Už jste se na Anunku zvykli (nebo lépe řečeno spíš zvykly, páč si myslím, že nám převažují významnou měrou čtenářky nad čtenáři) že my holky Anunkový docela dost cestujeme a když jsme na cestách, tak že vám pak o tom píšeme. A protože já byla nedávno v italském Miláně a "jako na potvoru" zrovna začínal známý Salon De Mobile, tak mám pro vás dnes takovou, spíše obrázkovou, reportáž.
Kdo sleduje náš Facebook, už ráno mohl vidět tuhle fotku. Jakože jsem v tom Miláně vážně byla, poněvadž ta fotka je z milánského dómu. Tak už to víte. A na další fotce je důkaz, že jsem byla v Miláně v období Salonu. Tedy veletrhu Salone del Mobile.
Jenže, tím to celé vlastně končí. Ta reportáž z veletrhu. To bylo totiž tak, že já byla v Miláně na služební, s designem nijak nespojené, služební cestě a musela jsem odjet v den zahájení celé té parády. A protože mě čekala dlouhá cesta vlakem, tak jsem si alespoň nakoupila spoustu časopisů a zevrubně si prohlédla průvodce po výstavě, protože toho jsem dostala hned při vstupu do hotelu.
A tak je dnešní příspěvek vlastně taková spíš svodka, jak by se řeklo, nikoli reportáž, protože se mi nechce švindlovat, fotit křídové stráky časopisů a předstírat, že to všechno "já sama". Ale protože vlastně mám jen ty časopisy (a ještě fotku dómu z venku), tak jsem pro vás vybrala tři bonbonky:
V italské verzi ELLE decoration psali o pěti velmi talentovaných designérech. A mně hned oko spočinulo na krásné slečně uprostřed. Velmi povědomý obličej, viďte?
Tyhle stolečky asi už znáte, minimálně pokud čtete naše příspěvky pravidelně. Psaly jsme vám totiž o velmi sympatické firmě LUGI a právě oni stolky Wrap od Lucie Koldové vyrábějí. Já zde uveřejňuji fotku fotky z časopisu, ale jinak je samozřejmě v plné kráse můžete vidět na stránkách autorky výrobce.
Lucie na Salone Del Mobile představila i svítidla SPIN a BONDAGE, oboje vyrobené v Lasvitu, o kterém vám nedávno psala Klára.
To se vám krásně jede vlakem, když si prohlížíte tlustej designovej časopis a se tak trochu i dmete pýchou, že v něm píší o krajance. Teda až na to, že v podrobných údajích o Lucii píší, že je národnosti československé. Ale nač být hnidopich, když je to celé stejně velmi milé!
Druhý bonbonek, jen tak elektronicky přetlumočený do anunkové podoby je tahle čtrtka. Jakože takový črt na čtvrtce.Však víte, co myslím. To je zase příloha - vložená stránka z časopisu Interni, který jsem váhala koupit, protože za pouhých osm euro váží asi 12 kilogramů. Ale črtka od Davida Adjaye z "Drawings collection" se mi líbí a už mi visí nad pracovním stolem. A mimochodem, autora jsem do té doby neznala, takže snad je novinkou i pro vás. A na stránkách si snadno všimnete, že to co mi teď visí nad stolem v sektoru vizuálních inspirací ... je židle "Washington collection", kterou vyrábí Knoll a která získala cenu výrobců nábytku.
A třetí je vlastně jen taková milá drobnost. Tedy soubor pěkných věcí na jedné stráce. Já vím, že Čína je v řadě ohledů země jako každá jiná (a v řadě zase vůbec ne) a že tam žije pěkných pár (milionů) talentovaných lidí, designérů a že tím pádem to není vůbec překvapující. Jenže mně to, asi po dlouholeté masáži o "čínském šuntu", prostě nedá.
Tak. A ještě ten dóm z venku, že jsem tak fakt byla. A že ta dlažba z úvodní fotky není, bohužel, z něčí krásné koupelny nebo předsíně, jak zalitovala i jedna naše faceboková čtenářka.
A to je konec pohádky o tom, kterak bylo, či vlastně nebylo. Ale protože mám Milán "za bukem" tak příští rok se tam vypravím už "doopravdy".
A jak to máte vy? Taky jste někde takhle byli (byly) - nebyli (nebyly)?
Žádné komentáře