Modré pondělí / Indigo Monday

pondělí 8. července 2013

Pamatujete si taky na to, jak se kdysi vášnivě batikovalo?  V posledních letech byla tahle technika spojována s nezávislou alternativou, nejčastěji nějak ekologicky či mateřsky zaměřenou. Případně alternativně medicínsky, nebo ještě lépe, od všeho kousek a všechno sakumprásk dohromady. Tohle léto myslím není první, které přineslo batice nový šmrnc a švih.  Jestli se nepletu, tak už je druhé, nebo dokonce třetí v řadě.  A tak vám dnes ukážu jednoduchý návod aneb ... projdeme se pamětí. 

There was a lot in the history related to tie dye.  Hippie era, alternative, last two decades sometimes not nicely perceived as "too much" alternative.  As of today, tie dye is second or third year back on stage, fully respected as a "trend".  All you need is tie dye color for textiles, piece of clothes or home linen, hot water in casserole or any other "non valued" metal container, vinegar and patience with cleaning later on.  Let me show you something about indigo.  PS: Surgical gloves recommended.  



Na batikování, nebo jako v dnešním případě na pouhé namáčení a barvení vzlínáním, potřebujeme:  Kus oděvu, ubrus, podložku, povlak na polštář, nebo, jak by řekli slovenští čtěnáři prostě něco z "domácej bielizne".  Látka by měla být čistě bavlněná, případně lněná.  Dále potřebujeme barvy na batikování (v tomto případě je použita obyčejná Duha), nádobu, ve které budeme ohřívat vodu s barvou, měchačku nebo jiné, dnes by se zrovna hodilo říct alternativní, míchadlo.  No a navrch k tomu ještě trochu trpělivosti při úklidu.  Gumové rukavice jsou velmi vítaným společníkem. 





Já jsem k tomu ještě navíc potřebovala provázek a ramínko, protože jsem chtěla mít jistotu, že batikované šaty se nesesunou do kbelíku a efekt celého barvení tak přijde vniveč.

Tenhle kbelík má rovné dno,  takže se dal velmi dobře postavit na plotýnku.  Je celý hliníkový, je z blešáku a předemnou ho údajně používala švýcarská armáda.  Až si budete někdy pročítat rubriku o nás,  a až tam bude zveřejněna otázka, co nemáme rády, tak u mě určitě najdete plasty.  Mám z nich doma jenom to nejnutnější.  A proto mám taky kbelík, který se kromě vytírání podlahy hodí i na podobné "projekty" jako je tento.





V kbelíku jsem ohřála vodu a rozpustila barvu podle návodu.  Šaty, které jsou ušité ze starého prostěradla, takže jsou celé krásně bavlněné (echt švýcarská bavlna, opět z blešáku) jsem jen tak halabala zavěsila na ramínko.  Ale ne klasicky, to by visely moc pravidělně.  Prostě jsem "pažními otvory" provlékla ten hák od ramínka.  An jsem pak zavěsila za otevřená dvířka skříňky nad sporákem. 



A tady je už vidět, jak barva vzlíná.  Použila jsem námořnickou modrou, jeden sáček a jeden sáček černé. Zamíchala jsem to jen tak ledabyle, chtěla jsem tomu všemu  nechat uplně volný průběh a na závěr se nechat překvapit, jak to celé dopadne.




A tady vidíte výsledek. Trochu to vypadá jako indigový masakr, ale pokud máte smaltovanou vanu jako já, tak je pak potřeba jen trochu písku a kartáč, pustilo to dobře.  V případě, že máte vanu plastovou, doporučuji pracovat výhradně nad umyvadlem nebo toaletní mísou. Z keramiky se barva odstraní také dobře, s plastem mám z minulosti negativní zkušenosti.  Možná i proto plast nemám ráda.

Ale zpět k barvám.  Na fotce je vidět, jak černá zůstala spíše u dna a modrá se vzelnula výše. Světlejší barva navrchu, následovaná zatím neposkrvrněnou bělostí původního prostěradla.  Na tomhle pohledu je také vidět, že nit, se kterou jsem šaty loni v létě šila, pravěpodobně nebyla bavlněná a proto se neobarvila.  Ale to mi nevadí, u kreativní činnosti se s takovými odchylkami od plánu musí počítat.  Moje babička říká: "Tak řekni, že to tak mělo být."  Tak to říkám tedy.





A zde už je srovnání "before / after".  Než se šaty obarvily a rychlostí blesku usušily na sluníčku, stihla jsem si připravit kartony do sběru.  Proto se omlouvám za rušivý moment v pozadí sektoru "after".

Ještě by se slušelo dodat něco o tom, jak se barva fixuje:  namočila jsem je do lázně s obyčejným octem, vymáchala, namočila, vymáchala. Celkem asi čtyřikrát.  Teď by už neměly pouštět, ale přesto doporučuji jakýkoli barvený výrobek prát samostatně v pračce a nebo v ruce.  Tyto šaty peru v ruce, protože nechci, aby se barvy vrhly na bělostnou čistotu horní partie, která by se, přece jen, mohla stát šedou.  Nevím to určitě, protože jsem to neriskovala.  Ty šaty se mi totiž líbí tak jak jsou a žádné tvůrčí a kreativní změny už s nimi neplánuji.  Ani barvově.

Jak to máte s batikou vy?  Ještě pořád máte v hlavě tu vazbu na alternatviní mládež (a jiné alternativy) ?  Taky máte batiku spojenou s létem?  A jaké máte letní tvůrčí plány ?


PS.  Kdybyste si netroufali vyjít ven v šatech, můžete zkusit třeba letní ubrus, třeba takový, který je vidět na první fotce. Použila jsem stejnou lázeň "po šatech" a okraje lněného ubrusu namočila do kbelíku.
Facebook Pinterest Twitter Google +1 pošlete to dál

3 komentáře

  1. Tak já se přiznám, že u mě batika stále vyvolává onu alternativní mládež :-)Na druhou stranu ty šaty vypadají dost dobře!

    OdpovědětVymazat
  2. Já nehraju.... včera jsem si říkala, že bych si zkusila nabatikovat lněný ubrus. Tomu říkám podpásovka :)

    OdpovědětVymazat
  3. Já mám, Jano, ještě jinou asociaci : v osmdesátých letech nosili batikované věci pražští narkomani:)

    Ale tím se šaty nekazí, moc se mi líběj.

    OdpovědětVymazat