Luminale 2014

Dříve než se pustím do popisování iluminačních zážitků z města, kterému s kamarády důvěrně přezdíváme "párek s hořticí" musím se zmínit o jednom velkém a pozitivním rozčarování. Tedy - jestli vůbec rozčarování může být pozitivní. 

Strávila jsem totiž ve Frankfurtu nad Mohanem celý týden (na dovolené) učením se němčiny (ve škole) a protože jsme přes poledne měli docela dlouhou pauzu a škola byla strategicky dobře umístěna, měla jsem možnost tohle město poznat trochu blíže. Přiznám se, že zřejmě pod dojmem největšího letiště a faktu, že tam sídlí Evropská centrální banka a v centru jsou mrakodrapy ... jsem si myslela, že je to město obrovské, velmi industriální a vlastně téměř o ničem. A inu, došlo na to, čemu se, hezky česky, říká mýlka. 

Frankfurt je město tuze pěkné, plné zeleně a hlavně kultury, takže pobyt tady je tak trochu intelektuální žeň. A já měla navíc to štěstí, že když se nad městem smráklo a přišla tma, mohla se rozsvítit jedna velká show.

Od 13. do 18. března tam totiž byla výstava - show - soubor pouličních a indoorových instalací s názvem Luminale. Různé objekty umístěné po městě po setmění nasvětlovaly, na známé frankfurtské mrakodrapy se promítaly projekce, některé byly třeba i mezi mostem a řekou. Všechno se to stihnout nedalo a navíc moje přítelkyně u které jsem bydlela byla po celodenním náročném dni v práci a já po osmi hodinách něměckého jazyka...S vidinou, že druhý den nás čeká to samé, jsme si vybraly "limitovanou sérii" objektů v Palmengarten.

Jako první jsme si prohlédly soubor několik oděvních přehlídek, pravda, statických, ale všechny modely stály za to. V jednom pavilonu Palmengarten vystavovalo několik studentů vysoké školy moderního designu. Je pravda, že jsem si právě tady vzpoměla na definici instalace: omotáš třeba židli nějakým špinavým hadrem a kusem igelitu a postavíš to na louku (a máš instalaci). Nicméně tady mi nasvícená potravinová folie přišla patřičná a moc se mi to celé líbilo. Asi hlavně proto, že to byl vcelku hodně jednoduchý nápad.

"Na dvorku" jsme pak objevily tyhle displeje. Na některých se občas změnilo číslo, vždy tak o jedno, dvě, směrem nahoru. Nevěděly jsme co je za tím, ale nechtěly jsme si hned číst informační panel. Nakonec jsme na to přišly (a na panelu se potvrdilo) že totiž když displej fotíte a míříte bleskem míříte přímo na objekt, tak se ta blesková výbojná energie zaznamená - přemění na číslo. Takže je vám asi jasné, že tam všichni fotili jako diví a občas se ozývalo "no jo, funguje to, kukmal ..."

V dalším pavilonu nebylo nic speciálně nasvíceného, ani se nic nesčítalo, ani nešlo o plovoucí objekty (aha, ještě musím popsat první fotku) .... Ale ještě se na chvilku vrátím výstavě ve směru prohlídky. Tož v dalším pavilonu byla zavěšena spousta žárovek. S uraženým závitem, naplněná vodou, zavěšená a celé to v lehce psychedelickém oparu růžovofialového světla. Celé se mi to velmi líbilo. Na další věci salvádorského mladíka jménem Vinicius se můžete podívat na jeho stránkách.

A nakonec jsem si pro vás nechala to nejlepší, jak to tak bývá. Na podiu Musikpavillonu bylo něco, co se mi hodně líbilo už z dálky. Než jsme přišly blíž, stihla mi má "lokální" průvodkyně říct, že v létě jsou tu vždycky krásné jazzové koncerty.

Když jsme blíže přišly, tak se mé srdce textilního (nebojme se to říct) téměř maniaka úplně rozplesalo. Jmenovalo se to Tramas a autorem byl taky brazilec, Jose Antonio de Lima. Každý den se "sochaů měnila podle toho jak foukal vítr (a jak se Josemu chtělo). Já se vážně nemohla vynadívat na texturu, tvary, švy a odcházelo se mi vážně těžko. Ještě teď když o tom píšu se skoro zajíkám, jaký to na mě udělalo dojem.

A kousek vedle byl rybníček, na kterém plavaly lekníny. Kolo se nám uzavírá a proto bystrému čtenáři došlo, že jsem si oslím můstkem přešla zpátky k první fotografii. Tahle vodní kráse se jmenovala Water - Lily - Nation a jednotlivé květinky byly složené jako origami. Tahle partička designérů sídlí v Hamburku a určitě vám budou velmi sympatičtí. 

Loučím se tedy květinou i když šlo místy o velmi technické projekty. Pokud ale někdy budete mít do Frankfurtu cestu, velmi vám doporučuji si ještě doma udělat plán a sestavit priority, kterou z výstav, muzeí nebo právě probíhající akce jako bylo třeba Luminale chcete navštívit. Na to, že je to vlastně malé (na něměcké poměry) město, je toho k vidění opravdu hodně.

A protože už se mi během psaní taky trochu smráklo, jdu si zasvítit a vám přeju krásný večer.

Jak působí světelné objekty na vás?