý: měřte, stříhejte a lepte dle své fantazie či libosti!
Já jsem použila různé dekory dřeva, kamene i jednobarevnou černou folii. Experimentovala jsem se vzorem celoplošným, zkusila jsem vzor volně rozložit na papír a také menší tvar.

Tip: Zajímavé vzory pro inspiraci najdete na designových tapetách /např. na Pinterestu/.

Fajn středu přeje

Renata

Svačinka s příchutí pečených rajčat

Miluju rajčata na všechny způsoby. Rozhodnout se na jaký nejvíc, je těžké. Tentokrát jsem je připravila na svačinu v pečené podobě.

I love tomatoes in all ways! For example roasted tomato as a snack.

Budeme potřebovat:

rajčata - lepší jsou odrůdy, které obsahují více dužniny
olivový olej
špetku soli a cukru
bylinky
česnek
toastový chléb či jiné pečivo
žervé či lučina, cottage sýr, kozí sýr aj.

Rajčata nakrájíme na plátky cca půl centimetru široké, dáme na pečící papír a každé zakápneme směsí olivového oleje, ve kterém jsme zamíchali sůl a cukr. Do olivového oleje můžete přidat i rozdrcené či sušené bylinky a česnek. Já česnek dávám raději přímo na pečivo, aby byl čerstvý a "spálil bacily". Rajčata dáme péct na 180 stupňů do trouby na 20-25 minut - záleží zda je máte raději vysušenější či spíše jen zapečené.

Opečeme v topinkovači, toastovači či na pánvi toast, bagetku či chleba - pokapeme olivovým olejem /pokud opékáte na pánvi není třeba/ a pokud nás už nečekají společenské povinnosti, potřeme česnekem. Nahoru můžete položit rovnou rajčatové plátky nebo ještě pečivo potřít oblíbeným druhem sýra. Kdo chce dosáhnout ještě výraznější chuti zakápne celou tu krásu ještě balsamico redukcí.

Mám to štěstí, že moje první kroky vedou na zahrádku pro čerstvá rajčata a bylinky.

Jako bylinky jsem použila bazalku, oregano a rozmarýn, ale můžete některou z nich klidně nahradit petrželkou či některé z těch mých vynechat. 

Nakrájet a šup na plech! Ten vyložte raději pečícím papírem, na alobalu se rajčata připékají. 

Hezké pondělí přeje

Renata

jiná čela

via: browndresswithwhitedots, tarafirma

Malmö

V minulých dnech jsem pracovně navštívila Švédské Malmö.  Původně jsem si myslela, že napíšu jenom jeden příspěvek, ale nakonec budou dva.  Ten dnešní o městě jako takovém a příště se na Malmö podíváme tak trochu Anunkovou optikou a projdeme nějaké výstavy a obchody s pověstným skandinávským designem.

Today about Swedish city Malmö, chapter one. Dedicated to the city life, changes happened within last 30 years, biking, environmental approach as well as some architectonic stops.  You all should know the popular bridge Oresundbron connecting Copenhagen and Malmö. I have been privileged to visit Turning Torso, the  Malmö's dominant, as well. Next time about design, creativity and art. 

Úvodní fotka je z přístavu (kdo by to byl, s tím majákem, řekl, že?).  Ten večer nebyl zrovna povětrnostně přívětivý a aby na vás hned z kraje neofouklo od moře, zastavme se na chvilku indoorově. Stejně jako v květnu v Istanbulu jsem i v Malmö byla na kongrese.  Úvodní řeč měl Ilmar Reepak, pan primátor.  A jeho přednáška byla tak zajímavá, že se s vámi musím alespoň o část podělit. Pan Reepak vyprávěl o historii lodní dopravy, loděnic a samotného přístavu.

Tak například že tohle (a jestli nějaký laskavý čtenář bude vědět jak se to správně česky jmenuje, ať mi dá vědět) bylo léta hlavní dominantou města, jež je bez kopců a proto dominanta byla vidět široko daleko. Jenže lodní doprava postupně ztratila na svém významu a přístav a loděnice postupně chátraly, až se celá obrovská plocha proměnila v jeden velký brownfield.

Když dominantu odvezli do Koreje a když ji bývalí lodní dělníci a řada obyvatel oplakala, byla nezaměstnanost ve městě skoro třicetiprocentní a browfield čekal na svoji příležitost.

A novou dominantu.  Kterou se stala budova Turning Torso jejímž autorem je Santiago Calatrava, který je autorem všech těch budov, díky kterým je dnes známá Valencie a nebo taky Curyšského nádraží Stadelhofen.  Pan primátor nám pyšně vyprávěl, jak Calatravu přemluvili, teda že vlastně ani moc nemuseli, protože jeho manželka je Švédska.

Turning Torso je obytná budova, která má, jak to tak u takových vysokých staveb bývá, na svém vrcholu vyhlídkovou restauraci. A tak vám můžu ukázat několik záběrů z vrchu. Třeba kousek nové čtvrti, která leží právě na místě původních browfileds.  Všimněte si domů u středu pravého okraje fotky. 

Tady na detailu z primátorské prezentace je vidět, že střechy jsou porostlé trávou, což je nejenom hezké, ale i v několika ohledech užitečné. A protože už tak je tenhle příspěvek třikrát delší než Anunkovská norma, zmíním se jen o tom, že tráva zpomaluje stékání vody při přívalových deštích, která se jinde ztratí v kanálech. 

Zde je důmyslným systémem sbírána a stéká do nádrží mezi domy. Děti na takovém sídlišti pak vědí, co jsou vážky, motýli a jiní další přirození obyvatelé tohoto mikoklimatického zázraku. Pěkné, že?

Ale zpět k oknu vyhlídkové restaurace. Taky je pěkně vidět most Oresundbron, který spojuje Dánskou Kodaň a Švédské Malmö. 

A ještě jeden záběr z vnitřku. Padesáté čtvrté patro, současný severský design se Španělským rukopisem. Nicméně, taky vám to trochu připomíná televizní věž na Ještědu? 

Už jsem se zmínila, že Malmö je rovinaté město a tak je nasnadě, že tady všichni jezdí na kole. Před naším hotelem bylo takovéhle pěkné počítadlo. Ten ukazatel je z doby kolem oběda a ty dvatisíce a kousek, to je počet cyklistů, kteří projeli ten den kolem. Od začátku roku tam bylo něco přes milion.

A na závěr něco trochu kreativního. Tenhle bicykl stál před obchodem s pletenými svetry. Na první pohled se mi zdálo, že se na tom docela dá jezdit. A dalo. Druhý den po pořízení tohoto snímku jsme viděli dámu, asi majitelku obchodu, kterak na kole jede přes náměstí. Bohužel jsem nebyla dostatečně hbitá fotografka tak vám vizuál nechám jen v představách.

Do příštího příspěvku z Malmö si můžete představovat i muzeum a výstavu ilustrací, obchod s jednoduchými a industrálními domácími potřebami, barevně textilní ráj Gudrun Sjoden. A mezitím virtuálně nasednout na centrálním nádraží do vlaku, který je za 30 minut na letišti v Kodani.

Při čekání na vlak je na pěknou vnitřní betonovou fasádu promítán film ze severské krajiny, rozdělený do jakože vlakových oken.  Fajn pokoukání na rozloučenou, viďte?  A jak se severské země líbí vám?